Tangerine Dream - Atem (1973)

Čtvrté album západoněmeckých zvukových inženýrů zakončuje jejich úvodní ryze kosmicko ambientní éru. Už zde začali mít Tangerine Dream (zatím ještě hodně opatrný) sklon k více melodičtější elektronice. Ještě několik následujících ´přechodových´ alb čerpá z vlastní počáteční tvorby a metamorfóza kapely byla značně pozvolná.

Desku a úvodní dvacetiminutovou titulní věc rozjíždí krátká vesmírná vychřice, ze které se zrodí varhanní motiv s (pro Tangerine Dream poněkud netypickým) duněním a později vířením bubnů, což zabere téměř třetinu prostoru. Pak se situace uklidní a posluchač je unášen zdánlivě nekonečným prostorem, ve kterém se potkává s různými ambientními zvukomalbami, které vytvářejí klávesové nástroje. Představovat si při nich lze leccos: fantastické krajiny jiných světů, nepředstavitelné dálky universa, roje meteorů křížících dráhu galaktických plavců a možná i nekončící nudu a jednotvárnost cesty napříč časoprostorem. Těch zvukových zákoutí je tu řada a Atem skýtá dost podnětů pro obrazotvornost posluchače.

Fauni Gena by mohla být zastávkou v podivném pralese jednoho z oněch míjených neznámých světů a její zvuky zase varovné výkřiky či zpěv tamních fantaskních létavců a obojživelníků. Varhany do této zahrady, k jejíž návštěvě nám Tangerine Dream vyhradili více než deset minut, vstupují svými působivými motivy.

Circulation Of Events srší napětím, které s postupnou gradací vytváří klávesová zvuková stěna - že by vyjadřovala začarovaný kruh? Možná jde o dramatický krok za nejzašší hranici vesmíru, který nás vrací na počátek všeho.

Závěrečná Wahn nás přenese do jakéhosi bizarního světa skřetů a jejich výkřiků, mňoukání, hekání, syčení, strašení a kdoví čeho všeho ještě. To na úvod, pak se přidají bubny a klávesy, jak si na tomto albu německá trojice zvykla s oblibou dělat. Pazvuky se vytrácí a skladba poměrně klidně unáší posluchače do cílového přístavu a k procitnutí - magický výlet skončil a my se ocitáme opět doma v obýváku ve svém pohodlném křesle před hifi soupravou. Nejlepší deska Tangerine Dream dohrála...
reagovat

PaloM @ 03.07.2011 20:10:59
Prvý album od Tangerine Dream som počul Ricochet a ten ma dosť zaujal. Potom som si kúpil LP Stratosfear. Predošlé albumy nepoznám, musím to napraviť. Vďaka za pripomienku kapely, ktorú mám rovnako rád ako Kraftwerk. Ovšem T.D. hlavne 70. roky.

jiří schwarz @ 15.01.2017 02:44:35
Pěkně napsané review, s velkou dávkou obrazotvornosti z poslechu Dechu (překlad názvu desky z němčiny). Já mám s touhle kapelou problém. Hlava chápe, že posouvali hudbu a její výrazové prostředky v době vzniku dál (toto bych hodnotil 4*), ale nějak se nedostavuje z toho ani pocit fascinace (možná po letech člověk těmto experimentům ex post přivykl), ani radosti. Prostě nemám asi potřebu tuto desku poslouchat (na rozdíl od ranných Floydů aj.) ... vnímám jistý pocit úlevy nad tím, že deska dohrála. Poslouchatelnost pro mě: pouze 2*.