Tangerine Dream - Exit (1981)

Toto je první deska, která jasně ukázala směr, kterým se Edgar Froese hodlal v budoucnu ubírat. Diskotékové melodie a rytmy, líbící se čtrnáctkám. Až dosud, přesněji do roku 1980, kdy vyšel Tangram, byly jejich desky mi blízké, i když už na některých dřívějších byly jisté náznaky příchodu líbivosti. Do Startosfearu bylo poslouchatelné cokoli, byť ne pro normálního konzumenta. Exitu dávám s bídou dvě hvězdičky, ještě přišel pokus o vzedmutí natočením Hyperborey, ale pak už to šlo zu grunt. Neberu v úvahu koncerty, třeba Encore, páč tam byly především staré kusy. TD jsou mistry nadprodukce, proti kterým je Frank Zappa naprostý břídil. Pokus o znovunabytí úcty u jejich skalních posluchačů z počátku jejich existence přišel někdy kolem roku 2005 natočením Pheadry 2005, nicméně to nebylo nic nového, jen obyčejný remix s pár novými drobnostmi. Rozšířením TD o spoustu muzikantů, kdy se ale v kapele vyměnily desítky lidí, nemohlo vést k jakémukoli stotožnění se s posluchači. Je to něco podobného jak tvorba Jethro Tull od roku 1980. Taky muzikantů, že se do tělocvičny nevejdou. Tangerine Dream je má oblíbená kapela, nicméně končím rokem 1980. Nové věci od roku 2005 si sice poslechnu taky, nicméně u mě proběhla "odluka" od Tangerine Dream v důsledku jejich tvorby od roku 1981 do roku 2005 a to díky ztrátě základních atributů jejich původní tvorby, jako jisté tajemnosti, ezoteričnosti. Podobně, jako když dnes Michal David hraje někde v klubu jazz, tak bych na něj nešel, i kdyby hrál jako pánbůh. Minulost nejde vymazat a já nevěřím, že někdo, kdo hraje diskotékové kolovrátky, ať už MD nebo TD, že kvalitní muziku myslí vážně.
reagovat

PaloM @ 24.02.2013 20:32:56
Dobrá úvaha, vo väčšine sa stotožňujem s tvojim názorom (okrem Jethro Tull).
Aj ja počúvam po Tangram, nová nahrávka Phaedra 2005 je fakt o ničom.
No, mám ešte rád Underwater Sunlight (1986), vydržím počúvať Melrose (1990), dá sa aj Canyon Dreams (1991). A potom som už nepočul žiadny ich novší album, lebo som nemal záujem.
Mne pripadajú ako Rick Wakeman, narátal som mu tuším 93 albumov a ja dokážem počúvať max. 10 jeho titulov.

Ryback @ 16.07.2015 08:15:57
Ono taky v diskografii Tangerine Dream opravdu aby se prase vyznalo ;-). Třeba výborné album Green Desert je sice z roku 1986, ale podstatná část byla natočena už v roce 1973. A věřím (a nedivím se), že řada lidí tohle album (Green desert) přehlédne a neobjeví už jen pro rok vydání – 1986… Dané album přitom zní místy jako instrumentální Floydi z Obscured by clouds…
Jinak v podstatě také souhlasím s recenzí; pro mě best of éra Tangerine Dream začíná albem Rubycon z roku 1975 a končí albem Force Majeure z roku 1979 – v tomhle období bych kapele za jejich alba nedal pod pět hvězdiček. Na pozdějších albech mě ta zmiňovaná tajemnost nepřekonatelně chybí – kouzlo je prostě pryč…