Pain of Salvation - Road Salt One (2010)

Každá, zatím vydaná kolekce švédských progresivních ikon Pain of Salvation, v sobě vždy nesla velkou dávku jedinečnosti, jakoby za žádnou cenu nechtěli stát na místě a posun na některých albech byl vskutku mimořádný. Nejinak je tomu i na této zmiňované desce, výrazná proměna oproti předešlé Scarsick je tentokrát snad největší v dějinách souboru a její značná orientace na 70-léta skýtá přinejmenším velká překvapení i dechberoucí prožitky.

Až nepříjemně bytelná syrovost na nás dýchne hned v úvodu písně No Way- jinak klavírními údery a melodickým kytarovým laufem protkaná, překrásnou niternou pianinovou melodií obohacená skladba. Pevně útočící na posluchačovy smysly, melancholií prostoupena, je druhá She Likes To Hide. Sisters- patří k mým nejoblíbenějším kusům z této kolekce, velice senzibilní klavír a Danielův zpěv z ní činí navýsost svobodomyslnou jednotku, které na výrazu přidává jak podporující sbor tak i citlivé zapojení dalšího nástrojového spektra. Chrámový žalm se ukrývá pod názvem Of Dust- a mohu říci že skladeb s podobným konceptem se příliš mnoho v rockovém spektru nevyskytuje. Totální country střihlé bluesovým spektáklem předvádějí pánové prostřednictvím Tell Me You Don't Know. Polkový rytmus a přehlídka humorných kreací s balalajkovým výstupem kapely, na nás číhá ve skladbě Sleeping Under The Stars. Tajemnou aurou a riffovou neprostupnou stěnou je pokryta, chvílemi pěkně drsná a zvukově nevyzpytatelná osmá Darkness Of Mine. Po neurvalé Linoleum a rychlejší Curiosity přichází Where It Hurts- další to emocemi nabitý drahokam, vlídné klávesové tóny a opět s city svázaný Danielův vokál podporovaný decentní kytarovou melodií pomaloučku staví pomník tomuto albu. Osobní favorit je skryt až v samém závěru desky, je jím titulní kousek Road Salt- kde se za zvuků melotronu rodí z těch nejniternějšíchv nuancí hráčské kreativity velice křehoučká píseň. Rázná Innocence se pomalu loučí svými překrývajícími a stupňovitě stavěnými vokály v doprovodu pochmurně znělé akustiky, jejíž zatemnělé tóny na nás padají jako těžké dšťové kapky.

Zvláštní to kolekce, zde se dá opravdu říci, co skladba to velký originál, jedna od druhé se tak moc liší, že se člověk může divit, jak tohle vše vlastně drží pohromadě. 4,5* reálně vytáhnu tentokrát s chutí nahoru.
reagovat

horyna @ 01.01.2019 07:39:21
Před pár dny jsem to poslouchal a pořád si myslím, že tahle cesta byla pro vývoj P. O. S. ta správná a "jediná" možná. Společně s dvojkou to jsou moc dobrá alba a krokem nazpět v podobě poslední studiovky to tedy pořádně pohnojili:-).

Á propos-paralela s Opeth:

Pain of S.-začali hrát "to svoje retro" na albech r. 2010,2011.
Opeth s tím svým retrem začali o rok později-2011, 2014 a poslední Sorceress se také, ale jen malinko obrací k "hrubší" minulosti. Pořád zde však cítím vývoj směrem kupředu, nebo malinko stranou, ale ne za cenu ztráty vlastní identity. Uvidíme co bude dál. Opeth věřím víc a myslím, že znovu příjemně překvapí.
Od Painů nevím co čekat, jakým směremm chce Daniel táhnout tu svou káru dál?? Je to spíš tápání, než pro jejich dřívějšího fandu něco užitečného.

Takže... není retro jako retro, ale to Opeth-ovské i Pain-ovské se mi líbí.

Takže zase po dlhšom čase som sa rozhodol niečo zrecenzovať, len dúfam, že tentokrát už nezabudnem nickname -)takže po tých predošlých ako Sajgon a Sajgon 2 , teraz ako SajgonG. Najnovšie radové album POS, ktorému v roku 2009 predchádza EP Linoleum. Po vypočutí tohoto EP ( prekvapivo pomerne tvrdého vzhľadom na album predchádzajúci ) som očakával návrat k prvým albumom a tajne dúfal na návrat do vôd obdobia okolo Perfect Elementu. Ani jedno ani druhé sa nekonalo. Akurát som tentokrát nepotreboval album prepočuť 3-4-5 krát, ale tak 7-8krát aby som sa zorientoval. A zase sa zopakovalo to isté - to čo sa mi zdalo na prvé počutie ako nejaký balast sa postupným prepočúvaním stalo počúvatelným. Jedinečnosť POS je totiž v jeho absolútnej nemožnosti prirovnávať ich k niekomu inému v danom žánre. U mňa absolútny vrchol predstavuje skladba Sisters a hneď po nej titulná. Tiež naživo u nás v BA som sa opätovne presvedčil že títo borci sa naozaj počúvať oplatia. Ja len verím že to potiahnu ešte hodne hodne dlho. 4 len z toho dôvodu že 5 majú u mňa zatial len " Perfect.. " a " 12:5... " -))
reagovat

PaloM @ 09.01.2011 10:00:44
Ich najnovší album som ešte nepočul. Pain of Salvation je jedna z najlepších progresívnych metalových skupín. Vďaka za pripomienku.

janča @ 09.01.2011 15:31:04
Scela souhlasím.Pro mě osobně jedna z nejlepších věcí roku 2010.

SajgonG @ 25.01.2011 10:39:04
Ono stále ma zaráža jedna vec - ako je možné, že keby títo ludia nahrali napríklad celý album ako techno tak by to bolo výborné, alebo operu skrížili s deathmetalom a do toho by zakomponovali hovorené slovo Fidela Castra - zase by to bolo super. Kto mi prosím Vás vysvetlí, ako je toto možné ???? -))

Mohyla @ 06.07.2012 16:22:06
U mňa spokojnosť od prvého počutia. Zaváhal som, že som nebol na spomínanom koncerte. No nabudúce. Štyri hviezdy úplne zaslúžené!