Pink Floyd - Relics (1971)

Má-li člověk tenhle výběr objektivně hodnotit musí "zapomenout" na všechno, co do roku vydání tohoto alba skupina vytvořila. Samozřejmě že se dalo vybrat i něco z raritních nahrávek a nevydaných singlů, ale ty zásadní a pro mě už dále nepřekonané skladby tu nechybí: Arnold Layne a See Emily Play. Je mi vcelku lhostejné, pod jakým vlivem (LSD, alkoholu) je Barrett vytvořil, ale to co vzniklo, je dodnes nepřekonané.
Ty skladby se mi do smrti neohrají, i kdyby to rádia hrála od rána do večera. Což bohužel nehrozí. Ale na rozdíl od té příšernosti a údajně nejoblíbenější skladby od PF: Another Brick In The Wall (s odstrašujícím dětským sborem, kterým si Waters asi léčil ty své komplexy) tady z každé skladby zní progresivita (to je hledání něčeho nového a dosud nevyzkoušeného pro ty, kdo chtějí její jednoduchou definici) jak vyšitá.
A pro tzv. odborníky, kteří si myslí, že vše ostatní skládal už jenom Waters, tak si mohou poslehnout Wrightovi skladby Remember A Day a Baintbox. I když musím uznat, že kvality Watersových skladeb Julia Dream a hlavně The Nile Song (asi nejtvrdší skladby od PF), nedosahují.
Zásadní album to není, ale mistrovské dílo bezesporu. Takže za ty dvě skladby je to za pět.
reagovat

Judith @ 18.12.2022 15:40:54
Relics voní šedesátkami... ty jsou pro mě tajemná houština, do níž mě to zatím netáhne, takže zbývají čistě pocitové asociace: poslouchám a vidím Trnkovu zahradu plnou zarostlých koutů, měňavých odlesků a tajuplných zákoutí... a čtyři kluky (v knížce jich bylo pět), jak se do ní užasle noří a potom spřádají barevné sny o tom, co viděli a co se jen tuší. Tohle album je taková branka do zmizelého světa a je v něm hezky.

zdenek2512 @ 18.12.2022 19:32:44
Judith : Relics mi před padesáti lety nahrál kamarád z LP a poprvé jsem si nahrávku poslechl ve stoje (v místnosti nebyly židle) z reproduktorku (4 W ) magnetofonu B400. Byl to zážitek, čekal jsem obdobu Meddle, a slyšel jsem obdobu Beatles (Arnold Layne), poté šok Interstellar Overdrive a následuje pro mě dodnes jejich jedna z nejhezčích písní See Emily Play a potom skvost Julia Dream. Ve filmu Zabriskie Point je scéna hořícího domu doprovázená skladbou Come In Number 51, Your Time Is Up (Vstup do domu číslo 51, tvůj čas se naplnil), tahle skladba je tady zařazena pod názvem Careful With That Axe Eugene (Opatrně s tou sekerou Evžene). Je tu jejich nejtvrdší skladba The Nile Song, jejíž cover zařadila na své album Outer Limits skupina Voivod. Je tu taky skladba Biding My Time, jejich asi nejbluesovější píseň. Tuhle desku si vždy rád poslechnu.

Gerry @ 18.12.2022 19:43:07
Judith, zdenek 2512:
Vidím tu konečně fajnšmekry, kteří také pochopili, že hudbu Pink Floyd je nutno nejen slyšet, ale i vnímat ostatními smysly... ;-)

A proto položím zákeřnou otázku:
Znáte také druhou (nerealizovanou) stranu Zabriskie Point a pak legendární bootlegy The Man & the Journey a Omay Yad?

zdenek2512 @ 18.12.2022 20:03:39
Gerry: mám Zabriskie Point jako 2CD a to druhé CD jsou vlastně skladby , které ve filmu nezazněly. Na tomto albu je slavná skladba The Dark Star od Grateful Dead, podle mě to je jediná studiová verze, Grateful Dead jí hrájí na všech koncertech, ale jako studiovka je pouze tady. Bootlegy The Man & The Journey mi dal bratr jako výpalky, byl v nějakém fan klubu Pink Floyd, já jsem CDr půjčil a ten člověk mi to nevrátil, nebydlí ve stejném městě a těžko to budu od něj dostávat.

Gerry @ 18.12.2022 20:14:23
zdenek2512:
Přesně tak, někde jsem četl, že Dark Star vlastně vznikla v podstatě jako improvizace.
The Man & the Journey je strašně zajímavá tím, že tam jsou vlastně základy, ze kterých později vznikly jiné slavné skladby. Existuje záznam živáku, který je těžce amatérský, kvalita špatná, ale je to raritka. Pak jsem ještě někde sehnal verzi, kde nějaký nadšenec ty skladby vyčistil a udělal z nich fake studiové verze. Také to není špatné.
No a Omay Yad je jeden z nejvíc legendárních bootlegů z období právě Zabriskie Point. Jsou tam některé skladby, které nikde jinde nebyly dlouhá léta, konkrétně Oenone, Fingal's Cave a Rain in the Country (ta ale se pak objevila v jiné verzi na ZP 2 jako jedna z těch improvizací) + originální studiová verze Crumbling Land (delší než ve filmu) + několik živáků (Interstellar, Embryo)

Judith @ 18.12.2022 20:50:29
Gerry, zdenek 2512: Vidím, že jsem narazila na znalce! Podoba s Beatles mě napadla, ještě mi v jednom místě klávesy připomněly Raye Manzarka, ale tím se šedesátkami fakt končím. Na záběrech hudebních produkcí nebo dokumentech z kraje 70. let mě fascinuje, že ti lidi vypadají nějak víc živí a "opravdičtí" než kdy dřív (kdy se většinou filmovaly pečlivě upravené scény) i později, kdy už jako by ty kamery fakt vzaly lidem kus duše. Pokud jde o zapojení různých smyslů u poslechu, po zhlédnutí celého Live at Pompeii - myslím tu hodinovou verzi, předtím jsem si pouštěla jen Echoes - jsem si prostě nutně musela párkrát praštit do bubnu (jeden doma mám), nejen pro ten zvuk, ale i hmatový vjem a pohybový pocit. Bicí tam jsou prostě neuvěřitelné.

Gerry @ 18.12.2022 22:26:42
Judith:
A všimla jste si, co je tam Nick schopný dělat s paličkami? Nadhazovat si je uprostřed hry? Cca kolem 5. minuty... :-D

Judith @ 18.12.2022 22:58:43
Gerry: Jednou jsem si toho všimla, ale spíš to na mě působilo, že mu vyklouzla a překotila se ve vzduchu, než ji chytil. Každopádně skvěle.

K tomuto albu bych měla jednu výhradu – je samozřejmě dobře, že jsou zde singly, které by se jinak sehnat nedaly, ale je škoda, že polovina jsou skladby z alb THE PIPER AT THE GATES OF DAWN a A SAUCERFUL OF SECRETS. Přitom existovaly další singly, které tady mohly být a nejsou.
reagovat

Na tomto albu jsme se konečně dočkali největší hitů raných Floydů, je to sice kompilace, což trochu snižuje mé hodnocení na ně, ale jinak je to výběr opravdu skvostů, které jsou na světové hudební scéně opravdu těžko k mání.
reagovat