Diskuze

Jednotlivé zobrazení příspěvku z diskuze Texty, rocková poezie ...

Judith - 30.01.2023 01:19:58 #

Gerry: Ano, objevila, a jelikož jsi nechal téma otevřené, dovolila jsem si přinést pár švestiček z vlastní zahrádky :) a ještě dám chvíli průchod mojí profesní deformaci, protože to jsou obecnější a důležité věci. Jak říkáš, že se můžeme jen domýšlet - to je pravda a je dobré to mít na paměti. Ale není to tak, že by šlo o to vědět, "jak to myslel" autor, tedy v tomto případě Waters. Autor není u díla rozhodující instance. Není to tak, že "bychom se museli zeptat jeho" nebo - dotaženo do důsledku - "když se nemůžeme zeptat autora, jak to myslel, nemůžeme vědět, o čem to má být". To bychom byli totálně v háji třeba s celou středověkou literaturou, kde autora neznáme (protože pro ně autorství v tomhle smyslu nebylo důležité), nebo s lidovou hudbou. Za podstatnější ale považuju argument, že autor sám nemusí úplně "vědět". Může třeba jenom tušit, a potom je tady taky otázka inspirace jako nějakého vdechnutí odněkud... Kdyby mělo platit, že autor dokáže své dílo bezezbytku vyložit, znamenalo by to, že ho plně vědomě sestavil jako nějakou skládačku, vykonstruoval, a to prostě v umění nefunguje, takhle vzniká masová komerce a kýč. (Vědomé gesto se uplatňuje při výběru a sestavení finálního tvaru, umění je balanc mezi - říkejme tomu tak - nevědomou a vědomou složkou. Když tam ta volná imaginace a inspirace chybí, bývá to poznat.) Můžeme zkoumat vlivy, genezi díla... ale je to jiná práce než posluchačské vnímání a interpretace. Ve chvíli, kdy autor dílo zveřejní, přestává být důležité, že tam něco dal proto, že ho naštvala manželka nebo ho bolely zuby. Důležité je, jak to funguje jako celek, a relevantní kontexty - třeba další díla téhož autora, žánru... Tam má smysl hledat nějaké souvislosti. Není potřeba dumat, "co chtěl autor říct". Stačí se dívat, co řekl. Umění je sdělení. Chce něco říct. A protože to není nákupní seznam, potřebuje toho dívání trochu víc, potřebuje posluchače jako někoho, kdo se mu dá k dispozici, poskytne mu rezonanční desku. Jinak by to byla ta pověstná tleskající ruka, kterou nikdo neslyší. Dobré je taky mít na paměti, že autor může něco prostě jen plácnout. Může to být momentální nápad, vtip. Všechno fakt nemá hluboký skrytý smysl. A podstatné u hudebních textů stejně jako u poezie je, že něco prostě třeba jen dobře zní. Ta zvuková stránka je důležitá, dokonce i u názvu instrumentální skladby, protože některé věci prostě znějí a vypadají líp než jiné a umělci bývají estéti.