| Ještě pro jistotu: Nejde o to, že by poetické sdělení mělo být jednoznačné, to vůbec. Básník říká, co říká. Jde o to, že případě tohoto konkrétního alba je zajímavé, jak se stejně silně snaží nic neříct. Taky to cosi říká a myslím, že to v nějaké podobě zná každý. A docela se mi zamlouvá, jakou dvojici to tady tvoří se Sound Of Silence, hezká náhoda. Slova nějak visí v prostoru a na zdech - v prostoru visí spousta slov, mraky! - a co s nimi? (Endless Dream jsem chtěla sepsat od té doby, co jsem si před pár dny dala nový text do uživatelského profilu, Simon a Garfunkel se připletli do cesty.) |
