Diskuze

« další předchozí »

hejkal - 07.12.2023 08:27:42 #

Keď ma kniha zaujme, pokojne si ju prečítam i dvadsaťkrát. A pri poézii si ani neviem predstaviť, že by som dobrú báseň čítal iba raz.

Judith - 07.12.2023 08:20:13 #

Právě proto má cenu si o tom povídat, jak to kdo vidí a má ;-) Každému čtenáři vyhovuje něco jiného a každá knížka chce svoje, jasně - ale člověk se zastaví, když narazí na něco krásného, ne? Nechá to na sebe chvíli působit. Nebo to v něm působí samo, klidně po dočtení... ale nějak čtení člověka ovlivní, promění, zasáhne. (Druhů krásy je spousta, nemluvím nutně o kdovíjaké složitosti.) No a to působení si vezme nějaký kus kapacity, ergo čas. Na druhou stranu člověku zase něco dává. Pro mě by třeba byla ztráta času zabývat se něčím, co se mnou "nic nedělá", co mě nechytlo, co mě prostě nebaví, ve smyslu zaujetí. No a když se takový moment uděje uprostřed stránky, zpomalím, vychutnám si...

zdenek2512 - 07.12.2023 08:08:34 #

Když jsem chodil na základku, tak jsem četl z mého pohledu hodně, dětskou literaturu a různé encyklopedie. S odchodem na střední jsem četl hodně skromně mimo technické literatury, v současné době čtu hlavně na netu novinky.cz a podle zájmu jednotlivé články na rozdíl od manželky, která čte pořád něco.

hejkal - 07.12.2023 06:20:04 #

Aj čítanie je individuálna záležitosť a nemá cenu vyvodzovať zo skúsenosti jednotlivca jedinú pravdu. Ja napríklad čítam veľmi rýchlo. Odmalička. Aj keď čítam pomaly, moje okolie je niekedy až vydesené, ako rýchlo čítam. Túto schopnosť som nadobudol, vypestoval, možno podedil, ale netvrdím, že kto neprečíta 1000 strán za popoludnie, nevie čítať. Alebo, že ak niekto prečíta 3 strany za deň, tak je len a iba gurmán. :)

Judith - 06.12.2023 22:35:55 #

Ještě je pěkná úvaha o rychlosti nebo pomalosti čtení. Myslím, že je to věc vzájemné souhry čtenáře s knížkou - každý text si tím, jak je napsaný, tak trochu řekne, co potřebuje, a pro každého čtenáře můžou být ta nejzávratnější místa někde jinde. Literatura vůbec vede člověka k vnímavosti vůči vlastnímu prožívání a asi to hodně dělá právě tímhle, jak vybízí ke spolupráci na konkrétní podobě procesu čtení. Navádí zevnitř, svým ustrojením, ne blikavými efekty a vnějším tempem.

Judith - 06.12.2023 22:31:33 #

Moc se mi tahle debata zamlouvá, jak si přicházíme na různé věci, co je pro koho důležité. Pokud jde o komedie ze školního prostředí, já mám ráda Marečku, podejte mi pero, tam ty situace mi přijdou přesné. Vedla jsem dvakrát kurz pro Univerzitu třetího věku - většinou se nabízejí velké přednášky, ale to moje byl seminář pro menší skupinu a okamžitě tam vznikla dynamika školní třídy, senioři si posílali pod lavicí psaníčka (strašně nenápadně :-)) a chlapci by byli namáčeli dívkám cůpky do inkoustu, kdybychom měli kalamáře. Hrozně si to užívali, mám dojem, že víc než samotný kurz :-) Taky se mi líbí, co tak mezi řečí vyplyne za souvislosti... já absolutně miluju Na Hromnice o den více! Skvělý film, vynikající. Apache, s panikou je to možná trochu jako s hororem - když víš, že se máš leknout, tak se prostě nelekneš, hraje tam roli moment překvapení. (Strach, kdy přesně víš, co ti vadí, a můžeš se tomu vyhnout, je fobie.) Na panice je děsivé právě to, že nevíš, kdy přijde, nebo to prostě nikdy nevíš jistě, i když vypozoruješ nějaké rizikové scénáře. Nechci zobecňovat, ale u mě platilo, že mě tyhle stavy upozorňovaly na reálný problém v pozadí a nakonec to všechno nějakou vnitřní logiku se skutečností mělo, ale bylo to hodně složité a trvalo dlouho všechny souvislosti rozkrýt.

Apache - 06.12.2023 22:31:21 #

charlie: Taky už jsem měl v životě nějaké krize, to zas neboj. Ale to nejde mít furt, občas je třeba to chytit zase pevně do vlastních rukou. ;-) Jak to člověk překoná, tak si zas může chvíli pěkně užívat. Samozřejmě jsou věci, se kterými neuděláš nic. Tak jsem rád, že takové na mě zatím nepřišly. A nezbývá mi než věřit, že ještě dlouho nepřijdou.

chimp.charlie - 06.12.2023 22:22:28 #

Apache: Někdo život miluje, já mu čelím :-) :-) :-)

Apache - 06.12.2023 22:06:55 #

Pegas: Jak už jsem zmínil níže, jde o to, že pro mě je důležité tomu věřit. Jak tomu nevěřím, tak mě to nebaví. A to se netýká jen filmu, ale i literatury. A vlastně i muziky, v podstatě všeho. Musí to být přesvědčivé, jinak to pro mě není zajímavé, nebaví mě to.

Apache - 06.12.2023 21:44:08 #

charlie: Tam je ale důležité, to čemu věřím. Když tomu věřím (nebo chci věřit, to už je jedno), a nemusím se do toho nutit, tak je to pro mě OK. Mně tam (v Cestě) právě baví i ty postavy víc než ve Škole základu života. Např. kolega Šeda ("kam hledíš, lotosový květe") a tak vůbec. Ty postavy mi v Cestě připadají životnější, zajímavější než ty ze Školy. Jsou prostě uvěřitelnější, Škola - tam je to spíš taková karikatura. Pro hodně lidí jsou ty filmy na stejné úrovni, ale pro mě je Škola celkově o dvě třídy níž. A jinak "vypadnout ze života" se mi většinou osobně moc nechce. :-) Vždyť život je plný hudby, knih a filmů, piva, sexu a srandy a hrůz, lásky, zrady a absurdity, a to všechno je třeba si vychutnat do mrtě, jinak by to nebyla vůbec žádná sranda. ;-)

« další předchozí »