Diskuze

« další předchozí »

Antony - 26.07.2023 10:24:02 #

Výstižné. Není co dodat. Tím spíše si vážím každého, kdo dokáže normálně diskutovat a přemýšlet. A tvořit.

hejkal - 26.07.2023 08:33:40 #

Však to. Dnes sa na všetko nadáva, každý uráža a sa uráža, spochybňuje sa každý jeden akt, čin. Nedajbože niekto robí niečo záslužné, to sa zletia kŕdle okiadzačov. A potom sa čudujeme, že sme tam, kde sme. Som rád, že toto rozšírené nežičlivé prostredie aktuálne nie je aj na Rockboarde.

Antony - 26.07.2023 07:32:07 #

Každá otázka má vícero dimenzí. Proto má smysl o nich diskutovat. Oprostit se od dogmat, trefně řečeno. Nikoli zpochybňováním, ale kritickým zamyšlením, což není totéž, dodávám. V souvislosti s "v podstate nefunkčný človek bez akejkoľvek šance na pozitívny život" si vzpomenu na různé patologické osoby v diskuzích na Novinkách a podobných smetištích lidských povah.. :)

hejkal - 26.07.2023 07:13:16 #

Táto otázka má viacero dimenzií. Súhlasím, že všetko spochybňovať vedie k nezmyselnej deštrukcii. Ale na druhej strane je to jediná cesta, ako sa oprostiť od dogiem. Takže v najširšom slova zmysle je možné spochybniť všetko, ale pokiaľ nič iné nerobím, tak som v podstate nefunkčný človek bez akejkoľvek šance na pozitívny život. :)

Antony - 26.07.2023 07:10:29 #

Otázka 30. Mali by sme všetko spochybňovať? Krátka odpoveď: Nie. Můj koment: Je to příliš laciné a zkratkovité. Že takových zpochybňovačů znám. Funguji jako jukebox, hodíš do nich informaci, zahrají negativní písničku. Existují přikyvovači, existují zppochybňovači, oba  typy bez přemýšlení melou cizí prázdné a zacyklené fráze. Daleko víc práce dá vyhodnotit podněty konstruktivní úvahou a obohatit je vlastní hodnotou. Tím lze něčeho nečeho dosáhnout, sebe i ostatní obohatit.

Antony - 23.07.2023 16:40:37 #

Otázka 26. Ako sa naučím niečo nové? Krátka odpoveď: Pomocou nedorozumení. Můj koment: Nové věci mohou vzniknout různě. Pozvolným vývojem něčeho, co tu bylo. Teoreticky. Vetšinou, jak je často vidno i slyšno, popřením něčeho, co dříve bylo považované za správné. Udělat něco nového, nevídaného a neslýchaného chce kus odvahy a snad i bezohlednosti. Neohlížet se na konvence a na pozdvižení, které nový přístup může vzbudit. Teprve pak se ukáže, zda je životaschopný. I kdyby nebyl, za zkoušku to stojí vždycky.

Judith - 23.07.2023 13:19:12 #

Joo, život je jeden z nejtěžších... furt se, mrcha, nechová tak, jak by člověk chtěl :-)

Antony - 22.07.2023 19:13:00 #

Místy se mi zdá, že chodím v kruhu, abych dohnal toho, jenž by mi mohl naslouchat. Obzvláště, když jeho výroky jsou rozporuplné a popírají samy sebe. Ale furt lepší, než kdyby rovnou čarou zdrhal zpět.. První odstavec: Styl vyjadřování na nejmenovaných stránkách je napadání nositele jiného názoru, než je oficiálně hlásán. Často ze strany moderátorů. Druhý odstavec: Ano, všechno je ryze subjektivní. A právě proto se máme o čem bavit. Žádný nazdar. Naopak, subjektivita je hlavní zdroj podnětů, ispirací, možností vidět věci jinak a zamýšlet se nad nimi. Kdyby bylo všechno objektivně dáno, tak se to stanoví, a potom fakt nazdar, není už o čem ani proč. Třetí a čtvrtý odstavec. Zajímavé. Právě zde najednou pracuješ výhradně se subjektiviním pohledem, věci nazíráš ryze ze subjektivního úhlu, popisuješ mechanizmy subjektivního vnímání a operuješ subjektivním výrazivem. A tím jako chceš dokázat nedostatečnost subjektivního přístupu, když ses k oné problematické subjektivitě ve druhém odstavci vymezila? Povedlo se ti doložit pravý opak. Ale to se stává prakticky všem popíračům subjektivity, že k ní vždycky nakonec sami sklouznou... :) Jako problém, který budeš muset překonat, vidím nikoli subjektivitu, ale její vnímání jako něco zužujícího. povrchního, nekonkrétního. Ona přitom taková vůbec není, i když samozřejmě prázdné subjektivní blábolení existuje také. Každá věc se dá provést dobře i mizerně. Snaha o úzkostlivou objektivitu je diktát, zakrývá obzory, stanovuje obecně závazný vkus. To je železná opona, tu jsme tady už měli.

Judith - 22.07.2023 17:39:29 #

Odkazy jsem si pročetla, přesto kontext úplně nechytám, možná proto, že skutečně nemám páru, jaký styl vyjadřování se míní těmi nejmenovanými tuzemskými stránkami. Takže tradičně mimoběžně. Já mám trochu problém s tím, že "všechno je ryze subjektivní". Že líbí = je dobré, nelíbí = není dobré, pro daného člověka, a není vlastně v lidské moci říct nic jiného. O čem se pak můžeme vůbec bavit? Každý řekne to svoje a nazdar?  Těch možností prostě vidím mnohem víc. Můžu mít nějaké album mít ráda a přitom si uvědomovat, že například není příliš originální. Můžu hodnotit jako osobitou a inovativní hudbu, která mně osobně nesedí. Můžu vidět, že někdo hraje dobře, ale drží se zbytečně při zdi, nevyužívá naplno svoje možnosti. Můžu vnímat, že deska je zatraceně dobrá, přestože mě v tuto chvíli neoslovuje. A tak dále. Samozřejmě jsou to pořád všechno osobí pocity, postřehy, úhly pohledu. Ale nabízejí trochu širší, konkrétnější a důkladnější možnost vzájemného porozumění (klidně i s nesouhlasem) než formulka o respektu, která někdy znamená spíš "nehodlám se s tebou vůbec bavit".

Antony - 22.07.2023 14:05:53 #

Trochu jsem se zaměřil na hudební blogy, které čtu. Je jich ne zrovna málo, kde taky jinde brát pořádné informace o novinkách i stařinkách. Prakticky u všech vyspělejších fandovských magazínů se ukazuje, že rozumný člověk při recenzování musí dospět k vědomí relativity vlastního názoru. Vlastně zviditelnění tohoto kritéria je pro mne zásadní, abych dotyčný web byl vůbec ochoten číst. Tím většina tuzemských vypadává ze hry, tam se zhusta jedná o hlucho-tupo-zaslepené uctívání vyvoleného stylu a interpretů bez povolených alternativ (raději nebudu jmenovat konkrétní stránky). Vždycky si při takové příležitosti vzpomenu na několik kovaných hlupáků, kteří se holedbají tím, že jejich recenze jsou objektivní a tedy jediné správné... Moc hezky se k tématu subjektivity a třeba i k DR vyjadřují na jednom z nejčinnějších rock/metalových blogů Angry Metal Guy ve FAQ: AMG-FAQ a zejména v následném odkazu: Angry Metal Guy Speaks: On Objectivity kde všechno říkají absolutně trefně, což zaslouží obsáhlejší citaci (strojově přeloženo): Jednou z nejvíce fascinujících reakcí, které dostávám, je ta, kde mi lidé říkají, že "nejsem objektivní". Jako Angry Metal Guy, který velmi silně cítí, jak moc chci vyhodit do povětří celý koncept postmodernismu, to říkám nerad, protože je to velmi postmoderní tvrzení, ale pojďme se vrátit ke starému klišé, ne? "Umění je v očích diváka."  Ve velmi striktním smyslu umění jako tvůrčího kulturního výstupu každá sračková kapela, která kdy existovala, vytvořila umění. Otázka se tedy stává otázkou kvality umění. Ale kvalitu je samozřejmě velmi obtížné posoudit. Někteří lidé moderní umění nesnášejí, zatímco jiní ho milují. Někteří lidé nemohou vystát žádný druh metalu, zatímco jiní lidé tráví celé dny tím, že se snaží zjistit informace o každé obskurní deathmetalové kapele, která kdy existovala, aby mohli dokázat, o kolik jsou lepší než vy. Všichni tito lidé konzumují kulturní produkci, všichni mají své názory a já vám položím otázku: Kdo má pravdu? No, odpověď na tuto otázku, jak dobře víte, zní: Angry Metal Guy má pravdu. Je to tak? SPRÁVNĚ!??!? No, samozřejmě že ne. Nikdo nemá pravdu. Celé recenzování je jen názor. Celé téma bylo vyvoláno 12 let starou recenzí a zejména opravdu výživnými reakcemi pod ní. Přitom stačilo tak málo. Připustit existenci odlišného názoru na vnímání uměleckého díla. Jenže, pro některé lidi věc zhola nemožná.  Je vidět, že manící z AMG měli potřebu ideový rozkol řešit a udělali to nakonec patřičným způsobem. Zde je ona recenze, kde vykřikovači (o)bludných nesmyslů zahustili diskuzi: Amaranthe – Amaranthe Review Doporučuji přečíst celé, je to opravdu poučné. Myslím, že tematicky se myšlenky dotýkají našeho dikuzního vlákna. Naštěstí od dob Progboardu se dost změnilo a Rockboard v tomle ohledu (i mnoha dalších) funguje svobodně a otevřeně.

« další předchozí »