Diskuze

« další předchozí »

Pegas - 16.07.2023 12:38:19 #

Judith: To je přímo v té velké hale postavené vzůru nohama, nebo v nějakém vedlejším prostoru? Vím, že v polsku chodí na podobné koncerty mnohem víc lidí než u nás, ale i tak se mi to zdá obrovské na tuto akci. U nás bych to tipoval na menší prostor a další ročník zrušen pro malou návštěvnost :-) Ale ani nevím, proč jsem si myslel, že to je venkovní festival.

Judith - 16.07.2023 10:14:07 #

Pročítám profil SBB a docela jsem tu charakteristiku trefila, nějaký vesmír tam byl taky, jinak slovanské blues, to je asi nejvýstižnější. Hráli ve třech, Skrzek kromě kláves i na basu, všichni působili velmi zasloužile, asi to byl reunion nějaké legendární sestavy. Měli na pódiu dvoje bicí a kytarista chvíli i bubnoval, že sóla se stalo bicí duo a pak se k nim přidaly klávesy. Skrzek zmiňoval, že hraje pro svou ženu tam nahoru, bylo to opravdu procítěné. A místy dost divoké, hlavně když si střihač obrazu začal hrát s divokým střídáním záběrů z různých úhlů, do toho světla... Dost se vyřádili. Zaujalo mě, že zvukařský pultík tvořilo souostroví snad deseti lidí, každý tam asi měl celou dobu svoje lidi. Výměny scény rychlé a plynulé, bicí měli vždycky předchystané na platformě a jen je přivezli. Spodek nabízí opravdu velkorysý prostor a byl tam příjemný chládek, zato přejít ve vrcholícím odpoledni tu betonovou pláň venku bylo hrozné, nechtěla bych tenhle víkend být na festivalu pod širým nebem. Musím též vyzdvihnout bohaté zázemí, pokud jde o občerstvení, plno stánků nejen se zbožím jednotlivých kapel plus festivalovými předměty, ale i několik prodejců CD a dokonce vinyl bazar. Rozpis autogramiád, prostě hudební svátek se vším všudy. Trička nevídané, hodně Hackett a Genesis, King Crimson tour 2016, to muselo nechat velký dojem, Marillion, Pendragon, Satellite, Michal Lapaj a tak dále.  S ubytováním se akce prodraží, ale samotný lístek vyšel na dva a půl tisíce a pokud člověka zajímá víc jmen v programu, určitě festival stojí za to. A výborné kafe, to je vždycky plus. Musím odpoledne vyrazit dřív a prohrabat tam cédéčka, přece ty zloté nepovezu zpátky.

Judith - 16.07.2023 02:12:40 #

Dojmy z prvního dne - Summer Fog Fest, Katowice Předně děkuji níže za tip s víčkem, vzpomněla jsem si a pasovalo :D Stihla jsem posledních deset minut O.R.k a potvrdila si, proč mi nesedí, jsou nějak moc urputní, nevěřím jim to prostě. IQ Hodinový set, průřez tvorbou, snad každá skladba z jiného alba. Jako jediní měli vizuální projekci, u ostatních na obrazovkách běžely záběry hraní, bylo tam snad šest kameramanů. Potěšilo mě, že zněli opravdu svěže, na albech rok vydání většinou cítím, tohle bylo nadčasové a moc hezké. Skladby si nepamatuju, zas tolik je naposlouchané nemám, začali hravě étericky a postupně to houstlo, závěr byl epický. SBB Tohle bylo něco. Neznám je skoro vůbec, pustila jsem si před pár týdny jednu desku a tím to skončilo. Hodně mě překvapili. Progresivní teskné písně, slovanské baladické blues říznuté psychedelií - hodně to natahovali, asi i improvizovali, přetáhli o dvacet minut. Vedle už stálo deset bedňáků, ukazovali jim T, ale to by je někdo musel vnímat. Publikum na ně bylo žhavé a přáli jim i zvukaři, takhle nahlas nikdo jiný nebyl, místy to až bolelo (moog jako mučící nástroj, originální nápad). Hodně slastných momentů, ti tu muziku prostě cítí, spousta lidí sebou pěkně šila. Paráda, ale strhli na sebe pozornost až moc. Steve Hackett Zase úplně jiná energie, začal instrumentálně a bylo to jako sledovat klubání nějakého vzácného motýla, jak si rovná křídla a protahuje tykadla. Měl velmi propracovanou světelnou show a za sebou tmu, nevyužili středovou obrazovku a atmosféře to pomohlo. No a pak dali komplet Foxtrot, i jsem uronila. Mám pořád pocit jistého neskutečna, tohle ještě potřebuje dozrát. I sólo na baskytaru bylo, i na bicí (to měli i SBB), i Firth of Fifth přídavek... Zvláštní vědět, že nic takového už v životě neuvidím. Kytara v závěru Supper's Ready, nadzemské. Na zpěváka jsem si musela trochu zvykat, ale šlo to. Úžasná celková energie, jemná a velmi působivá, harmonizující - jsem míň unavená než na začátku jejich setu, tam jsem chvíli měla krizi.

loutkář Cvak - 23.06.2023 17:25:28 #

Ale se samotným víčkem tě tam pustí, stačí si dokoupit tu lahev s vodou :-) (jen na to tedy předem myslet!)

Judith - 23.06.2023 17:21:26 #

Vodu zase já u sebe potřebuju, naposled mě namíchli v Brně na Dream Theater (bylo to v hokejové hale), že na místě i pití v petkách prodávali jedině bez víčka. C'mon. Vážně vypadám, že bych někam dohodila?

loutkář Cvak - 23.06.2023 16:24:52 #

AA baterie. A rekordér. Většinou vadí i voda (ale na tu kašlu) :-)

Judith - 23.06.2023 15:41:36 #

Ten amfiteátr je úžasný - na pokoukání. A to si vem, že v divadle se tehdy běžně hrály celé trilogie, klidně pět šest hodin... Díky za další čtení. Teď už jen dořešit, co teda vnášíš, když ne alkohol. V čem jedeš? Deštníky? Dalekohledy? Dělobuchy? :-)

loutkář Cvak - 23.06.2023 10:56:53 #

Eric Burdon v Aténách... (...vlastně jsem ho viděl jen z dálky a nebyl to jeho koncert, ale ... počítá se to?) Tedy John Cale + Dustin Boyer Joey Maramba Alex Thomas + Athens Philharmonia Orchestra, dir. Randall Woolf + Abigail Portner, projekce; 19. června 2023, Odeon Heroda Attika, Atény. Eric Burdon kdysi zpíval v jedné takové kapele, The Animals, později se oženil s jednou řeckou právničkou, teď je mu přes osmdesát a už nějaký čas žije v manželčině zemi. Na Caleových koncertech je celkem běžné narazit na známé tváře, ale zrovna tahle tvář naprosto vybočuje z mé představivosti. Velká část první řady byla jeho. K tomu koncertu: moc jsem si ho neužil. Od nepohodlného sezení se odvíjí hodně, takže nebudu tvrdit, že byl špatný, spíš jsem si kvůli tomu všímal víc těch špatných věcí než těch dobrých. Calea s orchestrem (častěji menším než větším) jsem v průběhu let viděl několikrát, ale byl mladší a nedělal tolik chyb. Když udělá chybu při koncertu jen s kapelou, dokáže něco rychle zaimprovizovat a z chyby (ne z každé, ale často) dokáže vzejít něco mimořádného. Jenže když kolem sebe má ještě další dvě desítky lidí, kteří hrají podle not, ne podle Calea, dokáže se to trochu vymknout. Tohohle jsem se obával už předem, nakonec to nebyl nijak zásadní problém. Ten byl spíš v textech. Když hraje na klávesy, má texty před sebou a může se na ně snadno soustředit. Když hraje na kytaru (tady hrál po jedné písni na elektrickou a akustickou), má texty přilepené na podlaze (jakože žádný monitor!), a vytištěné tak malým písmem, že se musí pořád dívat dolů a snažit se přijít na to, co by tam asi tak mohlo být – takže občas zpívá mimo mikrofon, občas nezpívá vůbec. Přitom by nebyl problém postavit si i před kytaru "notový" pult s texty. To je samozřejmě problém i při standardních koncertech, ale tady to nešlo tak dobře zakrýt. V těch momentech jsem se snažil dívat jinam, abych to aspoň neviděl. Zpěv a (sólová) kytara hodně potichu, kytaru chápu, je tam orchestr a musí být slyšet (i) ten, zpěv nechápu. Celkový zvuk: nevím. V zásadě nechci vypočítávat všechny chyby a problémy, ke kterým došlo, některé nechci zmiňovat vůbec, nakonec – a opakuju, často záleží na špatné náladě "kritika", nebo v mém případě špatném sezení – nakonec většina byla naprosto v pohodě. A všichni mluví o tom, jak skvělý koncert to byl, tak co záleží na mě! Nějaké celkové zhodnocení stejně vyjádřit nedokážu. -- Všechny pocovidové koncerty, a tenhle nebyl výjimkou, otevírá píseň Jumbo (in tha Modern World), oproti originálu pozměněná, v Aténách při ní většina orchestru mlčí, ke kapele se připojuje jen žesťová sekce. Celý orchestr se přidal přibližně v polovině písní, druhá polovina byl jen Cale s kapelou, různě se to střídalo. Na koncertech s orchestrem se mi líbí – i když koncerty s orchestrem nemám zdaleka tak rád jako ty se samotnou kapelou – že to není žádná hollywoodská filmová hudba, ale mnohem úspornější aranžmá, místy dost osobitá. Aranžmá dělá Randall Woolf, Caleův dávný poskok (mj. filmová hudba, taky v tomhle duchu), který v posledních letech i osobně diriguje. Randy je mj. také skladatel, kombinující ve své tvorbě třeba klasiku s beatboxem (a mnohem víc). Vrcholem koncertu pro mě byla asi Half Past France, která zazněla ve standardní dekonstruované verzi poslední dekády, ale s "drone" orchestrem (vč. žesťů) a ke konci s výraznými klávesami, jako by Cale nechtěl skončit, pokračoval, pokračoval, pokračoval, až nakonec plynule přešel do krásné Hanky Panky Nohow, nutný (a častý) oddech po depresi v podobě Half Past France (dohromady dvacet minut). Další zajímavost – a to není kritika Calea! – na pódiu bylo koncertní křídlo, muselo dát obrovskou práci to tam dopravit, jen aby ... zakrývalo výhled na žesťovou sekci. V tištěném setlistu – kterého se Cale obvykle nedrží, ale s orchestrem musí – bylo celkem osmnáct písní, z toho zaznělo šestnáct (i tak hodina padesát hudby). Na klavír měl hrát Close Watch, kytarista se mu to snažil posunky naznačit, že "teď je čas", už to bylo ke konci, ale Cale (posunky) odpověděl něco ve stylu "na to zapomeň". Close Watch by mohla mít tak tři čtyři minuty, oproti ostatním tedy míň, i tak je těžké pochopit přítomnost toho obludného nástroje, ale takhle... Poslední měla být Villa Albani, nejspíš zamýšlená jako přídavek. Cale s kapelou se skutečně vrátili, kapela se chopila nástrojů, ale Cale jen řekl pár slov (pořádně kryptických), rozloučil se a odešel. Kapela odložila nástroje a následovala ho. Ani tady nekritizuju Calea, téměř dvě hodiny (a těsně předtím přibližně stejně dlouhá zvukovka) je dost, až moc, ale proč se ... v zákulisí nedomluvili? -- Aktuální koncert byl poslední v řadě čtyř, které Cale při červnovém "turné" odehrál, první tři na festivalech, tedy krátké, přibližně hodinové sety (níže), Španělsko-Norsko-Španělsko, ano, v tomto pořadí, pak měly být dva plnohodnotné koncerty v Itálii, které dva týdny předtím zrušili ("technické a logistické potíže", ale co jsem pár dnů předtím koukal, bylo prodaných jen pár desítek až nižších stovek vstupenek, takže spíš nebyl zájem), několik dnů "volna" a teď dva tisíce let starý amfiteátr u Akropole (Odeon Heroda Attika), údajně asi pro 4600 lidí, tolik jich tam samozřejmě nebylo, volbu místa trochu přestřelili, na druhou stranu 1) před časem tam hrál Eno, svůj první koncert po nějakých sto letech, a tak proč ne Cale!, a 2) to místo má jedinečné kouzlo, i když není úplně plné (a vyloženě prázdné nebylo). Amfiteátr ve Florencii, kde Cale měl hrát o týden dřív (a který je o pár tisíc míst menší) musí blednout závistí. Fotka: >> odkaz Aténský pořadatel sliboval "a performance specially conceived for the monument, an exclusive world premiere featuring orchestra and immersive visuals," což samozřejmě beru s rezervou (značnou), tyhle marketingové řeči mě neberou (a jsou hodně necaleovské, pořadatelé jeho koncertů většinou mlčí, nepropagují; jinak celkově tak širokou propagaci jako u tohohle koncertu jsem ještě nezažil). Projekce jsou většinou "jen" plátno za pódiem, v amsterdamském Paradisu i stěny, podle toho jsem se řídil a očekával, že tady to bude podobné, jen ve větším. Bylo, jen tedy za pódiem žádné plátno, veškeré projekce šly přímo za zeď, takže i když to původně jsou videa, jejich obsah byl většinou nerozluštitelný, z velké části z toho vyšla jen jakási světelná show, kromě pár motivů nasměrovaných do výklenků. A stínových ptáků poletujících po zdech (v Ship of Fools). Na projekce by bylo ideální sedět úplně nahoře, já jsem byl ve dvanácté řadě, viděl jsem jak hudebníky, tak i dostačující část projekcí. Každopádně jako světelná show skvělé! Vím o lidech, kteří přijeli z Izraele, Kanady, i ... Austrálie, protože tam už Calea nečekají. Já jen že nejsem ten nejvíc divnej. (A lidí z různých evropských zemí tam bylo taky plno, a to mluvím jen o těch, o kterých vím!) (A jen Čechů asi deset.) A hodně anglicky mluvících lidí ... turistů, kteří se přišli podívat kvůli amfiteátru? Třeba v hamburské Elbphilharmonii to tak chodí... Na závěr: V Aténách nejsem poprvé. Cale tu od roku 1987 odehrál celkem dost koncertů, byl jsem na tom předchozím, 19. června 2018 (na den přesně pět let), tehdy byl vstup zdarma (pořádala to nějaká nadace), bylo to rovněž s orchestrem (na rozdíl od letošního roku předem neohlášeným), který rovněž dirigoval Randall Woolf, a říkal jsem si, že je to jednou za život, tak proč ne (tehdy jsem si hodně vybíral). No, pletl jsem se. Zadarmo to tentokrát nebylo, ale ... je to jen dvakrát za život, tak co! Přikládám setlist, pro zajímavost i s roky původního vydání písní (ať už tím chci nebo nechci něco říct): 1. Jumbo (in tha Modern World) (2006) žestě 2. Do Not Go Gentle Into That Good Night (1989) orchestr 3. Ghost Story (1970) 4. Mercy (2023) 5. Helen of Troy (1975) žestě* 6. Half Past France (1973) orchestr (drone) 7. Hanky Panky Nohow (1973) orchestr 8. Moonstruck (Nico's Song) (2023) orchestr 9. I'm Waiting for the Man (1967) 10. Hedda Gabler (1977) orchestr 11. Sunday Morning (1967) orchestr 12. Ship of Fools (1974) orchestr** 13. Noise of You (2023) 14. Hatred (2012) orchestr 15. Barracuda (1974) 16. Heartbreak Hotel (1974/5) orchestr *Cale elektrická kytara; **Cale akustická kytara; jinak klávesy V každém případě: těším se na další koncerty, ale zároveň doufám, že už vždy jen s tříčlennou kapelou. Tahle je dokonalá, Joey, Dustin, Alex, nebo místo Alexe Deantoni, ale prosím žádný orchestr. A žádný řecký amfiteátr (nebo ať nejdřív pořídí opěradla!). (Ale teď pár měsíců klid.)

Antony - 17.06.2023 13:30:35 #

Do Kauflandu taky chodím s kabelou Lidl. Eště mě nikdo nevykázal.. :)

Pegas - 16.06.2023 19:56:31 #

S těma tričkama je to blbost, že by bylo vhodné to či ono. Je běžné, že lidi nosí na koncerty svých oblíbených kapel jejich trička, stejně jako si vezmou tričko jiné oblíbené kapely na koncert jiné. A nebo si vezmou nekapelní triko, prostě co se komu zachce.

« další předchozí »