Diskuze

« další předchozí »

Judith - 20.01.2025 18:56:04 #

chimp.charlie: Jé, Inženýra mám od Škvoreckého taky asi nejradši. Dost se mi líbil i Mirákl, možná tím, že jsem ho poprvé četla až později.  Zrovna se tam ale ukazuje, o čem psal Lewis a co tu rozvíjíme - že spisovatel nežije ze psaní, ale ze života (na to dojel Viewegh, dle mého. Hrabalovi bylo přes padesát, když začal pořádně psát prózu! Měl o čem...). V kanadském exilu se Danny opakovaně pozastavuje nad tím, že teď žije v bezpečné zemi, kde se mu "nemůže nic stát". Takže vlastně celou dobu jen mluví - se studenty v seminářích, s krajany na setkáních, s milenkami. Jediný dějový vzruch obnáší konspirační předávání rukopisu v kabince na záchodě na letišti. Ve vzpomínkovém pásmu je to přesně naopak, děje se tam plno věcí a záchodové scénky z fabriky tvoří konverzační filozofické vsuvky (Škvorecký uměl skvěle psát o ničem, doslova dialogy o ho...). Kompozičně to do sebe krásně komplementárně zapadá.  K tématu, čtu povídky Jiřího Gruši. Nikdy jsem ho neměla ráda a teda nezačnu ani teď, ale je to zajímavý jiný svět.

chimp.charlie - 20.01.2025 18:29:37 #

"Vezmi si tužku a piš!" byla údajně jediná rada, kterou dal Vladimír Neff svému synovi Ondřejovi, když se ho přišel zeptat, jak má začít psát :)  Jinak k předmětu vlákna a tak trochu stylově k Judithině příspěvku: Josef Škvorecký - Příběh inženýra lidských duší. Dle mého autorův opus magnum.

Antony - 20.01.2025 15:35:27 #

Souhlas naprostý, prosím.. Trefně vyjádřeno. V kopru su pořád.. :)

Judith - 20.01.2025 14:42:06 #

Vidím, že nejsem jediná, kdo má dnes KOPR (ku.evský odpor k práci :)). Moudře díš, barde. Lewisův 4. bod pro spoustu mladých platí - umí se vyjadřovat, ale jaksi nemají o čem. (Jako plno zručných muzikantů...) Jana Šrámková z Literární akademie Josefa Škvoreckého to na jedné konferenci opsala slovy "nenacházejí příležitost k textu". Spisovatel se v první řadě musí umět dívat a prožívat. Psaní je mnohem obsáhlejší činnost než jenom čas strávený s prsty na klávesnici.

Antony - 20.01.2025 14:13:41 #

Si sem odložím, co bych napsal já.. :) 1. Vypni všechno, zároveň poslouchej všechno. 2. Čti a poslouchej co nejvíc toho, co obohatí tvoji znalost jazyka. 3. Piš duchem, ne rozumem. Tím jen dolaďuj. Zkoušej varianty, jak vyzní. 4. Piš jen to, co v sobě máš jako vnitřní touhu k vyjádření. Piš co chceš, ne co podle někoho musíš. 5. Nezapomeň, že ty víš, co píšeš, čtenář to neví. Piš tak, aby tvoje sdělení nezkreslovalo. Dát možnost k různým výkladům ale nemusí být chyba, máš právo být jako spisovatel rafinovaná. Jednoznačnost v literatuře se přeceňuje. 6. Přesně. 7. Používej co chceš, každý záznam ti pomůže. Myšlenky jsou prchavé. 8. Absolutně.

Judith - 20.01.2025 14:04:48 #

Tohle si sem odložím - C. S. Lewis radí začínajícím spisovatelům (1959) Autor Letopisů Narnie odpovídá na dopis školní dívky. Je velmi těžké nabídnout obecná doporučení ohledně psaní. Pokusím se. 1. Vypni rádio. 2. Přečti co nejvíc dobrých knih, vyhýbej se téměř všem časopisům. 3. Vždycky piš (a čti) uchem, ne očima. Měla bys každou napsanou větu slyšet, jako by zazněla nahlas. Jestli nezní dobře, zkoušej dál. 4. Piš vždy a výhradně o věcech, které tě zajímají, ať už jsou skutečné, nebo imaginární. (Což znamená, že pokud tě zajímá pouze psaní, spisovatel z tebe nikdy nebude - nebudeš mít o čem psát.) 5. Dej si záležet na jasném vyjadřování. Ty víš, o čem mluvíš, ale čtenář ne a špatně zvolené slovo ho může zmást. Zvláště u příběhů snadno zapomeneš zmínit něco důležitého - celý obraz je ve tvé mysli tak zřetelný, až je těžké si uvědomit, že čtenář jej takto vidět nemůže. 6. Pokud nějaký rukopis odložíš, nevyhazuj ho, leda by byl děsivě špatný. Dej ho do šuplíku. Může se hodit. Spousta dobrých textů vznikla z něčeho, co jsem před lety odložil. 7. Nepoužívej psací stroj. Jeho zvuk ti zničí smysl pro rytmus, a stejně je potřeba trénovat s ním celé roky. 8. Ujisti se, že znáš význam každého slova, které jsi použila.

Pegas - 13.01.2025 21:13:48 #

K těm komiksům v ABC, Jestli jsem nějaký nezapomněl, tak moje nejoblíbenější byla nejspíš také trilogie Příhody Malého boha, Příchod bohů a Kruanova dobrodružství. Já je poznal nejspíš už jako komplet díky speciálu z roku 1985 (podle mě nejlepší z těch speciálů a stále ho mám doma), kde vyšly pohromadě, to jsem mohl být tak ve druhé třídě a byla to pro mě pecka. Stejně tak celý časopis ABC a papírové modely.  Další se mi líbily Vzpoura mozků a Galaxia. K některým komiksům jsem se vrátil docela nedávno a už to nebylo ono, ale tohle stále docela fungovalo, i když s velkou dávkou nostalgie. U těch jmenovaných ale kresba podle mě stále skvělá. Kruan měl i nějaká další pokračování, ale ty jsem asi nikdy nečetl, což je zvláštní, protože snad vycházely ještě v osmdesátých letech v ABC a domnívám se, že právě v té době a možná ještě na začátku devadesátek jsme si časopis kupovali.

Judith - 13.01.2025 14:09:24 #

Mě fascinovalo americké turné básníka Petra Hrušky, protože tam posluchači trvali na tom, že chtějí slyšet básně v originálu, česky, i když v publiku byli kromě pár českých rodáků především místní. Měli k dispozici tištěný překlad, ale zajímal je i zvuk básní tak, jak vznikly. Tohle je asi pro mezinárodní prostředí nejlepší model, případně mít navrch recitátora, který je doma v cílovém jazyce. A autora nechat pro autorské čtení a simultánně tlumočenou diskusi. Petr Hruška by byl v mém seznamu největších zářezů, kdyby došlo na poezii.

hejkal - 13.01.2025 13:34:21 #

Umelecký preklad je zložitá vec, sám trocha prekladám, tuším, o čo ide. Poznám však profi spisovateľov, ktorí si nechávajú AI prekladať svoje básne do rôznych jazykov, keď idú kamsi čítať na medzinárodný festival. A tvária sa, že im to stačí. Neviem, či by som chcel takto devalvovať svoje dielo...

Judith - 13.01.2025 13:22:23 #

Asi nejspíš sem: Obsáhlý rozhovor s překladatelkou Pána prstenů Stanislavou Pošustovou >> odkaz krátká zajímavá ukázka o některých názvech zde >> odkaz Osobní znalostní, lidský a tvůrčí vklad (proti počítačovému překladači) je v případě uměleckého textu obří, a to jde přísně vzato o pouhé řemeslo.

« další předchozí »