Diskuze

« další předchozí »

Judith - 10.05.2023 12:53:38 #

Krásné video z Brna (Simon Phillips) >> odkaz

Pegas - 05.05.2023 16:44:14 #

Phillips byl určitě skvělý, já koukal na videa z turné (i když asi předchozího) a přestože to není to, co bych si běžně pouštěl, bylo to skvělé a bavilo mě na to koukat, nejen poslouchat. Tohle bych chtěl raději naživo než z desky. Jinak Sono za mě po dvou návštěvách Neal Morse Band super prostor, vzhledově i akusticky.

Judith - 05.05.2023 00:04:26 #

Simon Phillips: Protocol V v Brně Krása v kapslích s postupným uvolňováním. Dostávala jsem se do toho dost pomalu, ale povedlo se. Sono centrum netřeba představovat, já jsem tam byla poprvé - sympatické místo, vracet se budu ráda. Koncert se konal v rámci jakýchsi jazzových dnů a trval téměř dvě hodiny. Zazněla celá deska Protocol V, jak název večera napověděl. Kromě toho dokážu jmenovat jen výslovně uvedenou You Can't but You Can z alba s pořadovým číslem III. Vrcholem večera pro mě byla nádherná "fusion balada" Dark Star >> odkaz - vidím, že je na pátém albu, nicméně ji uváděli slovy, že jde o soundtrack k sedmdesátkovému filmu. Bicí stály na scéně nalevo a hlavní aktér na sebe nijak nestrhával pozornost. Kdybych nevěděla, tipovala bych, že hvězdou večera je saxofonista. Ten to ke konci opravdu řádně rozjel a měl potlesk nejen po každém sólu, ale i jen když přišel a vzal nástroj do ruky, dokonce když zrovna hrál sólo někdo jiný. Saxofony měl tři včetně rovného sopránového, který jsem viděla poprvé. Phillips na to koukal zboku s výrazem "to jsou moji kluci". Druhým klukem vepředu byl kytarista, který hrál střídavě na dvě kytary - jedna byla připevněná na stojanu, vypadala jako akustická, ale pak jsem ji viděla zboku a byla plochá, menší a nějaké dráty z ní šly (doufám, že se přítomní muzikanti dobře baví :)). Elektrickou si v takových chvílích prostě hodil na záda nebo ani to ne a hrál na tuhle. Scénu dotvářel o něco starší baskytarista velmi pohodlně usazený vzadu uprostřed. Měl velmi úsporný způsob hry, jistě léty vypilovaný. Od zápěstí dál se ani nehnul a chvílemi vypadal, že spí, ale válel božsky. Napravo pak byly klávesy. Klávesista taky seděl, viděla jsem mu jen ruce (jinak mi ho zakrývala ta druhá kytara) a to byl koncert sám o sobě. Pódium bylo decentně osvětlené, jen při sólu na bicí téměř v samém závěru se vše rozsvítilo rudě, jinak šlo hlavně o zážitek zvukový. Za mnou seděl chlapík, který vypadal jako Klaudius Kryšpín, a ten hned na začátku poučil souseda, že tenhle sál ty vole je jeden z nejlepších ty vole akusticky vůbec u nás. Simon Phillips na závěr také zmínil, že tahle místnost zní úžasně. Jinak pošilhával po baru a hlasitě meditoval, že tady určitě dělají skvělou Margaritu, později barmany výslovně zahrnul do poděkování za zdar večera, tak snad se dočkal a nějakou mu umíchali. Bylo tam úplně plno. Lokalizována trička Whitesnake, Dream Theater a Steve Vai Inviolate (ha!). Za zmínku stojí saxofonistova mikina Moschino s obrázkem plyšového medvěda, tím si mě získal. Jinak někteří účastníci vypadali ustrojení spíš do divadla, což trochu kontrastovalo s faktem, že měl v hledišti skoro každý v ruce pivo. Mínus u mě mají židle, poslední půlhodinu jsem si radši šla stoupnout na bok dopředu. Celkově vydařený večer a příjemný zážitek, který mi bude ještě nějakou dobu dobíhat.

Voytus - 01.05.2023 18:48:28 #

Antony: No jo, Jasná páka, to tu taky svého času frčelo. Však už Led Zeppelin o nás zpívali: "Louny, Louny, Louny, Louny town" :-D. Myslím, že řada z nás si tu své šedesátky a sedmdesátky během devadesátých a na přelomu tisíciletí skutečně prožili. Především je to tu ale zasvěcené undergroundu, na čemž má jistě zásluhu hlavně Vladimír "Lábus" Drápal, který zde po převratu vedl několik klubů, později se stal ředitelem divadla a celou tu dobu také vydává undergroundové skupiny u svého Guerilla Records. Teď pro změnu se mezi námi konečně zase začali pohybovat mlaďoši z gymplu, vznikly tu dvě šikovné mladé party, jedna jede ultra brutální thrash metal, ze kterýho mi loni padla brada, protože dosud byly tyhle tvrďácké pokusy u nás spíše k pousmání. A jako kontrast ta druhá, Funkus, se zase zhlédla v jazzu a funku. No a do toho se občas povede nějaká taková palba ze zahraničí. Jen je to teda prokletý s tou návštěvností. Na jednu stranu nadávají na FB a v hospodách, že se tady nic neděje, a když se pak děje, tak radši v hospodě nadávají, že je to drahý a že je to nezajímá. Ale chce to nevzdávat, i když to stojí spoustu nervů a času. Ty zážitky to pak vynahradí.

Antony - 01.05.2023 11:00:59 #

Jak slyším Louny, vždycky mi naskočí: Budapešť, Bukurešť, Sofie a zpět Zabalit nasedat a zase domů jet Domů jet, domů jet, zážitků je dost Louny, Louny, Most Atmosféra místa, jak popisuje Voytus, musí být snad sedmdesátková.

Judith - 30.04.2023 19:49:21 #

Voytus: Já bych asi chtěla vidět město, které má takovéhle rodáky :) ale musí se sejít správná konstelace, spíš tak konec léta.

Voytus - 30.04.2023 17:49:48 #

Antony, Judith: Díky vám! Ano, je toho hodina a další nový materiál stále vzniká. Problém je čas, scházíme se jednou týdně. Ten proces by spíše vyžadoval se kompletně sbalit, vyrazit společně někam na víkend a dát si pořádný writing session. To pořádání a zároveň účinkování je právě dobrá šance, jak se předvést před jinými skupinami. A vzhledem k tomu, jaké party mi sem Martin nabízí, je vesměs volba jasná, protože Flower jsou jim žánrově nejblíž. Zároveň je dobré nové materiál pilovat na domácí půdě, než se s ním vydáme jinam, což teď potřebujeme ze všeho nejvíc. Pořádně to prohrát před lidmi. No a to další, pořádání a běhání okolo, to už jde ruku v ruce, protože za ta léta mám angličtinu jako druhý jazyk. Takhle, asi bych nesvedl zasvěcenou debatu o průmyslu, či ekonomice, ale to tady stejně nepotřebuju. A stejně jsou pak vždycky po ruce lidé, kteří v tom jedou se mnou. Můj bratr, zároveň bubeník, nám dělá plakáty a letáky, zvukař s námi sdílí zkušebnu, majitel Caramellu, který je náš dobrý zpřízněnec, nám udělá dobrou cenu, Eva a její sestra jsou vždy spolehlivé na vstupu.... všechno to vždy do sebe dobře zapadne. Příští měsíc dělám ty El Perro, opět s námi. Tak pak určitě taky něco napíšu.

Antony - 30.04.2023 12:26:02 #

Voytus: Skvěle podaný report, díky. Škoda, že jste tak daleko..

Judith - 30.04.2023 11:15:37 #

Voytus: To zní báječně, lze si jen přát, abychom byli i nadále drženi v obraze o aktuálních datech a novinkách! Ale jako vážně - vy už máte hodinový autorský set? To teda hodně stříhám ušima... Prima, že všechno klaplo. Dvojrole pořadatele a účinkujícího je pekelná, a ještě hostit zahraniční návštěvu a ještě se prezentovat s něčím novým, uf. Krásně sepsáno, doufám, že s blížícím se létem tohle vlákno bude hostit koncertní zážitky čím dál častěji.

Voytus - 29.04.2023 21:26:20 #

21.4. Pan Demos, Flower Cover, The Skull Guru - Louny, Stromovka 22.4. Flower Cover, The Skull Guru - Bílina, Moskva Tedy, byl to skvěle strávený víkend ve společnosti italsko-španělské party, se kterou jsme si navíc skvěle sedli i po lidské stránce - a to je nejdůležitější.V pátek, přibližně kolem páté, jsme začali navážet aparaturu na Stromovku alias Bahno. Do poslední chvíle jsme řešili, zda to uděláme venku nebo na sále. Pochopitelně. Náš zvukař si chtěl ozkoušet některé nové komponenty, které nakoupil a to by bylo lepší venku. Ale počasí tomu nepřálo. Přes den jakž takž, ale už kolem osmé začala teplota postupně klesat pod patnáct stupňů. A v tom se blbě hraje, a aby diváci strávili cca čtyři (spíš víc) hodin v takové teplotě, natož abych tomu vystavil tu jižní skvadru, která měla tenhle minifest uzavírat. A jasně, on ten sál není zvukově úplně ideální, samé dřevo a všechno rezonuje a houká, jak zpěvové mikrofony chytají ostatní nástroje. Zvukařské peklo. Ale on je Lukáš, alias Záhy už léty protřelý a poradí si. Proč tenhle sál? Protože je velký a de facto zadarmo. A pak, trochu jsem si to maloval, že po zimě to bude první větší akce a lidé budou celí natěšení a přijde jich hodně. Jenže, je to nějaké složité po době covidové. I přesto, že jsem zvolil fakt symbolické vstupné 150,- , s ohledem na studenty, kteří po dlouhé době začali chodit na koncerty a řada z nich rozšířila i pořadatelský tým našeho dvoudenního květnového festivalu Antikotel. Už to chtělo trochu omladit, po devatenácti letech. Šlo by to bez sponzorů? Ani omylem! Ještě před úvodními Pan Demos bylo v sále třicet platících, naštěstí řada seděla venku a užívala si zbytky prvního výraznějšího slunce letos. Pan Demos předvedli svůj standard, jsou to všichni přímo excelentní hráči a se svým bigbítem, okořeněným punkem, hardrockem i funky a dalšími styly by jistě naplněnější sál rychle zvedli od stolů. Takhle bylo publikum poměrně vlažné a jen pomalu se trousilo dovnitř. Na nás už byl ale sál celkem slušně zaplněný a my jsme mohli spokojeně zahájit náš autorský set. Těžko se mi hodnotí vlastní kapela, ale nějaké poznatky by byly. Hostující The Skull Guru, kteří dorazili někdy na sedmou a okamžitě jsme museli hodit řeč - organizační věci, hudební scéna u nás a u nich, zvláštnosti české kuchyně atd - se usadili zhruba uprostřed sálu a pozorovali. Líbili jsme se jim, to potěší. Set je čím dál sehranější, výkony jistější, množství not menší, takže je to celé čitelnější, trojhlasy se stávají naší nejsilnější zbraní a tohle pódium je nám malé. Též aplaus během jednoho klávesového intra a podobně odměňovaná sóla nám zvedla sebevědomí. Odehráli jsme poctivou hodinu a po koncertě zaslechli i názor, že se nedá poznat, co je cover a co je vlastní. Ne, teď už bylo vše vlastní. Naši italsko-španělští hosté byli nadšeni, jak jsme si sdělovali dojmy během výměny aparatury. A jeden z kytaristů si zahrál přes můj aparát, protože neměl redukci, přes kterou by zapojil spešl vidlici, jakou jsem v životě neviděl. Byl z toho docela špatný, což je jasné, když jste na něco zvyklí. Ovšem, nemám problém svého George Dennise zapůjčit - alespoň vznikla příležitost si ho poslechnout v rukách někoho jiného. Ohledně bicích se bubeníci dohodli, že tento koncert se odehraje na naše a Bílina na jejich. Odehráli přibližně dvouhodinový set, během něhož přehráli zásadní kusy ze všech čtyř alb. Překvapili přídavkem v podobě jedné instrumentálky od Čechomoru a nadupanou verzí Son & Daughter od Queen. Mimořádná sehranost poměrně komplikovaného materiálu brala dech, vzhledem k tomu, že zkoušejí párkrát do roka, protože bubeník žije ve Španělsku a ostatní tři v Itálii. Po koncertě přišla ta nejneoblíbenější část každého hraní - balení aparatury. Jindy bychom vše nechali na sále a balili až druhý den, ale tentokrát, kvůli fotbálkovému turnaji muselo vše do aut. Naštěstí jsme měli hodně pomocných rukou, takže to šlo rychle. Naši zahraniční přátelé ještě pokračovali na “jedno” do jednoho z nonstopů s několika fandy. Já nešel, byl jsem hotovej. Vzhledem k nervům, které jsem ohledně té akce měl, jsem na ten den prakticky nespal - přijdou lidi? Zaplatí se to? Nebudeme v mínusu? Naštěstí se povedlo. I přes pouhých 80 platících (na ten sál se vejde jednou tolik, možná i víc) jsme nakonec skončili v plusu. Druhý den volám Willymu, zpívajícímu kytaristovi, že bychom dali někde kafe. S tím typickým přízvukem hlásí: “Yes, Voytus, come over here, we are on Šalanda.” No, ten název si o italský přízvuk přímo říká. Takže debatíme dál o hudbě a inspiracích, já Andremu (ten druhý kytarista) doporučuji Wishbone Ash, které mi místy těmi kytarovými dvojhlasy připomínali. V triku Opeth se okamžitě dostávám i k nim a s Willym zjišťujeme, že máme oba nejraději Ghost Reveries. Borce zaujme černé pivo a hned ho musejí ochutnat. Nic takového u nich neznají. Přes jídelní lístek se seznamují se zvláštnostmi naší řeči, jako jsou háčky, čárky a kroužky a trochu je do toho zasvěcuji. Bubeník José, který má nejslabší angličtinu, a tak se občas doptává, se ukazuje jako největší showman celé party. A pak už vyrážíme společně do Bíliny, kde už na nás čeká Martin Peschl, který to celé domluvil. Moskva je hospoda bez pódia, ale má svou letitou tradici a my se sem rádi vracíme, protože se tu schází vnímavé publikum. Opět poctivá hodina, shodná z předchozím večerem a lepší výkon, který je patřičně odměněn. Stíháme jen kousek jejich setu, protože někteří z nás to večer předtím moc neodhadli, a tak chtějí být co nejrychleji doma. K tomu zdravotní indispozice zpěváka Jirky, který jen den předtím dobral antibiotika. I tak to na jeho výkonu nebylo znát. Po koncertě mi Willy volá, že už se blíží do Loun a jestli tedy ještě někam jdeme. Já a klávesák už jsme na “tajném místě”, neoficiálně otevřeném klubu, který jeho provozovatel, zvaný Indián, přetvořil v dílnu s kytarovými aparáty. I kvůli tomu je sem chci vzít, protože něco takového se jen tak nevidí. Je tu i část party ze včerejška, takže všechno klape. Eva od vstupu, jeden z mlaďasů Jirka, který vládne dokonalým britským přízvukem a pár dalších. Skull Guru jsou nadšeni, dopřávají si Plzeň, okukují aparáty a k tomu zní z gramofonu Šest strýců v Redutě, u nichž si basák Matteo okamžitě všímá charakteristického zvuku baskytary. Venku na cigárku se opět zakecáváme o hudbě, s Willym zjišťujeme, že máme oba v oblibě britský folk (však také poznal, že náš Jirka zpívá při zvukovce Time Has Told Me od Nicka Drakea). Také je překvapen mou, alespoň rámcovou znalostí italské scény 70. let. Klubovna se pomalu vylidňuje a nám se chce ještě někam pokračovat, protože je pořád o čem se bavit. A protože už takhle v noci není moc možností, musíme do jednoho ze dvou disco barů. Naštěstí je tam vstřícná barmanka, která nám povolí vlastní playlist, se kterým sborově hulákáme. Tedy, že si zrovna tady někdy s někým zazpívám staré Queen a dokonce Musical Box od Genesis, to bych tedy vážně nečekal. Končíme asi v pět ráno. A to je ještě čeká koncert v pražském Crossu. No co, české pivo jim jede. Další den vytvářím skupinou konverzaci na messengeru, protože chceme zůstat v kontaktu a něco naplánovat na příští rok. Zároveň je to seznamuji s naší scénou, prostřednictvím odkazů na youtube. Kuře v hodinkách od Flamenga se jim zalíbilo. Napojení na Louny navíc posiluje zjištění majitele hotelu, ve kterém jsou ubytováni, že to na tom místě v Itálii, kam jezdí na jezero, má jeden ze členů skupiny loď. Je to super, jak je někdy ten svět malý. A když si s někým takhle sednete, tak je dobré z toho vytěžit i něco dalšího. Takže uvidíme, jaké jsou možnosti. Zatím z toho byl jeden nezapomenutelný víkend a věnovaný vynil Umashi's Odysse, který jsem jim vychválil do nebes.

« další předchozí »