Diskuze

« další předchozí »

Judith - 02.06.2023 08:53:42 #

První dojmy z tří hodin - s pauzami čtyř - metalové smršti: všechny tři kapely jsou živě lepší než z nahrávek. The Omnific nekompromisně důrazní a jejich bubeník je neskutečný šoumen. Zkraje tam bylo míň lidí, takže jsem byla úplně vpředu, bicí jsem slyšela akusticky ze tří metrů. Persefone energičtí, hodně se ječelo a skandovalo, nikdy bych nevěřila, že pár stovek lidí vygeneruje takové decibely. Bavili mě hodně, akorát jsem tím pádem byla vyřvaná a utahaná ještě než začalo to hlavní. Ne Obliviscaris, hodně intenzivní. Maximum rychlosti, emocí, komplexnosti, jsou úžasní. Tohle bylo vážnější, pro mě napůl obřadný a napůl intimní zážitek... akorát mi k němu stačilo dvacet minut a už jsem cítila, že se odpojuju, že už tam vlastně nejsem (na to mi stačí hodina ve společnosti, takže vlastně super výkon). Vymotala jsem se z chumlu a zbytek večera se tak různě plácala kolem, ve Futuru je spousta zákoutí a slyšet bylo dobře všude, na konec jsem se ještě vrátila na parket, ale před přídavkem jsem odešla, pro mě je vrchol Graal a líbila se mi představa, že to pro mě nekončí. Takže vlastně paráda, a bývalo by mi stačilo míň. Jo: nejvoňavější lidí a nejčistší toalety, co jsem kdy na koncertě zažila. Píšu z mobilu, překlepy a automatické opravy nechávám pro obveselení.

Judith - 10.05.2023 12:53:38 #

Krásné video z Brna (Simon Phillips) >> odkaz

Pegas - 05.05.2023 16:44:14 #

Phillips byl určitě skvělý, já koukal na videa z turné (i když asi předchozího) a přestože to není to, co bych si běžně pouštěl, bylo to skvělé a bavilo mě na to koukat, nejen poslouchat. Tohle bych chtěl raději naživo než z desky. Jinak Sono za mě po dvou návštěvách Neal Morse Band super prostor, vzhledově i akusticky.

Judith - 05.05.2023 00:04:26 #

Simon Phillips: Protocol V v Brně Krása v kapslích s postupným uvolňováním. Dostávala jsem se do toho dost pomalu, ale povedlo se. Sono centrum netřeba představovat, já jsem tam byla poprvé - sympatické místo, vracet se budu ráda. Koncert se konal v rámci jakýchsi jazzových dnů a trval téměř dvě hodiny. Zazněla celá deska Protocol V, jak název večera napověděl. Kromě toho dokážu jmenovat jen výslovně uvedenou You Can't but You Can z alba s pořadovým číslem III. Vrcholem večera pro mě byla nádherná "fusion balada" Dark Star >> odkaz - vidím, že je na pátém albu, nicméně ji uváděli slovy, že jde o soundtrack k sedmdesátkovému filmu. Bicí stály na scéně nalevo a hlavní aktér na sebe nijak nestrhával pozornost. Kdybych nevěděla, tipovala bych, že hvězdou večera je saxofonista. Ten to ke konci opravdu řádně rozjel a měl potlesk nejen po každém sólu, ale i jen když přišel a vzal nástroj do ruky, dokonce když zrovna hrál sólo někdo jiný. Saxofony měl tři včetně rovného sopránového, který jsem viděla poprvé. Phillips na to koukal zboku s výrazem "to jsou moji kluci". Druhým klukem vepředu byl kytarista, který hrál střídavě na dvě kytary - jedna byla připevněná na stojanu, vypadala jako akustická, ale pak jsem ji viděla zboku a byla plochá, menší a nějaké dráty z ní šly (doufám, že se přítomní muzikanti dobře baví :)). Elektrickou si v takových chvílích prostě hodil na záda nebo ani to ne a hrál na tuhle. Scénu dotvářel o něco starší baskytarista velmi pohodlně usazený vzadu uprostřed. Měl velmi úsporný způsob hry, jistě léty vypilovaný. Od zápěstí dál se ani nehnul a chvílemi vypadal, že spí, ale válel božsky. Napravo pak byly klávesy. Klávesista taky seděl, viděla jsem mu jen ruce (jinak mi ho zakrývala ta druhá kytara) a to byl koncert sám o sobě. Pódium bylo decentně osvětlené, jen při sólu na bicí téměř v samém závěru se vše rozsvítilo rudě, jinak šlo hlavně o zážitek zvukový. Za mnou seděl chlapík, který vypadal jako Klaudius Kryšpín, a ten hned na začátku poučil souseda, že tenhle sál ty vole je jeden z nejlepších ty vole akusticky vůbec u nás. Simon Phillips na závěr také zmínil, že tahle místnost zní úžasně. Jinak pošilhával po baru a hlasitě meditoval, že tady určitě dělají skvělou Margaritu, později barmany výslovně zahrnul do poděkování za zdar večera, tak snad se dočkal a nějakou mu umíchali. Bylo tam úplně plno. Lokalizována trička Whitesnake, Dream Theater a Steve Vai Inviolate (ha!). Za zmínku stojí saxofonistova mikina Moschino s obrázkem plyšového medvěda, tím si mě získal. Jinak někteří účastníci vypadali ustrojení spíš do divadla, což trochu kontrastovalo s faktem, že měl v hledišti skoro každý v ruce pivo. Mínus u mě mají židle, poslední půlhodinu jsem si radši šla stoupnout na bok dopředu. Celkově vydařený večer a příjemný zážitek, který mi bude ještě nějakou dobu dobíhat.

Voytus - 01.05.2023 18:48:28 #

Antony: No jo, Jasná páka, to tu taky svého času frčelo. Však už Led Zeppelin o nás zpívali: "Louny, Louny, Louny, Louny town" :-D. Myslím, že řada z nás si tu své šedesátky a sedmdesátky během devadesátých a na přelomu tisíciletí skutečně prožili. Především je to tu ale zasvěcené undergroundu, na čemž má jistě zásluhu hlavně Vladimír "Lábus" Drápal, který zde po převratu vedl několik klubů, později se stal ředitelem divadla a celou tu dobu také vydává undergroundové skupiny u svého Guerilla Records. Teď pro změnu se mezi námi konečně zase začali pohybovat mlaďoši z gymplu, vznikly tu dvě šikovné mladé party, jedna jede ultra brutální thrash metal, ze kterýho mi loni padla brada, protože dosud byly tyhle tvrďácké pokusy u nás spíše k pousmání. A jako kontrast ta druhá, Funkus, se zase zhlédla v jazzu a funku. No a do toho se občas povede nějaká taková palba ze zahraničí. Jen je to teda prokletý s tou návštěvností. Na jednu stranu nadávají na FB a v hospodách, že se tady nic neděje, a když se pak děje, tak radši v hospodě nadávají, že je to drahý a že je to nezajímá. Ale chce to nevzdávat, i když to stojí spoustu nervů a času. Ty zážitky to pak vynahradí.

Antony - 01.05.2023 11:00:59 #

Jak slyším Louny, vždycky mi naskočí: Budapešť, Bukurešť, Sofie a zpět Zabalit nasedat a zase domů jet Domů jet, domů jet, zážitků je dost Louny, Louny, Most Atmosféra místa, jak popisuje Voytus, musí být snad sedmdesátková.

Judith - 30.04.2023 19:49:21 #

Voytus: Já bych asi chtěla vidět město, které má takovéhle rodáky :) ale musí se sejít správná konstelace, spíš tak konec léta.

Voytus - 30.04.2023 17:49:48 #

Antony, Judith: Díky vám! Ano, je toho hodina a další nový materiál stále vzniká. Problém je čas, scházíme se jednou týdně. Ten proces by spíše vyžadoval se kompletně sbalit, vyrazit společně někam na víkend a dát si pořádný writing session. To pořádání a zároveň účinkování je právě dobrá šance, jak se předvést před jinými skupinami. A vzhledem k tomu, jaké party mi sem Martin nabízí, je vesměs volba jasná, protože Flower jsou jim žánrově nejblíž. Zároveň je dobré nové materiál pilovat na domácí půdě, než se s ním vydáme jinam, což teď potřebujeme ze všeho nejvíc. Pořádně to prohrát před lidmi. No a to další, pořádání a běhání okolo, to už jde ruku v ruce, protože za ta léta mám angličtinu jako druhý jazyk. Takhle, asi bych nesvedl zasvěcenou debatu o průmyslu, či ekonomice, ale to tady stejně nepotřebuju. A stejně jsou pak vždycky po ruce lidé, kteří v tom jedou se mnou. Můj bratr, zároveň bubeník, nám dělá plakáty a letáky, zvukař s námi sdílí zkušebnu, majitel Caramellu, který je náš dobrý zpřízněnec, nám udělá dobrou cenu, Eva a její sestra jsou vždy spolehlivé na vstupu.... všechno to vždy do sebe dobře zapadne. Příští měsíc dělám ty El Perro, opět s námi. Tak pak určitě taky něco napíšu.

Antony - 30.04.2023 12:26:02 #

Voytus: Skvěle podaný report, díky. Škoda, že jste tak daleko..

Judith - 30.04.2023 11:15:37 #

Voytus: To zní báječně, lze si jen přát, abychom byli i nadále drženi v obraze o aktuálních datech a novinkách! Ale jako vážně - vy už máte hodinový autorský set? To teda hodně stříhám ušima... Prima, že všechno klaplo. Dvojrole pořadatele a účinkujícího je pekelná, a ještě hostit zahraniční návštěvu a ještě se prezentovat s něčím novým, uf. Krásně sepsáno, doufám, že s blížícím se létem tohle vlákno bude hostit koncertní zážitky čím dál častěji.

« další předchozí »