Diskuze

« další předchozí »

Antony - 28.10.2023 12:41:17 #

Judith: Podepisuju.

Judith - 28.10.2023 12:22:05 #

Apache, když na mě se valí i ty předešlé dekády... (Dlouhý příběh, mám ho vypsaný v profilu.) Díky tomu, že teď obzírám všechno najednou, vidím, že věci, které mě oslovují, vznikaly v různých dekádách, opravdu celkem rovnoměrně, a vznikají i dneska. Stejně tak digitální nákupy jsem přijala prostě za své jako rovnocennou možnost (částečně proto, že jsem se během covidu naučila platit kartou na internetu, tomu jsem dlouho odolávala). Kdybych měla souvislou historii nakupování CD, určitě bych byla vůči této formě rezervovanější a možná bych ji nepřijala vůbec, jako jsem přes opakované pokusy nikdy nepřijala e-knihy (u knížky ale taky forma dělá větší rozdíl, hudba se nakonec vždycky line ze stejných reproduktorů). Pokud jde o vkus a oblíbené styly, člověk vždycky bude mít nějaké svoje nejvlastnější doma a nezáleží na tom, v čem vyrostl - podle jednoho rčení domov není místo, odkud jsme vzešli, ale to, kam směřujeme. Když jsem se v dospívání začala rozhlížet, neomylně mě to přitáhlo na začátek sedmdesátek, a to jsem tu dobu vůbec nezažila a nikdo v okolí žádnou hudbu nekupoval, neposlouchal. Přesto jsem úplně jasně nejen věděla, že se mi tohle líbí (jakmile jsem se k tomu dostala - myslím třeba King Crimson, Yes, Pink Floyd), ale měla jsem u jednotlivých alb i extrémně silné pocity povědomosti, blízkosti, něčeho důvěrně známého. Takže myslím, že každého prostě srdce někam táhne a nemusí to být tím, že ustrnul ve vývoji.  Na druhou stranu okamžitou a absolutní příchylnost jsem zažila i u alb, které vyšly třeba předloni, prostě to tam naráz všechno bylo. Akorát jsem po dotyčných albech musela trochu pátrat, rozhazovat sítě, zkoušet mezi podobnými trefami spoustu jiných věcí, z rádia to na mě opravdu nevyskočilo, i když třeba YouTube algoritmus mám vytrénovaný výborně a dost často mi radí dobře. Některé desky pochopitelně rostou postupně, člověk až po čase zjistí, že mu něco uvízlo, že má chuť se k tomu vracet - ale zase, kdybych si to poprvé prostě nepustila, na základě tipu, ale i úplně naslepo, náhodně, stát by se to prostě nemohlo. Úplně rozumím, když někdo má to svoje a je s tím spokojený, ale pokud v člověku hlodá hledač, což v tobě vypadá, že jo, není to marná mise ani dneska. I když první láska jako v patnácti už to prostě nebude, to je jasný :-)

Antony - 28.10.2023 11:20:12 #

Jinak ještě dodám, že je třeba umět žít okamžikem. Tedy, teď poslouchám tohle a je jedno, že tisíce ostatních leží ladem. Naplno se snažím prožívat to, co zrovna je. Hlavně tu chvíli nepromarnit, protože je neopakovatelná.

Antony - 28.10.2023 11:17:56 #

hejkal: Vyrůstal jsem v rodině, kde se v prostředí hudba prakticky nevyskytovala. Proto jsem pro svoji zálibu musel obětovat absolutně všechno. Naštěstí, knihy se četly hojně a to velice solidní literatura, takže tu druhou polovinu zájmů jsem měl nasycenou beze shánění. Četl jsem skoro pořád a dnes sne snažím také, co to jde. Beletrii již jen málo, o to více autobiografie, encyklopedie, naučné knihy, deníky, výtvarné katalogy, životopisy, atd.. Minimalizmus mi sedí, takový mám prostě vskus.. Ideálně white minimalism, ale je poněkud obtížný na údržbu.. :) Nahoď nějaký tip na brak, ať se přiučím.

Antony - 28.10.2023 11:10:58 #

Vlastnit něco je OK, záleží na míře onoho vlastnění. Hledání míry všeho je úkol na celý život. Každý den je výzva.

Antony - 28.10.2023 11:09:31 #

Apache Dovolil bych si odlišovat. Že se ti nová hudba nelíbí neznamená, že tam není. Nelíbí je tvoje volba, ale takové prohlášení spíše napovídá, že jsi tu dobrou současnou dostatečně důkladně nehledal, protože ona tam 100% je. Je absurdní si myslet, že lidi se najednou rozhodli přestat tvořit dobré umění.  Dneska, daleko více než jindy (což je paradox) je třeba dobrou hudbu intenzívně hledat. Hudební hledačství souvisí s rozvojem poznání, a to samo je smyslem života. To je právě tvůj problém, že jsi, jak sám píšeš, spolehlivě ztratil přehled o nových věcech. Za to nikdo jiný nemůže. Vskutku nečekej, že by se dobrá hudba nějak sama vyskytla v automaticky předkládáných playlistech. Tam jsou trendy ultrashity jaksi už z principu. Dnes je více než kdykoli jindy třeba jít do hloubky, mimo módní trendy a propagované nabídky, a strávit hledáním spoustu času. Je to dáno přemírou všeho, a to samozřejmě platí pro informace všeho druhu.  Možností je nekonečně, každý si může vybrat. Nikdy se nespokojím s tím, co mi na první dobrou předloží média. Nesnáším pasivně konzumní přístup. Aktivita je klíčem, obnáší ovšem hodně úsilí draze placeného časem a mentální energií. Kdybych pasivně seděl a čekal, neznal bych nic z těch tisícovek objevů, které každodenně získávám. Obzvláště po roce 2010, kdy jsem se tomu začal věnovat ještě intenzívněji a systematičněji. Vlastně se k tomu hodí jedna tvoje věta "Celé 21. století v muzice je naprosto někde úplně jinde než jsem já.", protože ta kvanta dobré muziky 21. století skutečně stojí tam, kam jsi zatím nedošel. Jsou tam tuny rock and rollu. Je opravdu velká chyba sledovat to, co se "odevšad valí" Nikdy se nic samo nepřivalí, od starého burzovníka bych čekal víc aktivity. To je jako tvrdit, že v sedmdesátkách a osmdesátkách byly samý sračky, protože nic jiného na Hvězdě nehráli. Říct, že se mi nová hudba vůbec nelíbí, připadal bych si zaprděně. Prokazatelnou pravdou je, že dneska vzniká spousta dobré hudby, zcela na úrovni 70. a 80. let. Jen si ji najít. Všechno je dnes na posluchači, jedinou železnou oponu máme sami v sobě.

Pegas - 28.10.2023 10:11:42 #

Dobrá i blbá hudba existuje ve všech obdobích. A pořád se stává že mě nějaká deska naprosto pohltí.  Přirovnání s knihami mě také napadlo. Nakupování hudby u mě ale vždycky vedlo, ani nevím, kolik mám CD za těch cca 25 let, co jsem si koupil první. Všechno zabírá místo, ale rozdíl je v tom, že poslechnout nějaké CD vícekrát není vůbec problém, klidně několikrát za den nebo během krátké doby, nebo když na nějakou desku dostanu chuť, stačí najít hodinku času, případně alespoň nouzově k práci. Ale přečtení knížky trvá déle, i když mě maximálně zaujme, nedokážu ji číst v krátké době znovu a vždy preferuji přečíst si něco nového než již jednou čtené. Podobně jako v hudbě toho vychází stále dost a stále dost ze starých jsem nečetl. Knihy jsou tedy spíše ozdoby do knihovny nebo prostě pro ten pocit mít je. Také zabírají víc místa a jsou dražší než CD. Zůstávám u CD, digitální hudba mě moc nebere, to mám spíše pro poznávání nebo když si chci narychlo něco pustit, takže ji ani nekupuju. Vinyly mě minuly obdivuji na nich ale ty velké obaly, to je paráda, ale cena 2x vyšší než CD a nemám ani gramofon a fakt bych se nechtěl pouštět do toho, že bych si začal pořizoval oblíbená alba i na vinylech.

hejkal - 28.10.2023 06:59:01 #

Tiež vlastním filmy i seriály a tiež o tom nijako zvlášť nepremýšľam. Teda, až na to, že môj vkus je natoľko brakový, že ani streamy ho nenapĺňajú, ja sa vyžívam vo veciach, ktoré by väčšine pokazili obed... Minimalizmus v bývaní je pre mňa sterilný, ja musím žiť v drevenej knožnici. :)

Judith - 28.10.2023 02:05:21 #

Já asi fakt nejsem vlastnič, teprve velmi nedávno mě třeba napadlo, že bych si ty oficiálně koupené věci z Bandcampu mohla fakt stáhnout, abych je jako "měla", a neposlouchat je jen online! Mně spíš připadá, že hudby je strašně moc a odevšad se valí další, než bych měla pocit, že potřebju něco shánět.  Kompilacím moc neholduju, ale jednu teď mám na cestě, The Krautrock & Progressive Box Set - 6 CD za 239,- korun, tomu jsem tedy neodolala a pár jmen neznám.

hejkal - 28.10.2023 01:22:08 #

Ja sa netrápim žiadnou kvantifikáciou, tiež skrátka počúvam, čo to dá. Aj keď už ani zďaleka nepočúvam toľko, koľko zamladi. A ticho mi tiež niekedy vyhovuje. Na margo kníh, ja som zástanca opakovaného čítania. Sú diela, ktoré som čítal desiatkykrát. A špeciálne pri poézii by som nedokázal žiť s pocitom, že si čosi prečítam len raz. Ja som začínal ako chudobný študent nakupovať cédečka z vreckového. Ako Antony nefajčím, nepijem, len tie knihy mi vždy stáli v ceste, delia moju pozornosť pol na pol. :) Výberovky mi veľmi pomohli, keď som chcel nejakú skupinu buď spoznať alebo mať aspoň niečo. Preto moje prvé nosiče okrem srdcových albumov (Wishbone Ash - debut, Jethro Tull - Benefit a Aqualung, Mountain - Live The Road Goes Ever On, Led Zeppelin - I a II, Ten Years After - Ssssh a Cricklewood Green, ELP - debut, Quicksilver Messenger Service - debut...) obsahovali výberovky - Deep Purple, Colosseum, Janis Joplin, Jimi Hendrix, Free, Mountain... Bolo ich dosť a dodnes si dobrý výber rád a s chuťou vypočujem. Pamätám si, ako som mal niekedy v pätnástich taký zoznam s cca 20-timi albumami, ktoré si musím kúpiť, aby som mal "všetko". :) Keďže otec mal hromadu platní, kaziet s nahrávkami z platní a hromadu viedokaziet, v počiatkoch mi stačilo mať aspoň nejaký výber. A dnes mám síce kompletné diskografie milovaných kaiel, napriek tomu si kúpim aj nejaký výber a občas si ho pustím, keď mám chuť na prierez tvorbou za jednu-dve hodiny, nič lepšie pre mňa neexistuje.

« další předchozí »