Diskuze

« další předchozí »

Judith - 26.06.2023 01:10:02 #

O tomhle subjektivním / lidském přístupu k umění jsme se tu bavili poměrně záhy, to jen pro jistotu dodávám - natolik si průběh vlákna pamatuju (ale stejně jsem spoustě věcí nerozuměla, jak jsou míněny, dokud na ně nedošla řeč jinde a konkrétně, viz zvuková kvalita). Z mého nynějšího pohledu jsme tenhle postoj příliš brzy a neprávem odsunuli stranou jako něco, v čem si nikdy nemůžeme rozumět, jelikož je to subjektivní. Můžeme - i když ne vždycky a s každým. Protože se takový pohled opírá o obecnou lidskou zkušenost s přirozeným světem, což se odráží i v jazyce, jakým mluvíme. Do snahy o objektivitu se člověk leda zamotá a navíc je to nuda (viz skelný pohled, do jakého upadne většina lidí, jakmile průvodce na zámku pronese "na úvod si řekneme pár slov o historii").

Judith - 25.06.2023 23:07:30 #

Původnímu zadání už jsme se vzdálili, tohle byl příspěvek k otázce pojmy / skutečnost (a přímý osobní kontakt s ní), šířeji možná polemika se snahou o objektivitu a obecnou platnost, kterou tu z tvé strany vnímám pár stran dozadu. Vnímám to tak, že usiluješ o nalezení jakéhosi nezbytného minima, třeba při teoretickém vymezení díla, zároveň jsem si na jiných místech všimla, že při posuzování hodnoty konkrétního díla uplatňuješ měřítka, která okruh pozoruhodného vcelku silně zužují (zásadní až přelomové a/nebo výrazně osobité projevy), což je takový boční proud, který mi potvrzuje představu "nezbytného minima" jako toho, oč běží. Já takové ambice a nároky nemám, nemám tedy například ani potřebu řešit, zda dílo musí či nemusí být zveřejněno. Můj přístup vychází z uspořádání a poslání této stránky, jak je vnímám - laikové sdílejí své vnímání konkrétních alb a navzájem spolu komunikují. To je design tohoto webu a v minulosti to mnohdy dobře fungovalo (někdy se to nepěkně zvrhlo, to je pravda). Vnímání jednotlivých slov se opírá o každodenní žitý svět, není třeba pojmy ujasňovat předem, abychom mohli hovořit, teprve když vyvstane potřeba - je evidentní neporozumění, začínáme pátrat, jak to (např. otázka tvrdosti v hudbě). Další věc, kterou jsme tady řešili opakovaně, že líbí / nelíbí je vždy subjektivní (a tím debata končí - u recenzí bývá v případě sporů právě toto obvyklý argument na rozehnání davu, což mi připadá pozoruhodné)... No, líbí / nelíbí nebo taky chytlo / nechytlo mě to subjektivní je, ale pořád se můžeme bavit o stylu, kompozici, energii, která nahrávkou probíhá (i když s jedním ta energie mává a druhý ji spíš pozoruje zvenčí). Můžeme zkusit, jestli například bude dávat lepší smysl, když se na album podíváme jako na osobní výpověď spíš než na urputnou snahu o formální novátorství... Tohle všechno jsou věci, které vycházejí ze subjektivního prožitku, z toho, že něco na někoho nějak působí, ale přesto je možné a užitečné o nich vést řeč. Tady cítím, že v tom je život, na tomhle mě baví se podílet. Věnujeme se tomu, co je - ve skutečnosti, ne v hypotéze (osobní prožitky jsou skutečné) - a máme při tom k dispozici celý svůj lidský aparát, asociace, vzpomínky, emoce, ne jen racionalitu. Upřímně věřím, že je to to nejlepší, co jako lidé můžeme směrem k umění dělat. Nebude to objektivní, nedotknutelné, vznešené a čisté, ale bude to živé. Jo, jsem teď na přesdržku, ale to cizinci někdy bývají.

Antony - 25.06.2023 21:28:08 #

"vyhovuje mi to dělat tak nějak primitivně" Omlouvám se, to neumím. Ani tento požadavek nijak z původního zadání (12 stran zpět) nevyplývá.

Judith - 25.06.2023 17:40:51 #

:-) Je malý. Koexistovat chci... ale vyhovuje mi to dělat tak nějak primitivně. Poslouchám všechno možné a píšu o tom, co se mi líbí. Píšu tak, jak umím. Ráda se pobavím o tom, v čem tam vidím tohle nebo tamto, jak to ta hudba dělá, že na mě působí takhle. Kolikrát nad tím, co jsem napsala, sama takhle zpětně přemýšlím a někdy mi něco dojde až později. S někým se na tom potkáme a s někým ne, jde se dál, ale všichni na tuty se tady potkávají v tom, že na ně hudba nějak působí, že mají něco, třeba úplně jiného než já, co je někdy dojalo nebo jim to rozhodilo cvičky, a na tom se můžeme potkat vždycky. Když je u alba nebo skupiny recenzí a lidí dost, vždycky se najde nějaké vzájemné porozumění, i hodně polarizující nahrávky mají něco společného. Jak už jsem jednou někde psala, věřím na intersubjektivitu. Ten můj střípek je maličký a někdy sama vidím, jak ty krásně měňavé oblázky na vzduchu blednou a matní. Fakt nemyslím, že píšu extra dobře (resp. mě někdy zrazuje právě to, že psát umím a klidně nažvaním kilometr, než si všimnu, že je to o ničem), ale myslím, že každý autentický způsob vyjádření tu má svoje místo. A že by si lidi ty střípky měli navzájem ukazovat - jako celek to potom obvykle dává docela vypovídající obrázek. Nic složitějšího v tom nehledám.

chimp.charlie - 25.06.2023 13:36:16 #

"Každé dekódování je nové zakódování." (David Lodge: Svět je malý) :)

Antony - 25.06.2023 10:35:41 #

Mě to nemrzí. Rozdílnost názorů považuji za přirozenou a žádoucí. Dovoluje nazírat témata z jiných úhlů a zamýšlet se nad nimi novým způsobem. Tak lze sebe obohacovat o nová zjištění, souvislosti a znalosti. Mohou vedle sebe v míru koexistovat i naprosté protiklady. Srovnej např. kánon Epikureismu: "Základem všeho poznání jsou smysly a ty jsou prakticky vždy spolehlivé. Případná chyba nepramení v nich, ale z našeho myšlení, úsudku. Smyslové vnímání je svou bezprostřední zřejmostí i jediným kritériem pravdy." a Parminedovu tezi: Smysly nám poskytují falešný obraz světa, který neodpovídá skutečnosti. Při volbě východiska se neuplatňuje žádná jiná poznávací schopnost než rozum. a třeba ještě éleatský postoj k poznání a například i k obhajobě Zénónových paradoxů, které byly smyslovým vyhodnocením jednoznačně nepravdivé: Smyslové poznání je nespolehlivé. Pravdivé poznání poskytuje pouze rozumová (logická) úvaha. Tedy chceme-li poznat skutečnost, musíme postupovat racionálně bez ohledu na údaje smyslů. A dále cituji: Tyto závěry aplikovali eleaté při zkoumání především jsoucna, přesněji pojmu jsoucna. To je ostatně další charakteristický rys — zkoumáme-li něco pouze rozumem, zkoumáme vlastně myšlenky či myšlenkové koncepty, tedy pojmy. U eleatů nacházíme počátky postupu, který bude později označen za pojmovou analýzu. Ostatně už tehdy filozofové uznávali tzv. důkaz sporem (s důrazem na argument), který lze označit jako metodický postup a jako jeden ze základů dialektiky. Bez polemiky se prostě nikam nedostaneme.

Judith - 25.06.2023 01:28:24 #

Mě to svým způsobem mrzí, nesoulad vždycky nechá jistou pachuť, jakkoli proběhne kultivovaně, ale vím úplně stejně jako s těmi popisnými recenzemi, že tohle teď není moje cesta.

Antony - 24.06.2023 21:43:16 #

Cizincům především umožňuji zachovat vlastní identitu. Jinak souhlas, je to zcela mimoběžné. A to tak zcela, že náměty ponechám žít svým vlastním životem. Dvě výjimky: "obšírně popisné recenze" - to nejsou recenze, to je čiré zlo. Jeden z vrcholných projevů neschopnosti. Literární patvar. Ideálně, když jsou otrocky chronologické a rozpitvávají skladbu po skladbě v pseudo muzikologickém vytržení. Takové hroudy zkamenělého slovotoku vždy přeskakuji. "Pojem vs. přímá zkušenost" Zde vnímám nejenom mimoběžnost, ale zejména patologické vykloubení meritu věci. Jsme přece o level jinde. Primární level - přímá zkušenost. Sekundární level - snaha o sdělení této zkušenosti pomocí pojmů. Celou dobu se právě o tomhle odstupňování bavíme. Takže včíl přijít se vskutku revoluční myšlenkou, že přímá zkušenost a pojem nejsou totéž, je jaksi dosti Divobijské.

Judith - 24.06.2023 14:09:00 #

Tak mě napadá, jak váš kmen zachází s cizinci? Pomůže, když přinesu ňáký korálky? Budu pokračovat v mimoběžnosti, dává mi to největší smysl. Včera jsem byla na tanečním představení, juniorský baletní soubor NdB. Na začátku třetí části promítli dokument o vzniku tohoto projektu a lidech v něm. Zajímavé, ale úplně mě to vytrhlo z nálady. Jako když je člověk do něčeho plně zabraný a někdo na něj začne mluvit. Třeba do poslouchání hudby. Hrozné, ne? Proč se doporučuje počítat do deseti (nebo i déle), když člověka něco vytočí? Není to jenom kvůli času, který si takhle dá. Je to proto, že se tím aktivuje neokortex, tedy schopnost racionálně uvažovat, a ztiší se amygdala, která reaguje na vnímaný pocit ohrožení s výbavou pračlověka (zaútoč, uteč, zmrzni). Neumíme moc být ve více modech najednou a přecházet mezi nimi plynule chce cvik, proto tolik lidí "neumí psát o hudbě" (že si to někteří jenom myslí, to je jiná věc). (O hudbě, ne o sledu zvuků, jak jdou po sobě - obšírně popisné recenze jsou fakt nuda, měly snad smysl v době, kdy bylo potřeba nahrávku přiblížit, protože shánění bylo obtížné.) Na pojem a na přímou zkušenost (nebo její zachycení uměleckými prostředky) prostě organismus reaguje úplně jinak. Srovnej v animovaném klipu níže definici tance a - tanec.

Antony - 23.06.2023 20:30:16 #

"Mně se právě do té abstrakce vlastně moc nechce," Říká autorka nejvíce abstraktních recenzí a glos na tomto serveru... :)) Navíc, abstrakce je správně. Obzvláště u něčeho tak nehmatatelného, jako jsou hudba a lidské pocity z ní. Jak je popsat? Opět jedině pojmy, pod kterými si dotyční lidé představí něco podobného. Ale k tématu. Mám rád jednoduché příklady, co jdou až ke kořeňovi. Akademické není používání pojmů pro popis v podstatě čehokoli, akademické je tvrdit, že jsou odtržené od reality. A včíl ten kořeň. Co třeba jmelí.. ne... zpět. Co třeba zima? Je "zima" pojem? Řekl bych že ano. Někomu je zima a řekne prosté - je mi zima. Popisuje svůj individuální abstraktní pocit pojmem označujícím stav, který je u každého člověka vyvolávaný relativně odlišnými okolnostmi. I kdyby toto dotyčná zmrzlá a stěžující si osoba řekla někomu, komu v danou chvíli zima není, nevadí to, neboť si to na základě pojmu zima dovede barvitě představit. Je to odtržené od reality? Naopak, dovoluje to tomu záhřevnému perfektně reálně pochopit pocity toho zmrzlého. Proto to není ani akademické, ani odtržené. Je to žádoucí. Jo, akademické by bylo, kdyby podchlazený chudák začal říkat něco ve smyslu - moje pocitová fyziologická teplota se snižuje a začínám vyvíjet nezvladatelné mikropohyby. Ten druhý by si uvědomil, že je prvnímu nejenom zima, ale že mu nejspíš z toho taky začíná hrabat v bedně. A ještě jeden příklad k zimě. Asi každý, komu někdy byla zima si dokáže živě představit jak je člověku, který tvrdí, že mu je zrovna zima. Ale, co s člověkem, který si pod pojmem zima představí třeba chleba s máslem? Skutečný význam výroku se zimou nepochopí, má pokažený pojmový aparát. Pojmy jsou sakra důležité.

« další předchozí »