Diskuze

« další předchozí »

Judith - 02.07.2023 22:45:44 #

chimp.charlie: Rozumím a vyptávat se nebudu, jsou různá období. Je prima vědět, že jsi poblíž a občas něco podotkneš :-)

chimp.charlie - 02.07.2023 22:28:16 #

Judith: Zaujalo, ale jaksi teď nemám moc potřebu psát - neptej se mě proč, sám nevím. Navíc co se poslechu týče, mám teď takové těkavé období, od klasiky, přes rock, až po jazz, tedy nic soustředěného, co by koncentrovalo myšlenky k napsání recenze. Tož tak.

Judith - 02.07.2023 22:27:14 #

Jo, určitě je spousta způsobů, jak používat tyhle stránky a je na každém, jaký si zvolí. Zároveň si říkám, jak asi na někoho, kdo třeba váhá, působí posledních pár stránek tohoto vlákna? Přijde mi, že tady ti amatéři / fanoušci dostali docela nakládačku.

Antony - 02.07.2023 22:07:17 #

Sice se druhým odstavcem zcela souhlasím, na druhou stranu i ta čtoucí a mlčící část je důležitá. Beru ji jako skrytý katalyzátor dění. I když katalyzátor, ten se během reakce nemění. Věřím, že zde naopak zde k určitým změnám dochází, že i mlčící členové jsou pozitivně ovlivňováni tím, co si tady přečtou. Písemné přispívání je dobrovolné a je třeba k němu dojít postupně.

Judith - 02.07.2023 21:34:01 #

chimp.charlie, já se zeptám tebe, jestli můžu. Proč třeba ty nepíšeš recenze? Nic tě od Straky v hrsti nezaujalo, nic si nezasloužilo, abys nad tím nahlas zapřemýšlel? (Vím, že mezitím víc než rok tahle stránka nefungovala.) Já svým způsobem amatérské, nadšenecké nebo fanouškovské psaní, jakkoli tomu budeme říkat, považuju za dost důležité, protože je autentické. Takhle je hudba míněna, nebo jakékoli umění - aby oslovovalo laiky, fanoušky. Takhle chápu i záměr tohoto webu, propojovat fanoušky, obohacovat se navzájem. A to se moc nemůže dít, když většina prostě mlčí. Docela mě to mrzí.

Antony - 02.07.2023 21:17:50 #

Jsem ročník 67, takže tolik co ty nepamatuju, ale něco ano. Navíc publikace zmíněných autorů vlastním, jejich texty čtu rád. Vlastně mám v knihovně málo zastoupenou beletrii, více mne zajímá povídání o muzice od různých autorů, kdy je podstatný jak konkrétní názor, tak ještě více způsob podání. Každý z těchto autorů má svůj styl, svůj úhel pohledu, některý je mi bližší víc, jiný třeba tolik ne, ale všichni do jednoho drží velmi vysokou úroveň všeho co napsali. Lze vzít bez obav jakýkoli jejich článek, vždy se člověk něco dozví, a je to podáno způsobem, který ukazuje mistry pera. Jestli jejich práci něco omezovalo, pak to byly tehdejší podmínky, nebylo možno psát asi zdaleka o všem. Mezi současníky věřím, že také existují schopné individuality. Ale ztrácejí se v davu, nenarazil jsem na kontinuální tvůrčí stopu někoho, koho bych mohl jmenovat. Jde spíše o nahodilé jednotlivosti.

chimp.charlie - 02.07.2023 19:58:07 #

Antony, zdá se, že už taky něco pamatuješ (pokud se mýlím, omluv mě), tak jak se díváš na sestavu hudebních publicistů a recenzentů v někdejší Melodii (mj. Lubomír Dorůžka, Stanislav Titzl, Antonín Matzner, Jaromír Tůma, František Horáček, Jan Rejžek, Leo Jehne, a zejména Jiří Černý)?

Antony - 02.07.2023 19:22:08 #

Nezávislá hudební žurnalisika prakticky neexistuje. Buď místo recenzí píšou oddaní příznivci kapel do fanzinů oslavné pajány na vše, co jejich milášci vyplodí, nebo jde pod maskou recenze o komerční sdělení pisatelů placených vydavateli.  A pak je ještě internet plný amatérského nadšeneckého písání velmi proměnlivé úrovně.

Judith - 02.07.2023 16:36:59 #

Mně připadá u profi recenzentů jako dost velká výzva právě vědomí, že budou muset něco napsat. Připadá mi, že je potom těžší udržet si otevřenost v posluchačském kontaktu s albem, nebrat rovnou do ruky prefabrikovanou šablonu.

Antony - 02.07.2023 15:29:03 #

Ano, u nezkušených rétorů tomu tak bývá. A proto schopnost releventně odpovědět na otázku "proč", tedy opatřit náležitě "čím", považují za třetí, nejvyšší stupeň poznání.  Ten, kdo na tom stupni není, řekne "nóóó, éééé., nóó je to dobrýý.." Takže odpovídá prvním stupněm, na něm se zastavil. To platí pro naprostou většinu lidí. Argumentace kruhem, komunikační faul. Ono vůbec je dobré lidi podrobit zkouškou položením otázky "proč konkrétně?". Velice často i největším suverénům dojdou slova, neboť už nestačí laciné fráze. Aplikoval jsem svůj přístup mnohosetkrát ve psané formě. Archivy jsou plné. A vývoj, ano na ten dbám neustále. Každá recenze je literání výzva. Psát je podle jednoho schematu pořád dokola blbě, to bych považoval za příznak demence. Ještě dodám, že v rámci literární licence je příjemné občas stanovená pravidla překračovat, neboť i takto se dá posunout. Vlastně si můžu dovolit víc, než profi žurnalista, proti němu mám daleko vice volnosti. Mimochodem, při prvním uveřejnění mé Úvahy subjektivně objektivní, se našel pošetilec, co odpověděl sáhodlouhým monologem, že já ničemu nerozumím a on sám píše objektivní recenze, protože tak je to jedině správně. Ve svém rozhorlení zapomněl uvést jediný argument, jen vykřikoval nepodložené fráze. Když jsem se jej zeptal, jak na to přišel, zopakoval svůšku týchž zacyklených frází, bez jakékoli schopnosti obhájit svůj názor. Tohle je sice poměrně vzácný typ tvora, ale jsou i tací, co svoji pomatenost staví na piedestal. Byl k popukání. Zaslepil sám sebe, prokazovat nic nemohl, neuměl, nepotřeboval.. Zlatí studenti, ti se dají vzdělávat, mají před sebou mnoho otevřených horizontů. V rámci přípravy pro přijetí na vysoké školy s nimi často řeším způsoby psaní konkrétních literárních útvarů a je to i pro mne velká škola, když zjišťuji, jaká kritéria musejí být dodržována. Domnívám se, že např. zkoušku znalosti českého jazyka na úrovni C1 by zvládly jen jednotky procent naší populace.

« další předchozí »