Diskuze

« další předchozí »

Antony - 03.11.2022 21:27:15 #

Publicisté by si především měli uvědomit, jaký literární útvar je třeba psát, a toho se žádoucím způsobem držet. Často se lze setkat s nepřiměřeností a nepřizpůsobením účelu. Přespřílišné odborničení je na úkor. Fundovanost by se neměl projevovat zahlcením cizorodými výrazy, ale spíše schopností srozumitelně podat promyšlený a řádně okomentovaný poznatek. V konzistentní, vyhraněné a uvěřitelné podobě. V tomhle obdivuji zejména Jana Rejžka a Jardu Merhauta, který již není mezi námi. Asi největší moji úctu získal pan Miloš Navrátil, který dokázal sepsat publikaci Dějiny hudby takovým způsobem, že perfektně spojil poutavou čtivost s vysokým pedagogickým profesionalismem a samozřejmě se širokým vhledem do problematiky. Našel přesně tu míru, kterou dokáže v hudbě popsat neohraničené emoce při zachování výkladového systému a střídmého akademismu.

Judith - 03.11.2022 20:17:33 #

balu: Ještě chci říct, že se mi moc líbila tvoje úvaha nad bonusy a malusy, začíná mi to připadat podobné. Prostě album má nějaký zamýšlený tvar, tečka. Bezbřehost online prostoru je velice dvojsečná.

Judith - 03.11.2022 18:48:56 #

Označení žánrů se podle mě hodí pro základní představu a orientaci v hudebním světě, jakmile už je řeč o nějakém konkrétním albu, taky si radši přečtu pár přirovnání, nejen hudebních - prostě co posluchači nahrávka evokuje. V tomhle jsou profesionální publicisti v nevýhodě, ti musí odborničit. Velký respekt každému, kdo si u toho zachová radost z muziky - jsou to podobné kleště, v jakých se ocitají kapely, když překročí hranici hraní "jen tak pro radost" a z potřeby sebevyjádření. Zvládnout to se ctí je hodně velká frajeřina.

balu - 03.11.2022 08:44:24 #

Na přelomu 60/70tých let bylo škatulek v hudbě minimum, jenže novináři začali vše pojmenovávat a dnes už to žije svým životem. Když už vznikne debata co do určitého šuplíku patří a co už je jiný šuplík tak to je pro mne konec zájmu. Ty kapely mají jméno a mohu přirovnat jednu k druhé ( třeba ).

Antony - 02.11.2022 22:28:25 #

I tak se to dá říct.

Judith - 02.11.2022 22:24:23 #

Tak ono se říká, že člověk je dospělý, když si vezme svetr i přesto, že mu to radí maminka :-)

Antony - 02.11.2022 22:19:19 #

S tím odporem to je pravda, přitom je tím vlastně řečeno, jaký je to dětinský postoj. Jak prohlášení AOR je super, protože jde o rock pro dospělé, tak AOR je fuj, protože popina, obojí jsou mezní stavy černobílého světa. Tyto póly ukazují typické uvažování nevyzrálého jedince, tedy buď naprostý nekritický obdiv, styl definuje kvalitu, nebo naopak až animální odpor, styl definuje nekvalitu. Moudrý posluchač (nejenom) by se měl pohybovat v barevné zóně mimo tyto dva extrémy. Vůbec fenomén vymezování se k něčemu a současné nezbytnosti kopírování mnohého je hybnou silou. Vývoj a pokrok vypadá tak, že se vezme něco, co tu bylo, a přidá se alespoň jedno procento invence. Pokud se toho skutečně podaří dosáhnout, stane se zázrak. To platí pro interprety i posluchače, pokud chtějí posouvat své hranice.

Judith - 02.11.2022 21:56:49 #

Antony: To je moc zajímavé, něco málo v tomhle smyslu o původním významu zkratky jsem našla, ale ne takhle souvisle. Zní mi to, že u nás se do hodnotícího zabarvení pojmu zvlášť silně promítl odpor vůči uhlazenosti oficiální scény. Pegas: Podle mě je u hudby založené na melodiích, aranžích, bohatém a propracovaném zvuku důležité hlavně to, aby se sešlo dost výrazných osobností, pak to může být kvalitní a nápadité. Asia v ranější fázi je myslím dobrý příklad (nějaké z těch A-a alb jsem určitě měla nahrané), nebo Big Big Train - to je vysloveně hudba založená na souladu, ale tím, že je tam šest nebo sedm různých lidí, je to svěží a plné nápadů. Sólový Nick D'Virgilio už pro mě tenhle punc nemá - poslouchala jsem to poslední album znovu a tohle už je učesané opravdu až moc. Celkově nemám problém vnímat krásu a dokonce mít i emoce u hudby, která je založená na pravidelnosti, přesnosti a preciznosti, zase - pokud je to dost komplexní, Čtvero ročních období od Vivaldiho je fakt nuda. Chápu kouzlo syrové energie, ale opravdu to není jediný způsob, jak dostat lidi do varu dokonce i naživo.

Pegas - 01.11.2022 17:55:06 #

Judtih: Asia je samozřejmě (do reunionu) velká pecka, bez ohledu na zařazení do škatulky ;-) Pro mě označení AOR je hudba ve stylu Toto, Journey ap. A zrovna Toto se pro mě stala hodně oblíbená skupina. Prostě žádné rozjuchané písničky, žádné tvrďárny, docela i mainstreamový zvuk, spíše uhlazená produkce, často velmi pompézní, melodie, a v žádném případě to nevylučuje kvalitu.

Antony - 01.11.2022 17:33:28 #

Zkratka AOR a její výklad je krásnou ukázkou toho, jak si věci žijí vlastním životem bez ohledu na realitu. Prvotním významem bylo sousloví Album Oriented Radio, což bylo dáno formátem amerických vysílacích společností. Koncem 70. let se v jejich programu soustředily rockové nahrávky, kterým nešlo vysloveně o písničkové hity, ale o celá alba. Takový byl alespoň teoretický záměr, jak získat posluchače. Postupně se jádro interpretů hudebně vyprofilovalo jako classic rockové, či soft rockové. Takový Easy listening rock, kdy se celá deska dá bezproblémově vyposlechnout jako kulisa, což si průměrný Američan žádal. Záhy se zkratka AOR vyvinula k Album Oriented Rock nebo Arena Oriented Rock. Na úkor hard rockové tvrdosti nebo art rockové komplikovanosti se tvorba takových interpretů projevovala jednoduše chytlavými (nechci rovnou napsat popovými) melodiemi a přímočarými refrény. V 80. letech přišla silná vlna těchto skupin a zavedl se pro ně velice přiléhavý název Pomp rock. Potud v pořádku. Tehdy ale vzniknul kromobyčejný terminologický kotrmelec, který nemá v historii rocku příliš obdoby, a kterého se spousta posluchačů drží dodnes. Někoho napadlo vyložit AOR jako Adult Oriented Rock. Těžko dnes vypátrat kdo, a zda hrála roli žurnalistická senzacechtivost nebo vypočítavost, či prostá neznalost, ovšem pravdou je, že se tento termín ujal. Ono určitě dělalo leckterým mainstreamovým konzumentům dobře, že se poslechem rockového popíku pasovali na dospělé. Ego je mrcha, blud na něm rád ulpívá. Takže tento nesmysl/výmysl získal na popularitě a mnohým AOR kapelám se začalo říkat, že hrají "rock pro dospělé". Pokud odhlédnu od zjevné pošetilosti ordinovat nějaké muzice přízvisko "pro dospělé", nezůstává bez zajímavosti, že se tento výklad nejvíce ujal a rozšířil za železnou oponou, tedy z pohledu Západu. Pravděpodobně z nedostatku korigujících informací, které v oněch dobách na východ již neprosákly, je o správnosti svého výkladu AOR přesvědčena poměrně silná komunita vyznavačů "dospělého" rockového středního proudu. Vymýtit tento blud se zřejmě nepodaří zcela, přesto (a právě proto) každá snaha vedoucí tímto směrem jest žádoucí. Jinak ani na dospělosti, ani na komerčně laděném pomp rocku není nic špatného ani hanlivého. Nechť si každý vybere po libosti. Jen je třeba znát mapu, aby se nebloudilo.

« další předchozí »