Diskuze

« další předchozí »

Judith - 05.12.2022 20:46:34 #

zdenek2512: Tak to už jste s Erikem (stargazer) dva fanoušci Big Time, ten to psal v komentáři tam :) Mně se hudebně nejvíc líbí Wicked Lady a nejvíc mi utkvěla ta druhá skladba, přistihla jsem se dneska, jak si to broukám, akorát název jsem si nezapamatovala. Voytus: Byla jsem před pár lety v sousedním maloměstě na koncertě Vltavy (k desce Čaroděj), kde bylo dohromady sotva dvacet lidí, byla jsem sama v první řadě!! a ty trapné rozpaky v sále byly hmatatelné, na pódiu se podle mě strašlivě nadřeli... Tohle jste někdy zažili? Jak se to dá odehrát, takový večer? Ještě teda řeknu, že Vltavu mám ráda moc a dlouho, ale poslední deska mě úplně nezasáhla.

zdenek2512 - 05.12.2022 20:20:39 #

Vojto, docela mi udělalo radost, že jste uvažovali o českých textech. Big Time se mi líbí dost, ze jsem si to pustil ještě jednou.

Voytus - 05.12.2022 19:30:11 #

Judith: Díky! No jasně, člověk se s tím za čas musí srovnat. Zdeněk2512: My jsme dokonce chtěli psát česky, pár textů proběhlo. Ale v tomhle jsou naše vzory strašně daleko (Mišík, ten na to ale měl vždycky básníky, nebo Vltava, což je ale opravdu nedosažitelné). Nějak se to nedařilo, je snazší k téhle hudbě psát anglicky, ty inspirace jsou beztak víc anglosaské, než tuzemské. Další nahrávání by snad mělo klapnout na jaře - jen ty finance, abychom si vůbec mohli dovolit to vydat na nosiči. Ale snad se povede. Budu informovat i tady.

zdenek2512 - 05.12.2022 06:21:51 #

Vojto, pustil jsem Vaše tři písně na bandcampu, za mě dobrý, starej dobrej bigbít. Možná by se mi líbilo více zpěv česky, ale to je vaše věc. Když vydáte desku tak si ji nejspíš koupím.

stargazer - 05.12.2022 04:51:42 #

"Vyrobit zvukové efekty na THE TORTURE NEVER STOPS nám zabralo celý večer. Většinu jsme nahráli u nás doma v ložnici. "Byly tam dvě holky - jedna z nich byla moje žena - a já. Myslím, že se náramně dobře bavily. Měli jsme toho dvě hodiny na pásku, a pak jsme to sestříhali ani ne na deset minut. Zahajuje to moje kamarádka prvním zasténáním a pak už to jede. Hm? Ne, myslím, že nemá cenu přesně líčit, co se dělo....stejně by vám to nedovolili otisknout"....Frank Zappa v interview s Pauline McLeodovou. Album Zoot Allures /1976/

Judith - 04.12.2022 21:48:11 #

Voytus: Zníte jako medovník krájený elektrickým nožem, to ti řeknu úplně přesně :-) Je mi moc líto tvojí ztráty, tohle jsou zlé věci. Krása se dá vykřísnout ze všeho, i z toho, co není "hezké" nebo příjemné - to je velký dar umění...

zdenek2512 - 04.12.2022 19:58:37 #

Ahoj Vojto, přečetl jsem si co tu píšeš a obdivuji Tě. Již dříve jsem si Flower Cover našel na YouTube a to co tam bylo se mi líbí v originále i od Vás. Poslal si mi odkaz na bandzone, ještě jsem se k tomu nedostal, ale chce to čas.

Voytus - 04.12.2022 19:34:19 #

Judith: Kromě kytary trochu hraji na bicí i basu, hrával jsem na klarinet a saxofon, samozřejmě zpívám. Pokora je důležitá. Konec konců, Flower sis poslechla (díky za překvapivou reakci na bandzone, pobavila :-D), takže víš, co dělám (i když, ještě je tam řada songů rozsáhlejších, členitějších, jamovacích, psychedeličtějších. Teď šlo hlavně o to zjistit, jak vlastně zníme. A nezapomenu, když jsme tohle začali tvořit, ten přerod z cover bandu hrajícího třeba Hawkwind, Edgar Broughton Band, Black Sabbath, Pink Floyd, Blue Öyster Cult, Captain Beyond a spoustu dalších ze zlaté éry rockové hudby. Uvažovali jsme o tom dlouho, ale nakonec onen impuls vyslal nový klávesák, kterého jsme přibrali před čtyřmi lety (a hned první koncert proběhl v Bílině před americkou partou Ruby the Hatchet). Takže v roce 2019 jsme začali tvořit. A bylo to zvláštní, nezapomenutlné. Vždycky jsem dělal vlastní hudbu, jen se mi doslova pod rukama rozsypala jedna z kapel v roce 2011 - stěhování, studium, jiná práce.... už jsem neměl sílu na to shánět další, nové lidi a znova dávat dohromady repertoár, navíc přišly jiné kapely, viz právě Flower, kteří si začali budovat pozici zejména mezi máničkami, které jsme takto přenášeli v čase (nadřít celé album Paranoid byla třeba neskutečná výzva). Ale celou tu dobu mi to vlastní tvoření chybělo, byť jsme alespoň kreativně přistupovali k aranžím. A tak jednoho červnového dne sedím na zkušebně, kytaru na klíně a jen se na ni dívám - s obavami, zda "to" tam ještě je, s očekáváním, co to bude, s tím nepopsatelným chvěním, když najdeš pár tónů, které ti dávají smysl, tou radostí, když to vzniká.... Pak přišla o měsíc později událost přímo zdrcující - měl jsem velmi blízkou kamarádku, spřízněnou duši, lásku - vše dohromady, která bohužel onemocněla rakovinou a zemřela v pouhých 33 letech. V tom období mi nedávalo smysl nic, než trávit čas tvořením nových songů, přetvořit tu ztrátu v něco hezkýho. Navíc měla mou hudbu ráda a často jsem jí nechával nahlídnout do textů, případně s ní diskutovat, jak na ní co působí (po téhle stránce jste vy ženy a nemuzikantky o mnoho přínosnější, než my chlapi, protože nebude rozebírat technickou stránku věci, zvuk a já nevím co, ale jdete rovnou po emocích - a to mě zajímá). Takže jsem ty věci psal často i s tím, co by tomu ona říkala, jak by to na ní působilo. Myslím, že mi i tohle pomohlo dostat ven to nejlepší. Měli jsme navíc hodně podobný vkus, a řadu kapel jsem pak nemohl poslouchat, protože ty pocity a vzpomínky byly strašně intenzivní. Pro nás je celkově nejdůležitější, abychom si za tím materiálem stáli a všichni tomu věřili. Je to pak cítit i na pódiu. Aby lidi odcházeli se s povznášejícím zážitkem - negativ je všude dost, tak proč k tomu přispívat. A celkově je to skvělá parta, nejlepší lidi, s jakými jsem hrál. Nejsme žádní virtuózové, jsme banda samouků, ale strašně nás ta hudba pohání. Třeba nás někdy uvidíš i živě.

Judith - 03.12.2022 23:30:04 #

Voytus: Moc zajímavé, co píšeš. Napadá mě, že spoustu tvůrců dovede k určité pokoře nevypočitatelnost a prchavost celého procesu, všechny ty věci kolem inspirace, a pak asi zážitek flow během hraní. Všechno to směřuje k tomu, že tohle nedělám tak úplně já, nejsem to - jenom - já, je to něco skrze mě (když se daří), vlastně by bylo k neunesení mít sám sebe za poslední instanci... i když ego a pýcha některým dovolí si tohle chvíli myslet. Na nic hrát neumím, ale přijde mi, že ti melodici snáz někam ulítnou, rytmus působí zase jinak, a u dechových nástrojů (nebo zpěvu) bych vážně uvažovala právě o tom řízeném dýchání jako součásti nějaké změny vědomí, to prostě musí s člověkem něco udělat. Pak asi záleží na tom, jak moc má kdo velkou potřebu to verbálně uchopit. Možná jsou kytaristi nějak z podstaty šikovnější v artikulaci myšlenek, mně to někdy přijde jako svým způsobem ukecaný nástroj.

Voytus - 03.12.2022 17:01:57 #

Judith: "Je zajímavé, že tolik kytaristů řeší tuhle spirituální stránku -nebo je to generační věc?" Myslím, že není. Podobně, jako v jazzu to byli zejména saxofonisté, kdo se nořil do duchovní stránky, nebo alespoň tvářil, či vyjadřoval se takto. Zjednodušeně bych to chápal tak, že v jazzu saxofon, v rocku kytara - klíčové nástroje obou žánrů, možná právě vedly k tomu, že někteří z hráčů začali pátrat, kam ještě zajít, než jen egoisticky předvádět, co všechno umím zahrát. A tedy se začala zřejmě nabízet ta duchovní cesta. A říkám to jako kytarista, sic amatérský, ale přesvědčený, že hudba dokáže hrozně moc - třeba i léčit (jo, tuhle zkušenost mám s Borbolettou od Santany). A navíc jsem si před lety nějakou dobu věnoval buddhistické meditaci a to dost intezivně. Určitě to není jen generační záležitost, byť to i časově do 60. a 70. let zapadá, ale s těmi kytaristy je to právě z podstaty nástroje, který je vidět - a kytaristé jsou vidět. Nicméně, já tedy doplňuji ty saxofonisty - že jsem si právě tohohle duchovního aspektu u těchto dvou nástrojů všiml také.

« další předchozí »