Diskuze

« další předchozí »

Antony - 01.03.2025 14:33:26 #

Prostředky a účinky úvaha o principech působení uměleckého díla na člověka - mírně žoviální a laická Začnu klasickým "být či nebýt". Co posloucháme a vyhodnocujeme? Prostředky, nebo účinky? Čím se řídí naše libost a nelibost? Jeden by možná řekl, že libost a nelibost jsou způsobeny týmiž mechanismy, a my jen vyjádříme intenzitu. Domnívám se, že to není tak jednoduché, a že libost je ve značné míře způsobena něčím jiným než nelibost. Tedy alespoň v případě, že v oblasti svého vlastního soukromého vyhodnocování uměleckých děl uplatňujeme postupy, jež respektují charakter uměleckého díla. Tolik moje tvrzení, a nyní samotná úvaha. Na úvod jednoduchá otázka - jaký rozdíl je mezi tvrzeními - je to dobré kvůli prostředkům - je to dobré kvůli účinkům A otázka o level výše - je to dobré, protože pozitivní účinky jsou vyvolávány prostředky - je to dobré, protože pozitivní účinky jsou vyvolávány nezávisle na prostředcích. Pár postulátů: Co jsou prostředky? Objektivní a neemocionální aspekty díla. Co jsou účinky? Subjektivní emocionální aspekty díla. Pro rozvinutí počátečního pojednání je nutno říci, že nevhodné prostředky mohou zavinit špatný dojem z nahrávky, ale naopak vhodné prostředky nemají na pozitivní hodnocení vliv, s výjimkou toho, že je samotné umožní. Je to jako s DR (ostatně DR a zvukové parametry do kategorie prostředků spadají - zvuk je nosičem hudby), podmínka nezbytná, nikoli dostačující. Pokud není splněna - nemůže být hodnoceno, dílo je nepřístupné jako obraz otočený plátnem ke zdi. Diskvalifikace, která se rovná naprostému nelíbí. Pokud je podmínka splněna, lze hodnotit, ale nijak není sebeméně naznačeno, jaké toto hodnocení bude. Už z toho by mělo být patrné o jak odlišné aspekty jde, jak těžko se slučují. A jak často je spousta mudrlantů zaměňuje. Způsobeno je to tím, že v umění existují paralelně a ne každý jest schopen odlišovat. Jedna z nejčastějších chyb různých vykladačů autorských výtvorů je, že dílo poníží na výrobek s užitnou hodnotou. Z nepragmatické substance udělali kafemlejnek. Mele? Tak je dobrej.. Většina lidí, co píšou o muzice na sítích, se ve svých rozhledech jednoduše zastavuje na objektivních prostředcích. Jejich obzory jsou tvořeny měřitelnými, sdělitelnými a smyslově zaznamenatelnými vlastnostmi díla. Zůstávají u nich mimo jiné proto, že chtějí být za každou cenu objektivními hodnotiteli. Je to samozřejmě snazší, protože zůstáváme u reálného, jež se popisuje daleko snadněji než abstraktní. Že se míjejí s uměleckou podstatou objektu si tito chytráci nejenže neuvědomují, ale když jsou na to upozorněni, ostentativně, avšak neschopni argumentace, kopou kolem sebe. A pokud se náhodou musejí vyjádřit k abstraktní účinkům, odůvodní je reálnými prostředky, což je stejně joudovské. Auto je dobré, protože je červené. Pro schopnost dokázat patřičně vyhodnocovat dílo, tedy uvědomovat si na čem co závisí, je nutno bedlivě zkoumat jakou roli a souvztažnost mají v dojmové oblasti prostředky a účinky, a výsledky onoho zkoumání aplikovat na relevantní hodnotící vyjádření. Pokud toto nesplníme, jsou naše vyjádření nedůvěryhodná, postrádají váhu a výpovědní přínos. Podobně zaostalých popisů uměleckých děl je na internetech plno, jsou však k ničemu. Existují samozřejmě, jako snad ve všech oblastech lidského konání odchylky a úchylky. Za nejpříznačnější z nich hodnotím Bernsteinův syndrom. Leonard prohlašoval, že nemůže poslouchat žádnou hudbu, protože tam slyší jenom ty chyby. Což je dobré v tom, že si to alespoň uměl přiznat. Zato mentální skořápka mnoha nástroji vládnoucích existencí toho schopna není. Na svůj schematický pohled skrze notový papír naroubovali zásady amatérských akademiků. Musí to splňovat formální pravidla, aby to bylo dobré. Když je to splňuje, vznikají v nich pocity libosti. Tento až lobotomický twist hovoří za vše. Ve své přízemnosti si taková individua vystačí s prostředky pro vyvolání pocitů. Účinky přímo závislé na prostředcích jsou jediné, čeho jsou schopni. Autoretardace vnímání umění do formálních tabulek. Jsou-li správně vyplněny, dostaví se extáze. Úřednická disciplína jako nejvyšší duchovní zážitek. Vlastní je to bachařům, dozorcům, fízlům, vyhazovačům a jiným gorilám v uniformě. Prostředek = účinek. To celé znamená, že lidé, co pro dobré prostředky nahrávky ohodnotí jako vynikající, se rovnají lidem, kteří dávají nahrávkám s vysokým DR automaticky vysoký počet hvězd. Jistě, ne že by něco tak absurdního někdo kvůli DR dělal, ale vyznavači prostředků tohle dělají pravidelně. Přitom právě oni zhusta sami mají tendenci se lidem, kterým záleží na zvuku, kvůli tomu vysmívat. Nikoli, oni sami přesně tohle dělají. Poslouchají prostředky, vyhodnocují prostředky, nikoli hudbu a její účinky. Odlišování mezi prostředky a účinky považuju za jedno z určujících znamení posluchače na úrovni. Vstupní brána poznání.

Antony - 18.01.2025 10:01:07 #

Pro upřesnění dodám, že je to spíš o výkladu pojmu. Vyčerpávající tvůrčí úsilí neoznačuji jako dřinu. To slovo mám spojené spíše s bezmyšlenkovou robotou. Že proces vzniku díla, má-li dospět k plnohodnotnému výsledku, je velice náročný na výkon, to rozhodně potvrzuji. Že ten náročný výkon však není samospasitelný, to tvrdím stále.. :)

hejkal - 18.01.2025 09:54:15 #

Áno, je jednou z viacerých faktorov v komplexnej matérii umenia.

Antony - 18.01.2025 09:50:14 #

Dřina v umění rozhodně existuje, ani netvrdím nic jiného. Akorát její role není hlavní, nýbrž vedlejší. Bez talentu je dřina k ničemu. Je dřina a dřina. Přirozené rozvíjení tvůrčího talentu není takový druh dřiny, jako usilovné pachtění člověka bez talentu. Ten dře jako kůň, a zůstává po něm akorát rozrytá zem s koňskými koblihy.  U jmenovaných interpetů vnímám především nezměrné vlohy než dřinu. Tou mne nikdo neohromí, nezajímavých dříčů jsou plné internety, ale skutečný talent je vzácný.

hejkal - 18.01.2025 09:22:59 #

Drina v kompozícii existuje. Napokon, aj ty si použil výraz samouk, to učenie tam skrátka je. A súvisí s vývojom. Zvuky sa zmenili na melódie, tie na pesničky, potom sa dali zaznamenať notami, to otvorili cestu ku komplexnejším melódiám, skladbám... Atď. V teórii môžeme snívať o hudbe, ktorá už tam niekde existuje a čaká na svojho objaviteľa, ale v praxi je pravdepodobnosť spontánneho génia malá. Muziku Gentle Giant alebo Mozarta nestvorí prakticky nikto, kto nemá naštudované a oddreté. A áno, nie je to záruka automatického geniálneho výsledku, šance si však neznižuješ, keď sa zaujímaš o svoj koníček hlbšie.

Antony - 18.01.2025 09:15:05 #

hejkal: Píšeš o interpretační dřině, nikoli o tvorbě. Dřina sama o sobě nemá k umění žádný přímý vztah. Pouze vzdálený a nepřímý. Není ani podmínkou ani předpokladem. Dřít můžeme při práci, při sportu, kvůli nedostatku schopnosti, z hlediska talentu a kreativity to nic neznamená. Naprosto vedlejší aspekt. Ano, v rámci interpetace, prosazení se, zviditelnění se, čili prostého provedení úkonu, to ano. Tam se dřít musí. Dřinou ovšem talent nenahradíš. Proto argument "dřu jako kůň", tvořím tedy hodnotné umění, zcela selhává jak v aspektu "hodnotné", tak v aspektu "umění".  Tutéž práci udělá šikovný, znalý a zkušený člověk za pět minut špičkově, ani se nenadře, kdežto začátečník bez schopností se s tím bude dřít hodinu, a výsledek jeho diletantské lopoty bude mizerný. Ale dřel hodinu! Každému se s tím bude chlubit. Kdežto ten první pouhých pět minut a ani se neunavil, to přece nestojí za řeč. Je hodinové úsilí neschopného člověka cennější, než pět minut precizní práce odborníka? Jistě ne. Proto každý, kdo se vytahuje dřinou, je v mých očích nedůvěryhodný. Zajímají mne jiné aspekty.

hejkal - 18.01.2025 06:02:14 #

Súhlasím, že je to možné a aj sa to deje, ale je to jav vzácny. Rozhodne sa nepovaľuje na dosah každému. Navyše, ide o tú mieru "driny". Skrátka bez potuchy sa človek nadrie aj pri zadávaní pár slov pre AI. Keby sme všetci čakali na zázrak, takmer žiadni hudobníci a ani skladatelia by neexistovali. Keby som netrénoval, nemal učiteľa, sotva by som zahral veci od King Crimson. A asi jeden netrénovaný z milióna by to dokázal, len šanca je to mizivá. Plus niekedy je ľahšie, keď ti niekto ukáže, ako sa to hrá, nestratíš roky pokusmi a omylmi. Hoci aj z nich môže byť osoh. Napokon, vyťažiť zo slabín prednosti, to je to, čo robí umenie autentickým. To AI v tomto nastavení nikdy nedokáže.

Antony - 17.01.2025 20:16:49 #

hejkal: Rozhodně jsem dalek toho, abych chválil nějaké neumětelství. Znalosti nejsou při tvorbě na škodu, záleží na ambicích. Ale jen znalosti pravidel nestačí, zásadní jsou jiné věci. Kdežto čirý talent bez oněch konzervativních pravidel může vést ke špičkovým výsledkům. Vytvoří si svá vlastní pravidla. Za všechny řeknu jen jedno jméno - Kamil Lhoták. Ryzí samouk, a překonal všechny akademiky.

hejkal - 17.01.2025 19:46:56 #

Antony - nie je to priama úmera, ale v istom momente sa nepohneš, symfóniu nezložíš. Má to limity, nič nevedieť.

šaman - 17.01.2025 18:07:28 #

Antony: Za mě dost smutné, že nereaguješ ani na slovo z toho co jsem napsal a místo toho dáš jen výčet informací o tom jak jsem špatný. Tvůj příspěvek je vlastně jen: Obvinění z nedostatku znalostí a argumentace - Bohužel jsi nezmínil v kterých konkrétních bodech a v čem je argumentace problematická, takže se v argumentaci nemůžu posunout a budu dál hájit AI a dělat svět méně etickým místem. Pokračuješ o tom, že nemám dost znalostí, ale ani neřekneš jakých znalostí - autorského práva? AI? Umění? Upřímně nevím, které z těchto témat a který pohled na něj, který autor, jaká literatura je pro tebe oficiální. Co si mám doplnit? V případě autorského práva si předvedl neznalost ty, když jsi tvrdil, že neexistují díla, na která se klasická ochrana nevztahuje. Existují. Zdůraznění důležitosti studia - Doporučuješ mi navštívit knihovnu. Navrhuješ postup: získat základy, dále rozvíjet znalosti, tříbit je a na základě toho vytvořit myšlenkový systém, ale neodpovídáš na můj příspěvek. Takže nemám důvod tě brát vážně a cokoliv z toho dělat, protože jsi nic nevyvrátil, takže tomu stále věřím (svět je stále neetickým místem, kterému vládne AI). Odmítnutí další diskuze - Nechceš diskutovat, prý to je ztráta času. Debatní strategie typická pro opilé dobrovolné hasiče na vesnických akcích, když zjístí, že žádné skutečné argumenty, kromě svého pocitu, nemají. Tak nediskutuj, neztrácej čas, nepřemýšlej. Tvoje rozhodnutí. Co se týče "prázdných negací" - já mám dojem, že se vyjadřuju úplně jasně, to vy používate prázdné fráze jako AI nemá duši. Ironie a fabulace - Nesmyslné ironické přirovnání, student MFF UK, který neumí násobilku. A náznak, že bych mohl být propojený s někým jiným, což má opět snížit legitimitu toho co píšu (to by se, podobně jako skoro všechno co píšeš, dalo nazvat argumentačním faulem - doporučuji se dovzdělat v argumentaci). Sebechvála - Pár vět o tom, jak jsi skvělý, máš načteno a napřemýšleno a disponuješ komplexním pohledem. Když už jsme u těch přirovnání - tvůj přístup k diskuzi je jako kdybys kopal penaltu a místo toho, abys ji prostě kopnul, bys běžel za rozhodčím a stěžoval si na brankářův nízký vzrůst a růžovou barvu rukavic.

« další předchozí »