Diskuze

« další předchozí »

loutkář Cvak - 16.11.2023 09:54:43 #

Apache @ 16.11.2023 09:31 Tedy o psaní jen čistě teoreticky? Nezkoušel jsi nikdy psát hororové povídky?

loutkář Cvak - 16.11.2023 09:50:06 #

Jen upozorňuju, že to není o nějaké překladatelské teorii (k tomu existují jiné knihy), spíš o ... no, ten dlouhý komentář na Databázi knih to vystihuje: >> odkaz Ještě vyšla podobná kniha Služebníci slova od Petrušky Šustrové (Pulchra, 2008). Pár knih o překládání mi rukama prošlo, ale nic platné mi to nebylo, překládat neumím. Ten rozhovor s J. E. můžu naskenovat (odpoledne).

loutkář Cvak - 16.11.2023 08:18:21 #

Academia v roce 2012 vydala pěknou knihu Slovo za slovem: s překladateli o překládání, kde je mj. i rozhovor s Jarmilou Emmerovou mj. právě o Bradburym. Jestli to není dostupné online, můžu tu část nějak sdílet. (Jinak tu knihu doporučuji celou, pokud se někdo zajímá o překládání.)

Judith - 16.11.2023 00:46:26 #

Apache, doufala jsem, že se ozveš! Popisuješ to myslím přesně, jsem ve fázi ohledávání, co všechno se dá od Bradburyho čekat. Zkraje mě zaujalo hlavně poetické vyjadřování, třeba v povídce s žárlivým manželem. Tam se mi zdá, že dojmu napomáhá i překlad, který je z dnešního pohledu lehce knižní, přece jen už je to šedesát let (ano, Emmerová) a takto starý text bude působit "neobyčejně" sám o sobě. Řekla bych, že modernější jazykové pojetí by kousek pelu setřelo. Na rovině výstavby fikčního světa se mi povídky jeví dost odvozené z běžné reality - sice se v textech operuje s nezvyklými materiály a tvary, ale pořád se tam vaří, uklízí, bydlí v domech, používají se dopravní prostředky... veškeré nápady v tomto ohledu jsou vlastně dost vnějškové. Ale teď si říkám, že je to možná záměr související nějak s prolínáním popisovaných světů, zemského a marťanského.  Určitě už se mi rýsuje nějaký přesah, který se ukáže až v celkovém pohledu, takový ten pocit "za tím bude něco víc, tohle není celé". Něco nedořečeného, co pracuje na větší ploše. Souhlasím, že knížka je hlavně o lidech. V tuhle chvíli mi mysl bloumá prostorem jako popínavka, která hledá, čeho se zachytit, a přitom se snažím držet si všechny možnosti co nejvíc otevřené, abych s textem nebyla hotová příliš brzy a snadno. Prostě normální proces čtení, ale je to pro mě dobrodružství, po knížce bych sama od sebe nesáhla.  Napadá mě, znáš Michela Fabera: Pod kůží?

Judith - 15.11.2023 22:42:27 #

Hlásím, že jsem rozečetla Marťanskou kroniku, zatím jsem u třetí výpravy (dočtena) a docela mě knížka baví. Je to úplně mimo moje běžné obzory, takže čtenářské dojmy a asociace budou asi na milovníky žánru působit komicky - střídavě mi tane na mysli Jaroslav Seifert, něco v obraznosti nebo rytmu vět mi ho připomíná (hlavou mi běží báseň Na starých schodech k Loretě, kde se prolínají časové roviny a létá bez křídel, nějakou podivnou logiku to má), a střídavě Přemysl Rut. To je málo známý autor povídek a tuším i písniček, který má skvostné nápady, umí vidět svět neotřelým způsobem, je poetický a vtipný. Tyhle kvality u Bradburyho vnímám, možná i díky překladu (mám vydání z roku 1963).  Rut má například povídku postavenou na představě, že turisté shromažďující se pod Staroměstským orlojem vlastně pořádají pravidelná lidská představení ku potěše apoštolů, kteří na ně shlížejí - že se lidi ukazují, aby sochy měly na co koukat. Nebo o člověku, který spal na lavičce a jednou našel svazek klíčů. Začal pátrat, kam by se mohly hodit, protože toužil po domově. Chodil od domu k domu a zkoušel se dostat dovnitř. Zatkla ho policie a po sérii roztomile bizarních výslechů skončil ve vězení. Zjistil, že klíče sedí do dveří, které vedou ven, a v závěru povídky šťastně usíná na lavičce pod širým nebem. Jako jo, vidím, v čem je to podobné...

Judith - 14.11.2023 21:53:26 #

Zima je tady, včera se mi poprvé zamlžily brýle, když jsem vešla do obchodu. To taky ztěžuje orientaci. Mohlo by vést i ke krizi.

Antony - 14.11.2023 21:37:47 #

Esi von nešel do jiné hospody. Tráví tam na prd zimní večery.

Judith - 14.11.2023 20:28:52 #

Gerry, kde jsi s krizí? :-) Pojď chvíli společně mlčet o tom, jakej je svět! Právě jsem odeslala pracovní mail s pozdravem "Hezké prdzimní dny", takže já už dneska vážně nic nedělám...

Antony - 12.11.2023 20:59:58 #

Judith: Do temných uliček nelezu, nemám toho zapotřebí. I na slunečním světle se povaluje tolik muziky, že nevím, co dřív.

Antony - 12.11.2023 20:57:59 #

Apache: Požadavky klidně veřejně, na tom není nic špatného. Všechny své soubory vlastním legálně, odkazoval bych opět jedině na legální zdroje. Pokud bych musel nahrát něco na vlastní cloud, tak bych link poskytnul soukromě mailem. Předpokládám, že takové poskytování muziky ke studijním a osvětovým účelům nebude nikdo napadat. Ale pokud by vadilo, může se vše odehrát v mailové rovině. Navíc se domnívám, že jde o nějaké nedostupné rarity, tedy nic komerčně profláklého.

« další předchozí »