Diskuze
« další předchozí » |
Judith - 18.02.2023 12:10:56 #
|
Budu pokračovat v mimoběžnosti - zrajou mi ještě nějaké další rajčátka, ale zatím jsou moc bledé. Vytáhnu z kontextu větu "každé dílo musí být zveřejněno". Když se to řekne takhle - hrozná představa! Něco jako "lidi si mají všechno říkat". To dělají na Facebooku. Brrrr. A i když má člověk v sobě i něco jiného než jen pytel víme čeho, kde je nějaké soukromí, tajemství? Bohyně mlčení mlátí hlavou do zdi... S ohledem na tvorbu, mně je vlastně nejsympatičtější, co dělají buddhisti s pískovými mandalami - dají si záležet, pokochají se a vysypou to do řeky. Proto se mi líbí představa dokončování kruhů. Aby všechno mohlo skončit. |
Antony - 17.02.2023 12:41:46 #
|
Zajímavá úvaha: >> odkaz Opět, zdaleka ne se vším souhlasím, ale je to další úhel pohledu. Papouškování Mukařovského tomu však spíš ubližuje. |
Judith - 16.02.2023 07:09:26 #
|
Možná. Kdo ví. Ale zase nenechat po sobě vůbec nic, nikoho neovlivnit, neudělat na světě žádný otisk je překvapivě těžké. Fakt je, že víme jenom o těch, kterým se to nepovedlo. |
Antony - 15.02.2023 21:34:47 #
|
Schopnost vzbuzovat estetický zážitek tam je, tvrdím to od začátku, jde o zásadní vlastnost uměleckého díla. Autor jej má vždy, nevyhnutelně. Tato schopnost může, ale nemusí být využita třetí stranou, na věci se tím nic nemění. Viz můj příměr s židlí. Chápu idealistickou představu, že by mělo být co nejvíce vytvořeného zveřejněno, sám jsem ji kdysi měl. Dnes, na svém stupni poznání, jsem se od ní dávno oprostil. Nyní jsem přesvědčen nejenom, že zveřejňování není třeba, ale jsem si také jistý, že naprostá většina uměleckých děl nikdy zveřejněna nebyla. Známe jen špičku ledovce. Tvůrce je izolovaný už z principu. Dílo s samém prvopočátku vzniká v hloubi duše a tam jsme každý sám. Všechny další kroky vedoucí směrem ven jsou až následné, jsou něčím navíc, nikoli nezbytným. Opakuji, rozumím tvé představě. Kruh, kdy něco vzniklého se umocněno vnějším estetickým zážitkem vrací zpět, je krásná představa. Pohádka, přání, fantazie. Ale ne realita. |
Judith - 15.02.2023 20:45:50 #
|
Takže potřeba vzbuzovat estetický zážitek tam je - chceš tedy v podstatě důrazem na tvůrce hlavně pokrýt situaci, kdy k vnímání jiným člověkem nedojde (z jakéhokoli důvodu), takže umělecké dílo ani pak nepřestane být uměleckým dílem? Na mě šly tehdy mrákoty, co bych vlastně poslouchala, kdyby si každý génius dal dílo prostě do šuplíku, jelikož osobně jich znám poměrně málo! Myslím, že to zveřejňování není zas tak špatná konvence. S izolací tvůrce pořád nesouhlasím - podle mě se dílo nějak potřebuje vrátit zase do světa, dokončit kruh (pokaždé vzejde z nějakých podnětů a pnutí, ať už jejich původ vidíme kdekoli), ale jako mentální manévr mi to teď smysl dává. Taky už mi necuká oko, když vidím v diskusi tvůj nick. A pak že pokrok neexistuje! |
Antony - 15.02.2023 18:11:03 #
|
Já tu odpověď tam vidím zcela jednoznačně. Pokud je autorem člověk, dílo bylo vytvořeno záměrně, dostalo fyzickou smysly vnímatelnou podobu, vzniklo z potřeby vzbuzovat estetický zážitek, nemá primárně pragmatickou funkci a je to autorský originál, pak jde s nejvyšší pravděpodobností o umělecké dílo. |
Judith - 15.02.2023 17:09:11 #
|
Šlo mi o to, jak uměleckou povahu díla určit v situaci, kterou jsi předtím popisoval, kdy máme jen tvůrce samotného. Je tam rozhodující autorský záměr? Nějaké tvarové vlastnosti? Jeho vlastní vnímání toho, co vytvořil? Úplně odpověď na tuhle otázku v tom, co teď píšeš, nevidím. |
Antony - 15.02.2023 13:50:39 #
|
Judith: Pro úvahu jsem jen nenašel vhodnější vlákno. Souvisí spíše okrajově, ale přišla mi zajímavá. Otázku "co člověk potřebuje, aby mohl smysluplně psát o hudbě" klidně otevřu, neboť je jednou z těch, nad kterými dlouhodobě hloubám. Rozepíšu někdy jindy, ať má hlavu i patu. Co se týče hlavu vrtajícího. Abychom opět nevynalézali kolo, můžeme klidně čerpat z toho, co již bylo objeveno. Například, že definice umění je prakticky nemožná, kdežto definovat umělecké dílo lze. Pro začátek můžeme začít tou nejobyčejnější: "Umělecké dílo je člověkem záměrně vytvořený objekt, jehož primární (ne nutně jedinou) funkcí je funkce estetická, tj. funkce budit estetickou libost a vytrhávat vnímatele (recipienta) z automatizovaného chápání skutečnosti, aniž by dílo samo nutně plnilo nějaké další, pragmatické funkce (naučnou, zábavní, ekonomickou)." Neříkám, že je vyčerpávající, pár věcí bych dodal, ale hodně se blíží tomu, jak umělecké dílo chápu já. Uměleckých děl jsem dost vytvořil, dost jich navnímal, dost jsem si o nich přečetl a dost se nad nimi napřemýšlel, tedy se cítím být do jisté míry fundovaný. Ještě přidám jednu myšlenku (vlastně dvě, autor si pomohl citátem), tentokrát o hudbě, ale je vztažitelná na umělecké dílo obecně: "Hudba je oblastí veskrze společenskou, mimo lidskou společnost nemá smysl, ztrácí svou totožnost. Její zákony, významy, působnost jsou možné jen v určitém sociálním prostředí. „Hudba jde ve vyjádření citovosti až za normální jazyk. Nemůže být spoutána přesnými významy jako lidská řeč“ (G. Crumb)" (Miloš Navrátil "Dějiny hudby", kapitola "Uvedení do problematiky") Obě citované pasáže hovoří o jednom a tomtéž, používají však jiná slova a jinou myšlenkovou konstrukci. Hezké je například srovnání - estetická libost vs. citovost. Z toho všeho lze odvozovat a posuzovat, zda dílo je dílem uměleckým. S estetickým účinkem pracuji, akorát mu občas říkám jinak v rámci popisnosti a pestrosti vyjadřování. Zato termín "estetický objekt" mi opravdu nepřirostl. Vlastně zásadní výhradu jsem měl ke tvému pojetí, kdy "artefakt" a "estetický objekt" líčíš jako dvě kostky Lega, které teprve až do sebe zacvaknou, vznikne umělecké dílo. Ale tak to není. Jsou to dvě paralelní funkce díla, nejdou z něj samostatně vypreparovat tak, aby dílo zaniklo. Jedna neexistuje bez druhé. Prosím, není zač.. Nechť myšlenkové pochody jsou nelogické, neb v oblasti umění logika neexistuje. |
Judith - 15.02.2023 11:04:08 #
|
Antony: Polemická úvaha o hudební kritice mluví o hudebním sluchu. Souvisí to nějak s paralelně probíhající diskusí o zvuku nahrávek? Otázka, co člověk potřebuje, aby mohl smysluplně psát o hudbě, je důležitá - míníš ji tímto otevřít? Pokud jde o předešlé, pořád mi vrtá hlavou ve tvém příspěvku 03.02.2023 15:54:37, máme-li tady autora a finální dílo a nic víc nutně nepotřebujeme - jak se v takovém rámci pozná, že jde o dílo umělecké? Pokud nepracuješ s estetickým účinkem. Výtvor vědomé lidské činnosti, ok, nějaké tvarové náležitosti, předpokládám (nějak specifikované?)... nebo k estetickému účinku stačí, že je autor zároveň tím, kdo svoje dílo vnímá? To by mě zajímalo, kdybys chtěl rozvést. Jinak ti poděkuju a neřeknu za co. Nechci vyvolávat mylný dojem, že moje myšlenkové pochody jsou logické :) |
Antony - 14.02.2023 14:08:02 #
|
Pěkná polemická úvaha o hudební kritice: >> odkaz |
« další předchozí » |