Diskuze

« další předchozí »

Judith - 10.11.2023 18:52:58 #

Měla jsem tento podotek na jazyku už prve, když se tu Vonnegut zmínil, v návaznosti na nihilismus. Jako asociál a UFO přiznávám, že jsem nikdy nepochopila, proč okolí mocí mermo zachraňuje lidi, kteří si na život sáhli. Připadá mi, že to prostě musí být regulérní možnost a osobní volba, pokud má život něco znamenat, jestli se ho člověk nemá držet bezmyšlenkovitě a ze zvyku jako žvýkačka přilepená na botě... Nemluví ze mě žádné depresivní ladění, jsem spíš optimista v tom smyslu, že mám víru a naději (víru nemyslím v náboženském smyslu), ale jak se u nás říká: když někdo nechce, je to horší, než když nemůže. Člověk má právo nechtít. Musí ho mít, jinak veškeré snažení opravdu nemá žádnou váhu.

Antony - 10.11.2023 18:22:24 #

Citát je vskutku znamenitý, a nosím tuto myšlenku v hlavě dlouho. Troufám si tvrdit, že jsem ji nikde nevyčetl. Vždycky jsem si k ní, na svoji obhajobu ještě dodával - a seš prej vševědoucí, taks musel od samého začátku vědět, jak to se mnou dopadne, a že to jiný nebude.

chimp.charlie - 10.11.2023 18:03:21 #

Ještě mě napadlo, že když jsem níže citoval, co Kurt Vonnegut napsal na první stránce svého románu Časotřesení, mohu posloužit i neméně znamenitým citátem ze stránky poslední: "A u posledního soudu bychom se měli zmínit o polehčující okolnosti, a sice, že jsme se v prvé řadě nikdy nikoho neprosili o to, abychom se vůbec narodili." Vonnegut jistě napsal zásadnější romány, ale tenhle je jeho poslední, napsal jej ve svých čtyřiasedmdesáti letech a dle mého do něj vepsal veškerou svoji životní moudrost - proto jej mám nejraději (důležité upozornění: Nečíst, pokud jste v depresi!).

Antony - 10.11.2023 17:41:12 #

chimp.charlie: Ano, byl v tom lehký optimismus, mám rád ten druh sci-fi, kde člověk je už více vyladěný a žije jaksi čistěji. Obávám se ale, že ten barbar v nás bude vždycky silný a nebezpečný.

chimp.charlie - 10.11.2023 17:32:22 #

Antony a ostatní níže diskutující: díky za upřesnění ohledně Stanfordského vězeňského experimentu - na mém bioharddisku toho víc nebylo a gůglit jsem byl línej :-) Antony 10.11.2023 11:43:46: Myslím, že člověk už se nějakému balancování (kultivování, ladění prototypu do stádia finálního produktu) vymkl. Jinak se vším, co jsi napsal (zejména o odtrženosti od přírody a jejích mechanismů), naprosto souhlasím.

Antony - 10.11.2023 16:34:16 #

Téma je nesmírně široké, a to i na hospodu.. :)

Antony - 10.11.2023 16:34:16 #

Signály u savců nevznikají na základě prožívání jedince. Jsou geneticky zakódovány v tisících generací neměnně. Fungují jako nástroj, osvědčily se, tak proč vymýšlet něco nového. V tomhle je příroda tvrdá a stejná miliardy let. Hmyz, feromony, ano také, ale i jiné. Co třeba tanečky u včel? Trsají jen tak, pro zábavu? Člověk to má složitější, samo že jo. Protože rozum, ten to mrcha komplikuje. Když se neumí využít. Ještě všechno zhoršují nezvládané emoce. Tenhle prototyp má před sebou ještě dlouhou cestu, než bude solidně fungovat. Nebo zanikne jako slepá větev. Existuje mnoho technik, které jsme vynalezli, abych alespoň trochu dokázali korigovat to všechno. Je dobré je znát. Je ale nutné je oprostit od ideologií, bývají často jimi svázány. Nejsme ve sporu. Rozvíjíme, doplňujeme. Přemýšlíme. Hledáme.

Judith - 10.11.2023 16:03:02 #

No ale ty signály u savců vznikají na základě prožívání, ne? Na rozdíl od takového hmyzu, kde "komunikaci" zajišťují feromony. Lidé to všechno mají složitější, máme mnohem komplexnější emoce, určitě, ale základna je podobná, společná. Připadá mi to důležité z toho důvodu, že dívat se na fungování člověka a jeho mozku takto zdola dává lepší smysl. My pořád máme všechny části mozku, které mají nižší živočichové, vývojově nejstarší je amygdala (plazí mozek, reakce na úrovni bojuj / uteč / zamrzni), jen k nim máme něco navíc. V tomhle asi nejsme ve sporu. Celkově se mi jeví, že se každý pokoušíme říct něco trochu jiného, z jiného úhlu, což je ok a je to zajímavé. Tyhle základní tělesné mechanismy se dají použít i pro zklidnění, protože fyziologické reakce mají určitou setrvačnost a i když už člověk rozumově ví, že nebezpečí nehrozí, organismus je pořád ve stresu. Zajímavé jsou třeba cvičení pro bloudivý nerv (nervus vagus, pod tímhle označením je toho na YouTube plno), který koriguje procesy, které neumíme ovládat vůlí (srdeční tep, zažívání atd.), aby se organismus dostal do stavu klidu. Ona ta permanentní přeplašenost mimo jiné vypíná i imunitní systém, například.  To už jen tak dělám chytrou, tohle jsou důležité věci.

Antony - 10.11.2023 15:14:40 #

V mnoha věcech jsme zůstali spjati s přírodou, především fyziologicky. Jde mi hlavně o sledování dopadů snahy, kdy se chováme jako velicí chytrolíni a myslíme si, že příroda dělá něco špatně a my jí teď ukážeme. Stádní rituály jsou u zvířat zásadní. Ale to nejsou emoce. Jsou to, jak vlastně i popisuješ, signály. A ty příroda vypracovala jako velmi účinný nástroj. U lidí se to všechno míchá. Můžeme si myslet, kdovíjak jsme sofistikovaně oduševnělí, ale jak fyziologická stránka (medituj, když máš průjem..), tak zvířecí zbytky zvané atavismy, nám to dost komplikují. A ruku na srdce, spousta lidí si stanovila jako vrchol své životní úrovně běžné zvířecí rutiny - žrát, spát, píp, píp. Ale i tohle si otočili. Nejedí, aby žili, ale žijí, aby jedli, atd..

Judith - 10.11.2023 14:21:01 #

Ono je to se základními emocemi spíš tak, že my lidi jsme v tomhle ohledu ještě pořád stejní jako ostatní savci (kterými pořád jsme), u dalších emocí už ne. Třeba frustrace jako zklamané očekávání předpokládá schopnost plánovat do budoucna, což zvířata nemají. Smutek při ztrátě prožívají v různé míře a podobě i savci, třeba šimpanzi nebo sloni truchlí i jako skupina. Spontánní emoce a jejich spontánní projevy slouží k tomu, aby byl jedinec pro skupinu čitelný, to je základní podmínka přežití v tlupě. A empatie v základní podobě je právě to, že "rozumíme" emocím druhých jedinců na základě vnějších projevů. V jednoduché podobě bez rozumové nadstavby tyto základní emoce fungují podobně jako instinkty. Vidím, že jsi nasraný, tak se ti klidím z cesty, atd. Lidem základní emoce komplikuje fakt, že se sice dokážeme na jednu stranu racionálně uklidnit (něco mě vystraší, podívám se na to a vyhodnotím, že nejde o reálné nebezpečí, už si toho nevšímám a tělesná reakce postupně odezní), ale na druhou stranu se taky umíme například naštvat kvůli něčemu, co si myslíme, jak chování druhých hodnotíme - třeba na základě toho, co si pamatujeme z jiných situací, které nám v něčem připadají podobné. Kopec srandy :-)

« další předchozí »