Diskuze

« další předchozí »

balu - 05.09.2023 11:56:40 #

Antony - já nerad plýtvám svým časem, takže se věnuji tomu co má pro mne pozitivní vyznění. Nicméně grafomanů je všude dost a egoistů též :))   ... to myslím obecně.

Antony - 05.09.2023 11:45:14 #

Judith: Asociace jsou dobré až léčivé. Mám je taky často a rád. Balu: :)) Poslouchej, jak je libo. Předpokládám, že si nemyslíš, že by někdo proti tomu něco měl.. Primární otázka zněla "proč lidi píšou o hudbě, která se jim nelíbí, a proč ji soustavněji poslouchají?" Od toho se tok myšlenek tranformoval ke zkoumání (možná lépe bylo napsat "uvědomování si"). Není to absolutně v žádném rozporu s poslechem.

Judith - 05.09.2023 11:35:58 #

Trpajzlík měl ještě jeden zásah - vytanula mi scéna z Trháku, jak režisér říká prkennému zootechniku Ticháčkovi: "Prosím vás, tady ty postavy s vámi komunikují písní a tancem, nechovejte se k nim, jako by byli opilí!" Musím říct, že smích mi dneska poránu bodnul. Akorát je tohle neverbální prozření hůř sdělitelné.

balu - 05.09.2023 10:58:18 #

... někdo míní hudbu podrobovat zkoumání, zatímco jiní třeba chtějí zkrátka poslouchat...  Snad to nevadí, že chci poslouchat - myslím, že proto hudba vzniká !

Antony - 05.09.2023 10:46:19 #

Trpajzlík má zase pravdu. Toho se drž..

Antony - 05.09.2023 10:45:45 #

No prosím, to je ono. Jedna z indicií. Prostě okolnost. Nic víc. Tím spíše postrádá účel se kvůli takové vedlejší věci nejak rozlaďovat. Stejně se tím nic nezmění, jen sobě a vlastně celé komunitě uděláme zle. Jenže lidi často právě tohle nesmyslně akcentují. Proč? Neunesou jiný názor. Je zbytečné se tím více zabývat. Ani shoda, ani porozumění, ani zbavení ze odpovědnosti, nic takového. Nemá smysl význam cizích názorů na ryze interní a subjektivní zážitky přeceňovat. Učitel neexistuje. Přirozený chod věcí ano, ale který to je? Chtěl jsem napsat, že žádné nahazování nebude, ale zrovna jsem nahodil.. :)

Judith - 05.09.2023 07:24:13 #

Jak poznat, čemu se věnovat? Trpajzlík promluvil: začal zpívat Let It Be. Říkám si, jak je to podvojné, že v tom sloganu je nejenom "nech to být" (nech to plavat, pusť to z hlavy), ale zároveň taky něco jako "nech, ať se stane", staniž se - že je to vlastně dobré zaříkadlo. Tak někde na hraně mezi těmito dvěma vědomími drženými v mysli zároveň je prostor pro odpověď. Howgh. Jak toho dosáhnout, to už bude jiná písnička, mám takové tušení...

Judith - 05.09.2023 00:00:10 #

Jenomže ona to je jedna z indicií, že něco stojí (nebo nestojí) za pozornost, jestli a jak o tom mluví jiní. Důvod sám o sobě ne, aspoň pro mě, ale indicie ano. A myslím, že není úplně od věci obracet se (jistě že ne úplně nekriticky) pro pohled i k druhým, že to není jenom dětinská snaha mít pana učitele (což je převlečená touha zbavit se zodpovědnosti), ale spíš důvěra v přirozený běh věcí - zas tolik těch různých vesmírů být nemůže, musí existovat nějaká shoda a srozumění. Hele, tak hoď do placu lepší otázku. Já jen hraju s tím, co je na stole.

Antony - 04.09.2023 23:11:43 #

Fandit soupeři je něco jako oprýskávání vlastní fasády.. Jenže přesně tak to je. Když se někomu nelíbí něco, co mně ano, tak fandím soupeři. Je to jediný relevantní způsob reakce. Protože od jiných potřebujeme totéž. Zbavit se těch nepříjemných pocitů je znak emocionální vyspělosti. A to jak těch, že se nám nelíbí, co by podle nějakého arbitra (v poslechu muziky stejně nikdo takový neexistuje, každý je arbitrem jedině sám sobě) líbit mělo, nebo se někomu nelíbí, co nám ano. Pocity jsou nepřenosné a obtížně sdělitelné. Tedy i z hlediska jakési prestiže zcela mimoběžné. Fak bych si tím lamu nehlával.. Apropos, když posloucháme, tak zkoumáme. To nejde oddělit.

Judith - 04.09.2023 22:17:58 #

Trpajzlíkovi dotaz přetlumočím! Víc slíbit nemohu, tato bytost má svou vlastní hlavu. Pokud jde o původní dotaz, byl zde jistý podiv ohledně reakcí, proto ty veletoče - určitě nejde o natolik důležitou věc, abych se jí mocí mermo zabývala, když není z žádné strany zájem. (Vidím ale další potenciální pramen nedorozumění v tom, že někdo míní hudbu podrobovat zkoumání, zatímco jiní třeba chtějí zkrátka poslouchat...)  Řeknu jen čistě za sebe, k čemu jsem došla v rámci experimentu, jelikož situaci "někdo s gustem haní něco, co se mi líbí" jsem zde několikrát zažila a nebylo mi to příjemné. Zkusila jsem cvičně odložit strach, že budu či jsem za debila, který na rozdíl od mazáků nepozná, co je kvalita, a strach, že někdo uvidí, že mi na něčem záleží, něco se mi líbí, je to pro mě důležité, a bude se mi moci o to lépe posmívat. Tím experiment skončil, jelikož jsem zjistila, že za těchto podmínek nemám čím trpět a cítit se dotčená - ne že by zmizel podnět, ale zmizel jaksi aparát, kterým by bylo možno nepříjemno prožívat. Nadto jsem zjistila, že i když se výše zmíněné naplní, stejně mě to nezabije. Uvažuju, že příležitostně ještě vyzkouším být jednoduše taková, jaká jsem, bez rolí a poker face, jelikož mám tušení, že se tím ušetří spousta energie, kterou budu moci věnovat důležitějším věcem. Něco mi říká, že člověk má bejt blbej, dokud je ještě aspoň trochu mladý, dál je to čím dál riskantnější podnik (opět myslím na Roberta Frippa).

« další předchozí »