Nico

oficiální www «

Nico se narodila jako Christa Päffgen 10. října 1938 v Kolíně nad Rýnem. Vyrůstala pouze s matkou, její otec byl nasazen jako voják, utrpěl těžké poranění hlavy a mozku a po několika letech pobytu v ústavech v roce 1946 umírá.
Poté, co opustila ve třinácti letech školu, začala pracovat jako šička, později jako prodavačka spodního prádla. Brzy si ji všimli lidé z módní branže a o rok později již pracuje jako modelka v Berlíně. V té době přijala jméno „Nico“. Brzy se přesunula do Paříže a začala pracovat pro časopisy Vogue, Tempo, Vie Nuove, Mascotte Spettacolo, Elle a další. Poté, co se objevila v několika televizních reklamách, obdržela malou roli ve filmu La Tempesta (1958, režisér A. Lattuad) či filmu For the First Time režiséra R. Maté v roce 1959. V témže roce hrála i v legendárním filmu La Dolce Vita Federica Felliniho a přestěhovala se do New Yorku. V roce 1962 pózovala na obalu alba „Moon Beams“ od jazzového pianisty Billa Evanse, v následujícím roce získala roli ve filmu J. Poitrenauda Strip-Tease.
Po románku s Alainem Delonem porodila syna, v roce 1965 setkala s Brianem Jonesem, kytaristou The Rolling Stones, a vydala s ním singl „I'm Not Sayin'“ / „The Last Mile“, který produkoval Jimmy Page, pozdější člen Led Zeppelin. Poté začala pracovat s Andy Warholem na jeho experimentálních filmech, například Chelsea Girls, The Closet, Sunset nebo Imitation of Christ. V té době začal Warhol spolupracovat s newyorskou, v té době neznámou skupinou The Velvet Underground a navrhl jim, aby vzali Nico do kapely jako zpěvačku. Po počátečním zdráhání byla nakonec do skupiny přijata. Skupina se stala součástí představení „Exploding Plastic Inevitable“. Nico zpívala sólové vokály ve skladbách „Femme Fatale“, „All Tomorrow´s Parties“ a „I´ll Be Your Mirror“ a doprovodný zpěv v „Sunday Morning“, všechny skladby pocházejí z jejich společného alba „The Velvet Underground and Nico“ z roku 1967.
Ihned po vydání tohoto alba začala pracovat na svém sólovém debutu, na kterém se podíleli i její spoluhráči z „Velvetů“: Lou Reed, John Cale a Sterling Morrison. Deska vyšla v říjnu roku 1967 u Verve Records pod názvem „Chelsea Girl“. Kromě jedné písně od Boba Dylana a několika od Jacksona Browneho (který si tady také zahrál) napsali zbytek materiálu členové Velvet Underground.
V roce 1969 vydala druhé album „The Marble Index“. Sama je autorkou všech skladeb, zpívá a hraje na harmonium. Na další nástroje ji opět doprovází John Cale.
V 70. letech vydala jen dvě alba, první je “Desertshore“ (1970) a druhé „The End …“ (1974). Pro první zmiňované album napsala znovu všechny skladby a doprovází ji jen John Cale. Na druhém se podílí již více muzikantů a mimo autorských skladeb se zde nacházejí dvě coververze: „The End“ od The Doors a předělávka německé hymny autorů Hoffmanna von Fallerslebena a Josepha Haydna. Obě alba produkoval Cale. Na „The End …“ se mimo jiné podílí ještě Brian Eno a Phil Manzanera, oba ze skupiny Roxy Music. V roce 1974 nahrála Nico spolu s Kevinem Ayersem ze skupiny Soft Machine, Johnem Calem a Brianem Eno koncertní album s příznačným názvem „June 1, 1974“. Na konci roku 1979 se vrátila do New Yorku, na počátku roku 1980 absolvovala koncert ve slavném klubu CBGB, ve kterém hrály i další newyorské punkové skupiny The Patti Smith Group nebo Ramones.
V 80. letech, kdy žila většinou v Anglii, stačila vydat opět pouze dvě studiová alba. První „Drama of Exile“ (1981) a druhé „Camera Obscura“ (1985). Na prvním se J. Cale nepodílel, na druhém již ale s Nico znovu spolupracoval. V říjnu roku 1985, v rámci turné do Polska a Maďarska, Nico dvakrát vystoupila na ilegálních koncertech v tehdejším Československu, v Kníničkách u Brna a v Praze-Opatově. Z jejího tehdejšího turné po východním bloku později vyšlo koncertní dvojalbum „Behind The Iron Curtain“.
Krátce před smrtí ještě natočila 6. června 1988 v Berlíně koncertní album, posmrtně vydané pod názvem „Nico´s Last Concert: Fata Morgana“.
Během letního pobytu se synem na španělském ostrově Ibiza prodělala dne 18. července 1988 menší infarkt při jízdě na kole a při pádu se udeřila se do hlavy. I když v tu dobu okolo projížděl taxikář, který ji hned odvezl do místní nemocnice, v osm hodin večer zemřela na krvácení do mozku, jak bylo později zjištěno. Je pohřbena v Berlíně.

(diesbies, duben 2012)... (celý článek)