Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.08.2011

Čtvrté řadové studiové album Petr a Nováka nazvané Kráska a Zvíře bylo po řadě let uceleným albovým projektem, kterým se vrátil do obecného povědomí a na velkou vinylovou desku. V první polovině sedmdesátých let nebylo pro rockově orientovaného zpěváka jen tak jednoduché prosadit ve vydavatelství vydání alba.
Jedinou světlou výjimkou byl Olympic, kterému díky jeho angažovanosti a komerčně přístupné pseudobigbítové formě totalitní režim do studia cestu otevřel.….
Komunistický režim Petrovi nezapomněl jeho občanskou a lidskou angažovanost v roce 1969. Petr tehdy na jednom koncertu promluvil k publiku a vyhlásil minutu ticha za sebeupáleného studenta Jana Palacha a prohlásil, že si na rozdíl od Gustáva Husáka oběti Jana Palacha váží… Na jiném koncertě zase emocionálně prohlásil, že se neostříhá do té doby, dokud tady budou okupační vojska Varšavské smlouvy…
Nejdřív to tedy vypadalo tak, že se na bigbítového lyrika šedesátých bude jenom vzpomínat. Našla se ale cesta, jak některé věci nasměrovat pozitivnějším směrem.
Dostat rockovou identitu na album vedlo přes koncepční projekt. Dělali to třeba i sourozenci Ulrychovi (i když v diametrálně odlišném hudební stylu) a tak přišel Petr společně s textařem Zdeňkem Rytířem na nápad zhudebnit pohádku, která by ale byla vsazena do současného prostředí a současných životních kulis, ale posloužilo k tomu klasické téma francouzské pohádky Kráska a Zvíře. Bylo ta zajímavá výzva a tak se Petr a kapela pustili po personálních proměnách do práce, když byly Rytířovy textu dokončeny a svazující koncept jednoho tématu se podařilo natočit na album. Realizovat projekt v nějakém audiovizuálním provedení, na to bylo v r. 1974 velmi brzy a doba tomu dosud nenazrála….
Obal měl zajímavý výtvarný nápad a provedení, třebaže se na něm nikdo nedozvěděl, kdo na albu hraje a rovněž i texty zde nebyly otištěny, třebaže na tomto projektu by to bylo očekáváno, ale na to soudruh Panton nepomyslel. Dnes po letech si člověk sebeironicky říká, buďme rádi, že album vůbec vyšlo… i pohádka v moderních současných reálií mohla být ideologicky závadná, (kdyby se našel nějaký pitomec)… Naštěstí se nenašel.
Album se slušně prodávalo – vyšlo v době vzmáhajícího se českého jazzrocku a milovník klasického rocku tohle album uvítal jako něco jiného než opruzující Olympic s písněmi o barikádách, moralistních písních o nezvedené kriminalizující mládeži a o tom, jak si šlapou doubravou….
Jakmile se ale náklad vyprodal, lisování se nekonalo a tak kdo nebyl dost pružný a nekoupil si album včas, tak ho nesehnal. Panton se potom dlouho vymlouval, na nedostatek lisovacích kapacit v gramofonových závodech v Loděnicích u Berouna…..

TVÁŘ – pěkná úvodní studie na akustickou kytaru v klasickém pojetí. Petr Novák zpívá se zanícením jasný a přehledně srozumitelný text, který v zajímavé epické podobě dokázal Rytíř sestavit. Wajsarova baskytara má slušnou důraznost a Slukovy bicí se rozbíhají v rychlém tempu. Formánkovy varhany jsou ale utopeny pod záznamem….

JEN V POHÁDKÁCH I – jemná až křehká vokální poloha C a K Vocalu, který podkresluje elektrické piano a akcenty rytmiky. Petr zpívá s velkým rozpoutáním svého přednesu a my vnímáme jeho slova do nejkonečnějšího detailu. Novátorsky se zde objevuje Moog synthesizer Jana Neckáře, který v této době u nás měl snad jenom on, Rudolf Rokl a Martin Kratochvíl. Skladba získá pořádný rockový náboj a volně se propojuje s následující skladbou…

KNIHOVNA – tohle je opravdový rock na plný plyn. Wajsarova baskytara je pořádně přiostřená, jako Klapkova na albech Mahagonu. Bicí nástroje a baskytara dokonale překrývají celou koncepci, takže ostatní nástroje jsou méně čitelné. Až teď. Slávek Janda vypálí do skladby kytarové sólo v mírně mclaughlinovském stylu. Rychlé šumlování má ale výrazný rockový drive a slyšet zase jednou takovou rockovou kytaru na českém albu byl opravdový svátek. Instrumentálně vypjaté!

KDYBYCH UMĚL… – instrumentace se přizpůsobuje Petrovu zpívání a jeho obsahu. A už tady máme Věru Mazánkovou. Docela zajímavé propojování dvou vokálních partů, které se v textu vysvlékají ze svých pocitů. Mazánková není klasická rocková shouterka, ale její emocionální projev šansoniérky se příjemně poslouchá…

JEN V POHÁDKÁCH II – opakované téma C a K Vocalu, který se nám stále připomíná jako jakési memento, která nás spojuje a zároveň rozpojuje s realitou a snem….

VÝCHOD Z NOUZE – Mazánková a Petr opět v duetu, kde se obě postavy vzájemně prolínají svými osudy a hledají k sobě citové pouto. Tady se hodně propojuje ona divadelnost pojetí, která z mého pohledu přímo volá po dramatizaci. Při poslechu si to znovu uvědomuji, že album jako jednoduchý vinyl ztrácí poměrně dost ze své sdělnosti, když nemáme možnost té divadelní konfrontaci. Nicméně

VĚŘ MI KRÁSKO – klavírní úvod a Petrův projev má šansonovou podobu až do momentu, než se do tématu vrací dramatické ztvárnění za pomocí rockové instrumentace. Zajímavé propojení varhan a klavíru pod hlasem Mazánkové a Petrův další vokální projev má v sobě onu zamilovanost a optimistické vyznění, které podkresluje výrazně preferovaný Neckářův synthesizer….

KNÍŽKY – do hudební tématu se dostává i jazzrockové variování v rytmech a harmoniích a Formánkovo elektrické piano se propojuje s Neckářovým synthesizerem. Nápadně postrádám Jandovu elektrickou kytaru, která je utopena v instrumentaci a márně hledám její výraznější podíl….

PROČ NEJDEŠ VEN – ten se objevuje až v této skladbě. Dramatizující téma se prokresluje v patetickém projevu Mazánkové a těžký hodně zatěžkaný sound basů, zkreslené elektrické kytary a varhan. Skladba má formálně dvě části – tu druhou představuje rozezpívaný C a K Vocal, který přivádí rozpoutanost, divokost a nevázanost, která má demonstrovat vražený klín do vzájemného vztahu dvou hlavních protagonistů…..

PRSTÝNEK – lyrický kytarový motiv s Petrovým projevem je klasickým příkladem jeho softrockového vyjádření, jak ho známe ještě z šedesátých let…

TÝDEN DLOUHÝ – výrazný baskytarový riff a pak se skladba rozbíhá v rychlém tempu proměňujících mollových a durových akordů. Slukovy činely místy až příliš zastiňují sound, ale máme tady také prvního českého hráče na percussion – Jiřího Tomka, který nahrál hru na congo. Harmonické proměny jsou dobře zaranžované a vzájemné prolínání elektrického piana a opravdu výtečné Wajsarovy basy (jakoby hrál Vladimír Padrůněk)

SNADNÉ JE ZAPOMÍNAT / TELEGRAM – rockové téma trvá dál. Možná nejsilnější na celém albu. Dobře vystavěná melodie s rytmickými attacky a harmonicky pestrý základ. Mazánková zpívá s plnými ústy a velmi přesvědčivě a Petr se emocionálně vkliňuje do zpívaného obsahu

PROČ? – výrazný riff pro kytaru a baskytaru. Slávek Janda zapomněl, že zeppelinovského Heartbreakera u nás pozná každý rocker, ale přesto se nezdráhal v podobném duchu zaranžovat a nahrát toto téma. Netvrdím, že se sem nehodí. Ale ta výpůjčka je velmi nápadná! Evidentně celé album graduje. Text přehuštěně servíruje spoustu pocitových informací, ale výrazově a ve frázi se s tím Petr dobře vyrovnává a dokonce ještě více tlačí na svůj hlas jako drsný shouter, což u něho nejsme běžně zvyklí slýchat. Slávek Janda do skladby vkládá delší kytarové sólo, které rozpoutává divokou jízdu s aplikací wah wah pedálu a hardrocková poloha zde je nezastupitelná….

KRÁSKA SE VRACÍ / JEN V POHÁDKÁCH III – kytarové rozlamování akordů vzápětí přináší klasickou výměnu dvou základních akordů, které známe z Child In Time (?!). Jandova kytara zde zjemní sound a klouzavé tóny si zase pohrávají melodikou ve stylu Pink Floyd. Není to kritický pohled, který chce deklasovat umělecký záměr na albu, ale spíš se jedná o drobné nepřeslechnutelné postřehy…
Píseň v pozitivistickém slova smyslu optimisticky podle pohádkového modelu napravuje všechny křivdy a podle modelu, že všechno dobré je v životě po zásluze odměněno a zlo je potrestáno a lidé prohlédnou, se v tom idealistickém slova smyslu stává vygradovanou katarzí celého hudebního příběhu s nekonečným závěrem sborových zpěvů, bzučícího a místy přeznívajícího synthesizeru (okouzlení slavnými alby Pink Floyd z poloviny sedmdesátých let nelze přeslechnout). V každém případě to byl hodně náročný koncept po pěvecké, sborové a i instrumentální stránce a že tehdy oslovoval generaci mezi dvaceti a třiceti, mohu sám potvrdit….

S odstupem času se dá říci, že ne všechno se na albu povedlo, ale nicméně s ohledem na diskografii Petra Nováka v šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých letech se dá říci, že tohle album patří mezi to lepší, co se mu podařilo natočit. Skupina Bohuslava Jandy zní často „více rockověji“ než George And Beatovens v šedesátých letech, ale nemyslím, že by její podíl nápadně výrazněji převýšil původní George And Beatovens. Tím ale nechci říci, že by kapela byla špatná, nebo by nedostačovala představám sevřeného rockového útvaru. Kytarové party Slávky Jandy a výtečná baskytara Oldřicha Wajsara se výrazně na albu etablují (Wajsar více než Janda), stejně jako C a K Vocal. Formánkovy klávesy a Slukovy bicí představují daný standard na slušné úrovni. S ohledem na osmdesátá léta byla instrumentálně určitě kvalitnější než to co bohužel slyšíme na pozdějších albech s ohledem na úroveň textů, ale i melodických nápadů.
Řekl bych, že máme na albu Kráska a Zvíře co do činění s moderním rockovým divadlem, které bylo přivedeno do zajímavé podoby. Rytířovy texty jsou řemeslně kvalitní a oplývají i poetikou, které většinou posluchač porozumí. Hudební nápady jsou slušně proaranžovány, třebaže původní zvuk kapely a zpěvu byl (u Pantonu tradičně) zahuhlán a nesrozumitelný
Albu bych udělil tři a půl hvězdičky, ale to nelze, takže s úctou ke klasikům přidám a získá ode mě čtyři hvězdičky.