Petr Gratias - @ 05.06.2012 | #

Podobně jako Olympic je i Katapult pravděpodobně nezničitelný. Svědčí o tom živý albový záznam, pořízený z pražského Futura, který vydal label Supraphon jako novinku. Zatímco vnitřní část bookletu lze pochválit jako přehlednou fotopřehlídku, to stejné už nelze říci o obalu, kde výtvarný design hodně pokulhává v nekreativní klišé.
Čtrnáct skladeb je přehlídkou repertoáru kapely napříč její kariérou od druhé poloviny sedmdesátých let a tak máme možnost opět a opět poslouchat prvoplánové hity v kabátě, který virtuální krejčí trochu upravil, aby milovníci kapely mohli kapelu opět a opět poslouchat. Nabízí se otázka, zda má vůbec nějaký smysl tuhle hudbu znovu vracet do povědomí. Skalní příznivci Katapultu, kteří už notně zestárli, mají jejich desky na vinylech nebo v digitálním provedení a komerční rádia jejich skladby také nevynechávají, takže nějaké „comebackové“ připodobňování v živých verzích se mi zdá jako nadbytečný počin, který ani v době zoufale propadajících prodejů Supraphonu pravděpodobně moc zisku nepřinese.
Katapult nikdy nepředstavoval na československé nebo české scéně nějaký progresivní proud hudby a ať už o nich kritikové hovořili jako o hard rocku nebo rock and rollu, jejich hudební pojetí bylo málo vývojové a sázelo na jednoduššího posluchače, který neměl potřebu nad hudbou meditovat a hledat nějaké vyšší ambice.
Skupina střídala bubeníky jako na běžícím pásu (Kohout, Kadlec, Balcar, Stárek, Jahn, Šindelář jr.), ale baskytara a kytara byla v rukou dvou veteránů, kteří drželi legendu ve svých rukou. Když do bigbítového nebe odešel bubeník Anatoli Kohout, baskytarista Jiří Šindelář a další bubeník Karel „Káša“ Jahn…. očekával jsem, že frontman kapely kytarista Oldřich Říha pochopí, že jejich éra skončila a důstojně odejde středem. Chvíli to tak vypadalo, ale potom podobně jako Petr Janda, který také nedokáže odhadnout, kdy přišel pravý čas pro skončení, i Oldřich Říha přivolal mladé hudebníky a tak je Katapult zase zpět – v sestavě Oldřich Říha: kytara, zpěv, Andy Budka: baskytara a Ondřej Timpl: bicí nástroje, zpěv.
Jak pohlížet na album, které dostal recenzent k tomu, aby nad ním zameditoval. Musím konstatovat, že se tady příliš mnoho neděje. Kytarové party jsou zoufalé děravé a průhledné a základní akordické proměny působí místy hodně amatérsky a neurastenicky. Říha je sice starý rockový matador ze skupiny Sinners a Františka Ringo Čecha, ale popravdě řečeno neshledávám na jeho kytarové hře žádný vývojový posun. Klasické doprovody jsou přespříliš čitelné a málo nápadité a kytarová sóla nebo vyhrávky oplývají nízkou kreativitou.
Já samozřejmě chápu, že Říha nemá virtuozní muzikantské vybavení jako Radim Hladík, Luboš Andršt, Michal Pavlíček nebo Miloš Makovský a že v hudbě, kterou komponuje nehraje mistrovské ovládání nástroje prioritní roli, ale přesto jsou jeho postupy instrumentálně hanebně chudobné…. Bohužel tahle nevýhoda není v případě legendárního frontmana jediná.
Říha jako zpěvák soudě podle záznamu má poměrně často problémy s intonací a přiškrcený nevýrazný hlas nemá bohužel ani barvu nebo feeling a tak se dá vlastně těžko odhadnout jestli se jedná o „styl“ nebo o zpěváckou nedostatečnost.
Baskytarista Andy Budka hraje velmi povrchní basové linky a bubeník Ondřej Timpl hraje také „při zdi“, jakoby se bál hrát zajímavější bubenické breaky a kreativnější rytmy. Takže když poslouchám hudební strukturu šlapavých skladeb mainstreamového rocku, zbývá už jenom obsah zpívaných textů, protože ani o aranžmá skladeb se tady nedá hovořit.
Katapult mi na albu Made In Rock´n´ Roll zní jako podprůměrná tancovačková kapela, kterou by řada vyhraných amatérských skupin strčila do kapsy. Textová poetika Ladislava Vostárka, Aleše Hrbka, Pavla Půty, Pavla Vrby, Jaroslava Machka a Františka Ringo Čecha nevykazuje nějakou rockovou „poezii“. Drží se běžných schémat a nepřinášejí nějaká průlomová sdělení. Jestliže v sedmdesátých letech se písně jako Hlupák váhá, Půlnoční závodní dráha nebo Stovky hotelů stávaly hity, svědčilo to tehdy o zoufalé absenci bigbítu na domácí scéně a Katapult úspěšně vykrýval onen prostor – po pětatřiceti letech si to ale nemyslím – Každej den a každou noc vykazuje rockandrollovou víru, ale i zde postrádám emocionální dravost, kterou by si tahle hudba zasloužila. Katapult toho ve studiu nikdy moc nevymyslel a jeho hlavní „síla“ vězela v koncertních prezentacích. Ovšem to, co nabízí tenhle koncert, nemá s koncertní atmosférou minulosti mnoho společného. Hrát rock v triu je velmi nevděčná a těžká úloha – nejlépe to uměli Jimi Hendrix Experience, Cream, Taste, Groundhogs, ….. vedle nich mi ovšem Katapult připadá s odpuštěním jako selský žebřiňák vedle Rolls Royce Silver Shadow.
Jedno skupině upřít nelze – je to výdrž a schopnost poutat na sebe pozornost pravověrných zestárlých rockerů, kteří se nechtěli dál vyvíjet. Třebaže se kapela zašťiťuje takovými značkami jako Marshall, Fender nebo Ludwig – hudbě jako takové to moc nepomáhá. Proto se mi jeví i jako promarněná přednost, že je album natočené jako DDD.
Je mi to líto, ale album Made In Rock´n´Roll mě neoslovilo a častokrát jsem se díval na booklet, kolik skladeb zbývá do konce, což se mi stává málokdy. Jestli se Katapult odhodlá za nějaký čas vydat nějaké další album – ať už studiové nebo koncertní – nemyslím, že by se něco na jeho pojetí mělo změnit a kladu si otázku, zda má nějaký smysl bojovat o další diváky, když na virtuálním českém hudebním rybníku plave tolik skupin (virtuálních kachen a hus) a vzájemně se připravují o prostor. Myslím, že nějaká další překvapení nelze očekávat….

P.S. Mým úkolem není provokovat skalní příznivce Katapultu, ale vnímat pouze to, co je slyšet z reproduktorů při poslechu v DDD a tady je každá rada drahá.... je mi to líto
Jedna hvězdička za výkon a dvě za výdrž.
V rámci objektivity ale musím dát jednu.
Sorry, pánové!

vmagistr @ 10.06.2012 09:38:00 | #
Jako ročník 1988, který začal svět hudby objevovat někdy ve čtrnáci patnácti, jsem se s Katapultem (alespoň co si pamatuji) úplně minul. Ani v období, kdy jsem poslouchal převážně české kapely typu Kabát, Alkehol, Doga apod. jsem se k téhle kapele nedostal a když jsem naplno propadl "západní" rockové hudbě 60., 70. a 80. let, už jsem dál ani v českých vodách nepátral. Made In Rock´n´Roll je vlastně první nahrávka Katapultu, kterou jsem kdy slyšel - zkrátka mě zajímalo, zda se vážně jedná o tak jednoduchou hudbu, jak je naznačeno v recenzi.

Mám za to, že nejsem "zatížen" vzpomínkami na fungování kapely z předchozích dekád a mohu tak hodnotit pouze a jen samotnou hudbu - a ta je dle mého názoru velmi slabá. Já Katapult z této nahrávky slyším jako velmi primitivní a nepříliš nápaditou variaci na Status Quo (aby nedošlo k mýlce - s hudbou Status Quo nemám vůbec žádný problém a jejich desky ze 70. let, které znám, poslouchám velmi rád). Slabý zpěv, nevýrazná rytmika, to vše by se za určitých okolností Katapultu dalo omluvit. Mě ale při poslechu úplně nejvíc iritovala samotná "macho" sebeprezentace kapely ve stylu: "My hrajeme ten tvrdej rock´n´roll a pořádně to tady dneska rozjedeme." To mi přišlo stejně k pláči, jako když Petr Hannig kdysi dávno představoval členy své doprovodné kapely Maximum a jejich hudební vzory: >> odkaz

Jedna hvězdička je za takovýto počin podle mě naprosto případné hodnocení (sám bych ji udělil za skladbu Casablanca, u které - jako jediné - jsem se nenudil). Existuje spousta pro mě kvalitnější hudby, kterou znám, a také určitě ještě větší spousta kvalitní hudby, kterou ještě neznám. Po dnešku si však troufám říct, že mi Katapult ani do jedné z těchto škatulek nikdy pasovat nebude.