Reakce na recenzi:

john l - @ 04.10.2016

Nejbarevnější deska Pinnickovi družiny je taky jednou z jejich nejlepších. Jak velká proměna oproti předloňskému Dogman, těžko uvěřit že obě alba v rozmezí dvou let nahrála stejná kapela(sestava). Takřka pravidelně se tu střídají ráznější písně v kontrastu s baladičtějšíma a působí to naprosto úchvatně, zvuk je vypiplanej do detajlů, trojice skvěla nazvučena, slyšet je každá nota i šepot Dougova hlasu. do skupinky tvrdších kousků šupnem vokálně zkreslenej "vlak", dynamicky nabasovanou Sometimes, nebo s opovržením cedící skladbu 67. Těch lyričtějších je tu víc a jsou to samý skvosty, ať už dáme lsd-árnu (Thinking and Wondering)What I'm Gonna Do se vzpomínkou na G. Harrisona, Taborův akustický příspěvek A Box, dokonalou baladu Lies In The Sand (The Ballad of...), originální American Cheese (Jerry's Pianto) kde kytara i vokál Ty Tabora rozechvívají naše emocemi v dokonalým souladu, stejně jako při dojemné Life Going By.

Beatles vyčumákovávají z každé druhé vokální harmonie a nápěvu, pánové do své hudby dokážou vmontovat tolik rozmanitých chutí a nálad, že by jim to mohla leckterá artová partička závidět. Jde ale hlavně o písničky a ty jsou moc pěkný.