john l - @ 04.10.2016 | #

Nejbarevnější deska Pinnickovi družiny je taky jednou z jejich nejlepších. Jak velká proměna oproti předloňskému Dogman, těžko uvěřit že obě alba v rozmezí dvou let nahrála stejná kapela(sestava). Takřka pravidelně se tu střídají ráznější písně v kontrastu s baladičtějšíma a působí to naprosto úchvatně, zvuk je vypiplanej do detajlů, trojice skvěla nazvučena, slyšet je každá nota i šepot Dougova hlasu. do skupinky tvrdších kousků šupnem vokálně zkreslenej "vlak", dynamicky nabasovanou Sometimes, nebo s opovržením cedící skladbu 67. Těch lyričtějších je tu víc a jsou to samý skvosty, ať už dáme lsd-árnu (Thinking and Wondering)What I'm Gonna Do se vzpomínkou na G. Harrisona, Taborův akustický příspěvek A Box, dokonalou baladu Lies In The Sand (The Ballad of...), originální American Cheese (Jerry's Pianto) kde kytara i vokál Ty Tabora rozechvívají naše emocemi v dokonalým souladu, stejně jako při dojemné Life Going By.

Beatles vyčumákovávají z každé druhé vokální harmonie a nápěvu, pánové do své hudby dokážou vmontovat tolik rozmanitých chutí a nálad, že by jim to mohla leckterá artová partička závidět. Jde ale hlavně o písničky a ty jsou moc pěkný.

horyna @ 05.10.2016 14:40:33 | #
Ear Candy je mémo srdci hodně blízké, nebál bych se ji přihodit mezi 4-5 jejich nejkvalitnějších alb. Mezi první desky a ty poslední, krásně by se tu vyjímala :-) Né opravdu, tohle je velice interesantní záležitost a vlastně ji mám i raděj než následující klasiku- výbornou Tape Head. Víc takové hudby a i proto jsem právě přidal profil Galactic Cowboys a jsem zvědav, jestli se někdo ozve? Nebo je to totálně tajemná banda pro Progboarďáky hodně neznámá?