Reakce na recenzi:

Danny - @ 19.02.2013

Ani se mi raději nechce počítat, jak dlouho už mám toto album doma. Samozřejmě na vinylu. Byla doba, kdy jsem ho poslouchal hodně často a dodnes mám k němu mimořádný vztah. Bylo to mé první setkání s polyrytmickou hudbou, s figurami na pět, sedm a já nevím kolik dob a taky s partou mimořádných hudebních tvůrců. A s Ivou Bittovou.

"Overtura" nakrojí nevšední poslech riffem, ze kterého jako kdyby stále někde něco trčelo a přesahovalo; je na pět dob.
"Kaše" má živý rytmus a výraznou melodii v refrénu, je neuvěřitelné, že lehce plynoucí píseň střídá šestidobé figury s těmi na sedm dob. Iva Bittová výborně zpívá a ví dobře, co a jak chce sdělit. Na malém prostoru dokáže být milá i jedovatá.
Mrákotný a nakažlivý rytmus a jeden z vrcholů alba - "Dunaj". Václavek zpívá s Bittovou v podivném dialogu, je to mrazivé a úžasné: Dunaj duní, Dunaj valí - už mě to bere, nohy mi hladí... Divoká skladba tepe v pětidobých smyčkách.
Další lahůdka přichází v zápětí: "V bílém". V první části Bittovou doprovází jen Václavkova baskytara v neokázalém motivu a nenápadné efekty v pozadí, když do skladby vstoupí Fajtův nezvyklý rytmický riff, zasněženou krajinu nejen vidíte, ale jste její součástí. Krásná věc.
"Bumerang" pracuje s výrazným basovým partem, výbojná instrumentace je na sedm dob a Bittová zpívá chladně a neosobně, ve vzduchu visí cosi nevyřčeného, před čím se nelze schovat: bumerang se vrací.
"Sen" je hříčkou na sen ve snu, hudebně ji tvoří hned několik prostorů a úsporné akordické hraní skladbě sluší.
"Divoká svině" přináší relativní odlehčení, legrácka, alespoň tak na ni koukám já, má ale opět poměrně složité aranžmá. A tím také končí první strana alba.

Na úvod druhé strany si Dunaj připravil "Zrcadlový sál" s melodií, kterou podpírá baskytara v jednohlasé vyhrávce; skladba se kolem vás převalí a vy si uvědomujete, že Bittová je opět skvělá.
"Kobylky" jsou příznačným motivem kapely na řadu let, objevují se v různých verzích i na dalších albech. Tísnivý pocit temných kytar ještě násobí zvláštní text.
"Rukama" je křehká skladba s rozloženými akordy akustické kytary a Václavkovým tichým broukáním, Bittová je v refrénu opět přesvědčivá. Nádherné a smutné.
"Roztočená" je výrazná píseň s chytrým textem, kapela nás tentokrát tlačí před sebou ve skákající figuře; Bittová sebevědomě prohlašuje: držíš mě, dusíš, pálíš mě a hladíš - pustit musíš!
Jemná "V černém" ukazuje, že je důležité kromě hudby vnímat i texty (většinou Karel David), i tento vykresluje úžasnou okolní krajinu s osudem své hrdinky, Kytara hraje jen to nezbytné, je ale rafinovaná a její part je ozdobou písně.

Když dozní poslední píseň a s ní celé album, mám v sobě pocit, který vlastně ani neumím popsat.