northman - @ 24.09.2018 | #

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.

Antony @ 06.06.2023 15:10:22 | #
Slyšel jsem v životě celkem dost hudby, včetně extrémní hudby. Slyšel jsem i dost různého rámusu. Tohle vypadá úplně přesně jako rámus, neboť předmětné zvuky postrádají atributy hudby a naopak oplývají vším, co rámus definuje. Právě absence umu a záměrnosti ve zvukovém projevu, to je definice rámusu. Nahrávka přestavuje dokument rámusení. Opakuji, že tomu někdo chce říkat hudba, prosím, máme svobodu názoru. Ale atributy hudby se tu zcela prokazatelně nenacházejí. Můžu třeba hromadu odpadků na smetišti označovat jako výtvarné dílo, ale tím se výtvarným dílem nestane.