northman - @ 24.09.2018 | #

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.

Antony @ 06.06.2023 19:44:45 | #
Jsem si jistý, že se vyjadřuji dostatečně dlouho a konzistentně o tom, jak k dané problematice přistupuji. O své postoje jsem se podělil rozvinutými dialogy i monology v jiných vláknech. Z toho by mělo být patrné, že mám dlouhodobým poznáním dosti jasně ustanovenou představu o tom, co umělecké dílo je. Už nemusím zdlouhavě analyzovat, tím jsem se intenzívně zabýval tak před pětadvaceti léty. Jakmile je určen rámec a jsou promyšleny souvztažnosti (líbí/nelíbí, umění/řemeslo, atd..), vše automaticky zapadá do onoho rámce, nebo mimo něj. Není tedy třeba hledat argumenty, ty tu dávno jsou hmatatelně přítomny. Což neplatí jen pro SWANS, ale pro cokoli. Soustavně používaným kritickým myšlením a nepřetržitým studiem se člověk dobere mnohého. Akorát se výsledky špatně objasňují tomu, kdo předchozí etapy vhledu do tématu neabsolvoval.