northman - @ 24.09.2018 | #

Na téhle desce je sestřih vystoupení z Londýna a Nottinghamu z jara 1986. Hlavní obsah koncertu jsou písně z desek Greed a Holy Money. Spousta lidí opovrhuje hudbou z osmdesátých let, posměšně se o ní vyjadřuje jako o "ejtís soundu", tak toto je taky zvuk "ejtís", ale trochu jiný.

Tenhle koncert je vlastně takový šamanský obřad v opuštěné vybombardované tovární hale. Hudebníci tlučou na traverzy, plechy a kolejnice. Hlavní zaříkávač Michael Gira proklíná peníze a srovnává je s křesťanstvím a Ježíšem. Na obalu desky je motto "play at maximum volume" - tohle není hudba pro legraci. Tomu všemu napomáhá ještě hodně pochmurná atmosféra. Písničky jsou plné totálních melodií - když chcete nějakou slyšet, tak si ji můžete vymyslet. Ona už ta sestava: dvoje bicí, dvě basy, kytara a občas do toho zapíská Jarboe na nějakou píšťalu.

Pouštím si tuhle desku v poslední době dost často a čím více to poslouchám, tím více se mi to líbí. Hodnocení pět hvězd.

Antony @ 07.06.2023 12:58:04 | #
S tím obecně souhlasím. Právě to uvědomění přichází díky poznání. Čím je poznání komplexnější, tím více v něm lze nalézt systém. Ten rámec tu je, ať jej hledáš nebo ne. Vnímání konkrétního díla v rámci poznaného systému má jiné vyznění a dopady, než když je z něj vytržené.
Nikdo se nevyhne při posuzování umění (v tomto případě hudby) řetězci líbí/nelíbí - jak moc - a proč. Latentně je onen řetězec přítomen vždy. Ne každý si jej umí uvědomit a chce verbalizovat, obzvláštně tu poslední frázi. A už jen málokdo má odvahu se pokusit z něj udělat utříděný, škálovaný a organizovaný celek alespoň sám pro sebe. Natož jej zveřejnit.