horyna - @ 19.12.2016 | #

Parádně namlsán předešlou černou labutí, čekal jsem že nové Joeovo dílo bude účinkovat v podobném duchu a se stejně přesvědčivou výpovědní hodnotou. Ovšem pocity jaké jsem po prvních albových zkouškách zaznamenával mne doslova smetly.
Pokud bych ji měl charakterizovat pár slovy, pak bych se rozhodně zmínil o nejlépe zvládnutém Satchově albu týkající se rytmické složky. A opravdu, angažování fusion bubenické extratřídy Vinnie Colaiuty bylo pro toto období spásným nápadem, nepamatuju se, kdy před tím mělo účinkování bicí složky tak široké pole působnosti s velice uvolněnou atmosférou

Unstoppable Momentum- akustické kytary k nám vstoupí jako by z jiné dimenze a hned první kytarové sólo stojí opravdu za to, jeho přerod v další vysocve melodické už skladbu táhne silně nahoru.
Can't Go Back- znamenitý Colaiutův styl bubnuvání a velká pohoda ze sólové kytary přímo čiší, píseň má emotivní náboj a očišťující charakter.
Lies And Truths- za zvuku smyčců přichází rázný rytmus, klávesy mají zde nezastupitelnou funkci a Satch dlouho jen lehce riffuje, přerod přichází s prvními sóly.
Až triviální melodie a rytmus otevírají čtvrtou Three Sheets To The Wind- její uvolněnost rozhodně překvapí, takových písní Satriani v zásobě příliš nemá, o to je cenější, myslím že zde byl využit poteciál Mike Kenealyho celkem hodně.
I'll Put A Stone On Your Cairn- plní funkci předehry před vzdušnou-
A Door Into Summer- s rockovým rytmem a
Shine On American Dreamer- leží na Chaneyho basové lince a oduševnělých Satchových nápadech, jede na hard rockovém koleji.
Jumpin' Out- naprosto parádní pecka s originální stavbou kytarových laufů a rytmnických změn, kapela tu podporuje kytaru víc jak důstojně, akustická mezihra je velice příjemná s nápaditým klavírem, vzápětí se dostaví fusion pasáš kde Colaiuta kouzlí s paličkami a kytara doočišťuje ovzduší.
Jumpin' In- v divokých rytmech a ostrém tempu plném znamenitých nápadů se pokračuje dál, rytmická sekce šlape naplno a jazz na nás kouká ze všech stran, panečku, ta skladba má říz i finesu.
The Weight Of The World- vrchol alba, o úvod se postarají tajemné akustiky, do toho stoupí krátké sólo a pak to vypukne!! nadpozemsky řízné kytarové tóny s dunivou rytmikou a nenucené maximálně oduševnělé sólo, Vinnie vše pevně drží a svými mocnými údery dává najevo jaký je stratég.
A Celebration- závěr se nese v rychlejším divokém tempu s ráznou bicí podporou a krásnými sólo-výlety.

Dynamická albová obálka prostě nemá chybu, plně charakterizuje elektrizující náplň tohoto alba.

stargazer @ 15.08.2020 11:51:50 | #
Toto album bude mít nadosmrti místo v mém srdci. Ne proto, že je to super deska /a to je /, ale úplně z jiného důvodu.
18.12.2014 /byl to čvrtek, studený šedý pražský den bez sněhu/ jsem musel ukončit život mojí první fenky Chelsea. Byla moc nemocná a musela být utracena, aby se netrápila. Toho rána, než jsem ji odvezl na její poslední cestu na veterinu, jsem si chtěl vybrat cd do discmana. Asi hodinu jsem bezhlavě čučel do stojanu s disky a pak padla volba na tohle album.
Byla to první skvělá věc, v tom smutném dopoledni. Satriani mi strašně pomohl a dá se říct, že mě dokopal hned po exekuci Chelsea, jet do útulku v Troji pro dalšího pejska.
Tenkrát jsem si vzal fenu a dal jí jméno Roxy. Psovi bylo tehdá 12 let a je se mnou doposud a daří se jí výborně. To byla druhá skvělá věc toho dne.
Jak Alienshore, tak i horyna napsali o tomhle albu přesně to, co si myslím taky.
MY SPECIAL THANKS JOE !!!
Joe si jednička, tak to maš za pět.