john l - @ 03.09.2016 | #

Při vzpomínce na pražský koncert vztahující se k albu musím připustit, že mě tenkrát zahřívali jen příjemný dojmy a krásně strávený chvíle. Zahájení proběhlo prostřednictvím úvodní mocné suity False Awakening Suite, hromový nástup umocňovali promítací záběry na stěně za kapelou a následující riffoidní rozjezd/řežba The Enemy Inside, zadupal do země všechny pochybovače, že by snad velcí D.T. sklouzli k průměru. Už si nepamatuju do puntíku jestli následoval hned The Looking Glass, ale vrátím se tím zpátky k desce, kde slyším jasný ozvěny Images and Words(v refrénu), ale moment překvapení a kouzelná atmosféra už nefungují tak jako kdysi, je ale poznat jak moc kapela chce a jako moc se snaží, stočit svou tvorbu kamsi nazpátek. Jako přidaná hodnota je zde brilantní sólo na pozadí basových akordů. Když si desku pouštím po dlouhé době a nestojí v řadě s dalšími alby, tudíž nejsu jejich hudbou přesycen, líbí se mě i zvláštní instrumentálka Enigma Machine. The Bigger Picture nás pozve do sousedství Scenes, aby krása akustické kytary Behind the Veil vykouzlila opět spokojenost a víru v lepší zítřky. Surrender to Reason je hodně znělá a muzikální, cítit že kapelu hraní baví, obsahuje překrásné kytarové sólo. Along for the Ride je balada ze staré kompoziční školy Petručiovců, mě se ale líbí.Konec desky představuje můj největší problém alba, dlouhá a nudná "epická" suita Illumination Theory, není zrovna důstojna kvalit souboru a desku zhazuje. Ale pořád je to kus poctivé a tvrdé práce souboru, kde každý její člen je mnohými veleben skoro jako nějaké božstvo. 4,5

Brano @ 04.09.2016 11:49:44 | #
Teraz vážne,sranda bokom.Dream Theater mám v úcte,v zbierke mám CD z ich tvorby z rokov 1989-2002 + z tej najnovšej tvorby CD A Dramatic Turn Of Events,ktoré bolo pre mňa ako zjavenie(vo veľmi pozitívnom slova zmysle).

Train...,Octavarium,Systematic chaos,Black Clouds...,The Astonishing idú úplne mimo mňa.Skrátka mi tam chýbajú tie emócie ako pri Images and Words a nenaskakujú mi zimomriavky ako pri Metropolis Pt.2:Scenes...

Takže úprimne mi je jedno,že kto je tam bubeník,keď to so mnou ako s poslucháčom nič nerobí,keď z toho nepadám na zadok,ale naopak necháva ma to chladným.Technicky je to zahraté dokonale,ale emócie kamsi vymizli.A hudba je o emočnom prežívaní a nie o superdokonalej ,kozmicky presnej technike hry.

Berte to ako môj osobný,čisto subjektívny názor.Nemám v úmysle týmto nikoho uraziť ani sa nikoho nejako dotknúť!