kamila - @ 02.08.2016 | #

Netuším jak ostatní posluchači vnímají hudbu anglických náladotvůrců Anathema, ale na mě, především několik posledních desek působí jako ztělesněný ideál krásy. Jestli hledám duševní klid a téskná rozpoložení pro mou duši, pustím si právě tuhletu hudbu. Hudbu krásnou a všeobjímající. Vývoj kapely je obdivuhodný, neznám sice jejich začátky, ale od Alternative 4 pomalu stoupají na mém soukromém žebříčku malými kroučky strmě k vrcholu. Vzdušnost a zvukové kouzlo obou pěveckých individualit Vincenta a Lee se snoubí v klenutých, atmosférických art-rockových vodách, tak lehce a s grácií, že kolikrát nestačím žasnou. Kdesi jsem četla, že programované pasáže, které do sebe Anathema tentokrát vcucla se k její hudbě nehodí. To si rozhodně nemyslím, právě tyto hypnotické momenty jí dodávají na dalším rozměru. Ne, do dnešní překotné doby se opravdu jaksi nehodí, přesto tu jsou a já se k nim vždy nesmírně ráda vracím.

horyna @ 10.10.2016 12:59:08 | #
Včerejší večer mi do sluchátek vyhrávaly "vzdálené satelity" a deska má pomalinku (konečně) našlápnuto k tomu, aby byla doceněna. Koktejl nálad, na jaký jsme od bandu už léta navyklí mě neupoutával zatím tak silně jako nahrávky předešlé, ale snad se to prolomí a hlavně závěr (druhá půle) desky se odvíjí v novém! trip hopovém směru, ne nepodobném prvním pokusům Porcupine Tree. Zajímavé, dikobrazci se tomuto postupně vzdalovali, až přešli úplně jinam, Anathema to bere jako vývoj vpřed a následuje ho. Uvidíme jestli ono tušení bude na desce příští také přítomno. Jinak ty nasamplované rytmy v jejich podání neposrádají špetku progrese a lákavý stimul.