Anathema - Distant Satellites (2014)

Netuším jak ostatní posluchači vnímají hudbu anglických náladotvůrců Anathema, ale na mě, především několik posledních desek působí jako ztělesněný ideál krásy. Jestli hledám duševní klid a téskná rozpoložení pro mou duši, pustím si právě tuhletu hudbu. Hudbu krásnou a všeobjímající. Vývoj kapely je obdivuhodný, neznám sice jejich začátky, ale od Alternative 4 pomalu stoupají na mém soukromém žebříčku malými kroučky strmě k vrcholu. Vzdušnost a zvukové kouzlo obou pěveckých individualit Vincenta a Lee se snoubí v klenutých, atmosférických art-rockových vodách, tak lehce a s grácií, že kolikrát nestačím žasnou. Kdesi jsem četla, že programované pasáže, které do sebe Anathema tentokrát vcucla se k její hudbě nehodí. To si rozhodně nemyslím, právě tyto hypnotické momenty jí dodávají na dalším rozměru. Ne, do dnešní překotné doby se opravdu jaksi nehodí, přesto tu jsou a já se k nim vždy nesmírně ráda vracím.
reagovat

b.wolf @ 02.08.2016 16:01:52
Začátky Anathemy nezkoušej, pokud nemáš v oblibě death metal, na prvních fošnách je growlingu slušně. Od alba Alternative 4 je to ovšem jiná. Nejčastěji pouslouchám A fine day to exit, to se Cavanaghovým fakt povedlo.

Balů @ 02.08.2016 18:24:50
Dík za připomenutí této skvělé kapely. Další úžasné desky jsou Judgement a Natural disaster. Je to hudba jiných sfér. Všechny tituly počínaje Eternity jsou výborné.

Voytus @ 03.08.2016 14:15:24
Z nové tvorby jsem si nejvíc oblíbil We're Here Because We're Here. krom jiných skvělých songů je na něm parádní věc Everything v 9/8 taktu, doporučuji!

john l @ 03.08.2016 15:43:48
Stejně jako Voytus, nějraděj si od nich dávám We're Here Because We're Here to je super fošnice.

horyna @ 10.10.2016 12:59:08
Včerejší večer mi do sluchátek vyhrávaly "vzdálené satelity" a deska má pomalinku (konečně) našlápnuto k tomu, aby byla doceněna. Koktejl nálad, na jaký jsme od bandu už léta navyklí mě neupoutával zatím tak silně jako nahrávky předešlé, ale snad se to prolomí a hlavně závěr (druhá půle) desky se odvíjí v novém! trip hopovém směru, ne nepodobném prvním pokusům Porcupine Tree. Zajímavé, dikobrazci se tomuto postupně vzdalovali, až přešli úplně jinam, Anathema to bere jako vývoj vpřed a následuje ho. Uvidíme jestli ono tušení bude na desce příští také přítomno. Jinak ty nasamplované rytmy v jejich podání neposrádají špetku progrese a lákavý stimul.

misa @ 22.03.2020 15:22:48
Přecházím k satelitům. U nich je ten posun celkem poznat, trochu mě to připomíná toho nového Wilsona. Třeba je teď chce dohonit. Kamilo moc pěkná recenze. Jednu hvězdičku přidávám za originální pojetí.

Přiznám se, že na poslední album těchto britských atmosférických rockerů jsem byl opravdu velmi zvědavý.
Především mne zajímalo, zdali kapela půjde stejnou cestou, kterou nastolila předchozím dílem "Weather Systems", které osobně považuji za strop jejich tvorby, či se vydá zase trochu jiným směrem... Nevydala.
Deska by se dala bez nadsázky označit za přímého následovníka předchozího výborného počinu "Weather Systems".
Je to i nadále hudba velmi atmosférická a melancholická, podporovaná procítěným zpěvem Vincenta Cavanagha, kterému zdatně sekunduje líbezná pěnice Lee Douglas...
Ovšem nejedná se o takovou tu existencionální depku, kterou nás pravidelně zásobuje třeba takový Steven Wilson, ale jedná se o hudební splín takového zvláštního, povznášejícího charakteru, při jehož poslechu některé citlivější duše nemají chut' si hrát třeba s žiletkou, či konopným provazem...
Však už jen první dvojdílná kompozice "The Lost Song", ne nepodobná "Untouchable" z "Weather Systems", nás okamžitě ujistí, že soubor pluje stále v těch stejných vodách... Skladby mají vesměs podobné schéma - začínají obvykle měkce a pak postupně gradují.
Ovšem menší změna oproti minulosti tu přece jen je, a tou je trochu více té elektroniky, kterou si naplno vychutnáme nejen v titulní "Distant Satellites".
O mně je docela známo, že se "tucavé" hudbě obvykle vyhýbám jako katolík antropologickému muzeu - takže jsem při prvním poslechu docela prskal... Ale dnes už mi to k atmosféře zmíněných skladeb i docela pasuje.
Ve skladbě "You're Not Alone" si dokonce užijeme i trochu toho nesměle vyčuhujícího drum and bass, což jsem dokázal překousnout také až po několikátém poslechu, a dnes už mi to také nějak nevadí... přijal jsem to.
A co bych ještě rád vyzdvihl, tak je obal, který osobně řadím mezi vůbec nejpovedenější covery, s kterými kapela ve své historii vyrukovala.
K titulní skladbě se hodí dokonale, protože pokaždé, když ji poslouchám, tak si připadám, jako bych prolétal tou rudou mlhovinou a pomalu mířil k nějaké té vzdálené hvězdě...

Výborná, přemýšlivá hudba. Jsem moc zvědav, s čím se tito podivuhodní angláni vytasí příště!

A když už jsme u těch hvězd, tak tomuto albu za mne rozsvěcuji poctivé čtyři!




reagovat

Snake @ 06.01.2016 09:55:06
Nazdar Petře. Já to nějak nestíhám sledovat a tak mě Anathema úspěšně míjí. Z podobného ranku upřednostním raději Marillion, nebo The Gathering. "Distant Satellites" pustil jsem si tedy aspoň z ytb a musím uznat, že muzika je to fajnová. Nic převratného v tom sice neslyším, ale je to velmi melodické a chytlavé. I když trochu "softly" :) Ovšem hodně se mi líbí recenze tak, jak jsi si ji napsal. Čtivě, zábavně a já ti za ni děkuji.

Martin H @ 06.01.2016 10:29:59
Petře, i já se přidám s chválou. Dobře napsáno a zvláště přirovnání vyhýbat se jako katolík antropologickému muzeu mě velice rozesmálo. S tvorby Anathemy znám sice jenom desku Natural Disaster. Možná je načase to napravit.

Petr87 @ 07.01.2016 10:02:26
Zdravím chlapi a taky moc děkuji... Alespoň vidím, že má to moje psaní nějaký smysl.
Jinak THE GATHERING mám hrozně rád, jsem totiž beznadějně zamilovaný do hlasu Anneke Van Giersbergen - a vlastně nejen do něj... ehm.
...a MARILLION jsou pochopitelně taky borci. :)