Anathema / Distant Satellites (2014)

Netuším jak ostatní posluchači vnímají hudbu anglických náladotvůrců Anathema, ale na mě, především několik posledních desek působí jako ztělesněný ideál krásy. Jestli hledám duševní klid a téskná rozpoložení pro mou duši, pustím si právě tuhletu hudbu. Hudbu krásnou a všeobjímající. Vývoj kapely je obdivuhodný, neznám sice jejich začátky, ale od Alternative 4 pomalu stoupají na mém soukromém žebříčku malými kroučky strmě k vrcholu. Vzdušnost a zvukové kouzlo obou pěveckých individualit Vincenta a Lee se snoubí v klenutých, atmosférických art-rockových vodách, tak lehce a s grácií, že kolikrát nestačím žasnou. Kdesi jsem četla, že programované pasáže, které do sebe Anathema tentokrát vcucla se k její hudbě nehodí. To si rozhodně nemyslím, právě tyto hypnotické momenty jí dodávají na dalším rozměru. Ne, do dnešní překotné doby se opravdu jaksi nehodí, přesto tu jsou a já se k nim vždy nesmírně ráda vracím.

» ostatní recenze alba Anathema - Distant Satellites
» popis a diskografie skupiny Anathema