terka - @ 26.10.2018 | #

Přiznám se, že nepatřím mezi dobré znalce Roberta Planta. Led Zeppelin samozřejmě znám, u těch nehrozí, že bych je neměla ráda, ale u jeho sólovek už je to horší. Letmo předpokládám, že tahle patří k jeho vrcholům - něco jako "nejdospělejší a nejfavorizovanější" nahrávka. Archetyp toho, jak by měla znít world music. A tu já neposlouchám, tak je asi všem jasné, proč hodnotím, jak hodnotím.

Kupříkladu se mi hodně zamlouvá úvodní melodie na mandolinu (nebo o jaký nástroj se jedná) a doprovodná melodie na housle, které jsem ovšem v knížečce k cd nenašla ani uvedené. Skladba Little Maggie má zvláštní náladu, kterou nevím jak přesně charakterizovat - jestli obsahuje nějaké Skotské nápěvy nebo co -, ale je povedená. Jenže od dvojky Rainbow ovládá každou skladbu nějaký rytmus na bicí, které se stávají nosiči všeho a jsou taky nejdůležitějším nástrojem tohoto alba. Trojka zní po arabsku, čtyřka implantuje zvuky z okolí Sahary.

Nemůžu si pomoct, ale strašně mi tady chybí kytara. Ta k Plantovi patří a ani nemusí viset na krku Jimmy Pageovi. A Stolen Kiss je taková příjemná ukolébavka, ale vždyť Robert umí daleko intenzivnější věci. Další skladby už nebudu jmenovat s výjimkou House of Love kterou odkudsi znám. Možná právě proto, že ji znám jako jedinou, se mi líbí. Ostatní skladby nedokážu nebo nechci pochopit, a tak nad albem pokaždé zlomím hůl.

PaloM @ 26.10.2018 11:14:16 | #
Robert Plant prešiel na sólovej dráhe vývojom, odskúšal si mnohé žánre. Na tomto albume si našiel polohu, ktorá mu na staré kolená sedí.
Pokiaľ ide o world music, tu nie je neaký vzor alebo šablona, ako má znieť. Je to postavené najčastejšie na etno hudbe (miestny folklór) a ten je v celom svete určito oveľa rozmanitejší ako celá rocková scéna. A to nehovoriac o zmesi inšpirácií.
Ak chceš počuť "pravého hardrockera" Planta, pusti si Manic Nirvana (1990) a Fate of nations (1993). Preto je dosť ťažko tvrdiť, že zrovna toto je najzrelšia Plantova nahrávka, lebo potom prišiel No Quarter a Plant postupne zmenil vo svojej hudbe všetko, okrem charakteristického spevu.
Každému sa páči niečo iné, napr. mojej žene sa toto CD veľmi páči a tie staršie hard rockové nie (až na pár hitov). Mne osobne stačí výberovka z Plantovych sóloviek do r.1990 vrátane a novšie CD mám všetky. Okrem Raising Sand (country), to som nezvládol a inak to už nebude.
Na záver, Terka možno o 20 rokov, keď si tento album pustíš, dokážeš pochopiť :-) A keď nie, svet sa nezrúti. Našťastie problém nie je, z čoho vyberať. Problém je opačný - čo odfiltrovať, aby človek mal čas aj na iný život ako je posluch hudby.