Reakce na recenzi:

horyna - @ 27.07.2016

Jakožto velký milovník Hackettových Genesis a Gabrielových především, byl jsem doslova strhnut zjištěním, že mistr Steve chystá vyjet na turné s tímto materiálem a přibral si k sobě do role Peterova nástupce / náhradníka Nada Sylvana( pro mne tehdá ještě zcela neznámou tvář). Že jsme si s mou nejdražší, tehdy čerstvě těhotnou (aniž bychom tuto novinu tušili, domnívali jsme se totiž, že se jedná o žaludečni nevolnost:-) ) láskou i hudební parťačkou, koncert náležitě užili je naprostá samozřejmost. Den na to, jsem začal pátrat, kdo že je onen fantaskní vokalista, jež tak moc svého předchůdce z před 40 let připomínal. Doveděl jsem se o Agents of Mercy o které jsem ale neprojevil zvláštní zájem a tak onu osobu vlastně uložil k ledu.

Za nějaký čas vychází této personě zmíňované album a kolem mne (nás) proplouvá bez většího zájmu. Nevím už přesně, která událost tak razantně rozpohybovala sled událostí, které vedly až k důkladnému studiu hudby zde obsažené pomocí internetu a hlavně zjištění, které to osobnosti hudebního průmyslu se na desce podílí. Výčet jmen v čele se S. Hackettem, R. Stoltem, J. Reingoldem, N. Beggsem, G. O Toolem a dalšími, mi jasně našeptával, že tady přece nemůže jít o nějakou polovičatou nedodělku.

Přiznám se, že albová obálka mne od počátku svou kýčovostí spíše odpuzovala, ale poté co cd docestovalo do našeho obydlí a rozložení digipacku, či prolistování bookletu, zvolal jsem pouze wou!!! Spokojenost byla na místě, no a jelikož jsem některé hudební vzorky už v hlavě malinko měl, začalo stádium naposlouchávání. Desku jsem zkopčil do formátu mp3 a přibalil k nahrávkám na dovolenou, tam kousky skladeb sjížděl v autorádiu pořád dokola, abych k albu patřičně přivoněl a dostal se více do jeho blízkosti. Že tato zkušenost měla blahodárný účinek na rychlejší pochopení daného materiálu je jasné, poté už mohl následovat soustředěný několikanásobný poslech.

Carry Me Home- nás dokonale uvádí do Sylvanovského světa, který je tomu raně Genesisovskému podobný v mnoha směrech. I zde se buduje kouzlo atmosféry pomocí jemného přediva kytarových tónů, malebných keyboardových ploch, technicky precizní a silně slyšitelné baskytarové hry, podpořené solidní bicí základnou. Sóla jsou vcholy ledovců, nad kterými se vznáší Nadův expresivní a tolik Gabrielovsky zabarvený vokál.
Titulní Courting the Widow- svou decentní dramatičností působí jako předobraz některého z velkých děl umýstěných na kterémkoli 70-tkovém veledílu velkých to pěvcových inspirátorů.
Tajemný závoj poodkrývá Echoes of Ekwabet- svou klavírní melodií a dozdobovacími ingrediencemi v čele s flétnovým výstupem a nabalujícím se kytarovým sólíčkem, její esprit nás opět zavane o toliko desetíletí nazpět, kde čaro deja vu nejen Sylvanova hlasu funguje na výbornou.
To Turn the Other Side- 22 minutová suita, dlouho laboruje ve svém něžném počátku, podporovaným akustickou zvukomalbou, skladba pomalinku proplouvá a jemně přidává na intenzitě, vrstvené sbory a čarovný klávesový tón nás po celou dobu lehounce konejší. Dalo by se říci, že píseň postrádá větší dramatičnost a pestré dynamické odchody, ovšem záměr, zkušenost a víra hudebníků velí pohybovat se právě v tomto klidném teritoriu nanejvýš sebejistě.
Přeexponovaný vokál v Ship's Cat- mi z počátku příliš nevoněl, postupným proposloucháváním, se ze skladby nakonec vyloupla slušně křehounká klavírní věc, ve které smyčcová sekce buduje na ušlechtilé atmosféře.
Po renesanční The Killing of the Calm, následuje sedmá Where the Martyr Carved His Name- v níž se duch Genesis schovává ve stínu vlastního kompozičního záběru.
Finále prostřednictvím Long Slow Crash Landing- vyznívá slavnostně, až velkolepě, v žádném případě však nepůsobí nabubřele, či pateticky.

S odsupen několika týdnů nejsem schopen tuto nahrávku náležitě docenit a tak hodnocení je spíše orientační a pro mne (na rozdíl od některých kolegů, kteří na tomto bezmezně lpějí) naprosto nepodstatné. Rozhodující je, jestli vás hudba osloví, či nikoli a osobně mohu konstatovat, že jsem velmi potěšen a jelikož za dalšího půl roku budu mít desku pod kůží mnohem více, můžu její hodnocení klidně opravit. Tentokrát ponechám zdravé 4*.

Pro někoho možná kopie něčeho co už tu dávno bylo, pro mne krásná muzika, která nevaří z vody, ale překvapivě troufale nám dopřává návrat slavnostních časů, kdy art rockové kapely psali dějiny do hudebních análů.

Otázka na závěr: slyšel již někdo z přítomných (především Nursery(ovských), či Foxtrot(ovských) milovníků) tuto kolekci a může se tedy podělit o svůj dojem, názor??