alienshore - @ 26.03.2017 | #

Barock Project bola už od albumu Coffee In Neukölln pozoruhodná prog-rocková kapela. Teda kapela, ktorá má sľubnú budúcnosť a aj konkrétnu víziu, čo sa týka hudby. Máme tu pred nosom dielo Detachment, ktoré je ich piatym štúdiovým počinom a vyzerá to tak, že aj zásadným pre ich tvorbu a aj prínos do moderného progresívneho rocku.

Luca Zabbini ako hlavný skladateľ sa sústredil viac na písanie kvalitných melódií a skladieb o kratšej časovej dĺžke, než na dlhometrážne progové maratóny, ktoré tak či tak väčšinu publika len nudia a privádzajú do apatie. Detachment je dielo zamerané viac na estetiku a vyjadrovanie emócií. Oplýva krehkou atmosférou, no zároveň v pravom čase na pravom mieste ukáže energickú stránku hudby Barock Project.

V podstate sú stále verní svojmu zameraniu, čo je progresívny rock. Avšak implementovanie vážnej hudby, jazz/fusion, folku a popu ich robí výnimočnými a zároveň otvorenými v emočnej oblasti. Spájajú sa tu témy, prvky a motívy, tak aby vždy vynikla nádherná myšlienka, ktorá je zosobnená v každej jednej skladbe. Hudba nepôsobí vôbec zložito. Naopak, je veľmi prístupná, no po hráčskej stránke si vyžaduje absolútnych profíkov. Práve tá sofistikovaná povaha albumu, ktorá jednak ponúka zrozumiteľné hudobné fresky a zároveň dostatočne uspokojuje aj ego samotných muzikantov ma nesmierne baví.

Klavírna predohra Driving Rain je krásna, niet čo dodať. Dvojka s názvom Promises je klasický progový kúsok, ktorý ma nejako až tak neprekvapuje, ale zato vynikajúci bubenícky vklad Erica Ombelliho povýšil skladbu o jednu triedu vyššie. Luxusné hody a švédske stoly nastupujú pri Happy To See You a končia až pri poslednej Spies. Rôznorodé vsuvky, či už sa jedná o elektroniku, akustické alebo perkusívne nástroje nadmieru obohacujú túto hudbu. Nad tým všetkým znejú priam božské verzie a refrény, z ktorých mi behá mráz po tele. Neskutočná porcia skladateľského rukopisu Lucu Zabbiniho, ktorý evidentne zo seba vyšťavil maximum. Sú tu postrehnuteľné vplyvy aj z minulosti, ale rozhodne sa jedná o kusisko poctivej a úprimnej muziky. A keď už, tak občasné zálety smerom k Jethro Tull alebo Stevenovi Wilsonovi nemôžu hádam nikoho uraziť. Moje obrovské sympatie si získali najmä skladby Secret Therapy, prepracovaná Broken, rytmicky úderná Rescue Me, "jethro-tullovka" A New Tomorrow a nostalgiou ochutená Spies.

Barock Project vypálili rybník mnohým podobne zameraným kapelám. Oddelili sa od konkurencie a prinášajú skutočné umenie, ktoré sa neskrýva za falošné pózy či fikcie. Takto má vyzerať progresívny rock, ktorý má byť výživnou a kaloricky hodnotnou potravou pre dušu. Vedel som, že na to majú, ale urobili to ešte lepšie než som čakal. Detachment si moje srdce definitívne získal. Privítajte teda kapelu, ktorá prinavrátila tomuto štýlu podstatu a tým pádom ich radím medzi skutočných klasikov žánru.

Antony @ 26.03.2017 18:17:51 | #
Když jsem před pár dny posílal do věčných lovišť novinku BAROCK PROJECT pro její naprostou hudební a zvukovou nuzotu, napadlo mne, že tady se to některým extramajstrům bezradné muziky bude určitě líbit. Což o to, svůj k svému, dokud propagují tělesa ze svych zatuchlých okrajů hudební bažiny, jsou mi ukradení, ale jakmile začnou diletantsky přifušovávat do oblastí, kde jsou zcela a evidentně mimo, tam se s chutí ozývám.
Mám spoustu času k poslechu hudby, a tak se jím intenzivně zabývám. Mohu zodpovědně prohlásit, že Detachment je jedna z nejhloupějších muzik, co mi letos vlezla do uší. Její prvoplánová snaha být jakože moderně progresivní, je tak markantní, až je směšná. A to je z mé strany veliká vstřícnost, nebyla-li by směšná, pak tedy jedině urážející dobrý vkus, pro mne neodpustitelný zločin.
Co ty cukrkandlové sladkobolné melodie z kategorie nejprofánnějších boybandů, které jako břečka zalepily celou plochu alba? Tím se může ukájet leda tak zamilovaná třináctka, co nemá o muzice ani tucha. Nebo autor recenze, nemá ho o progrocku taky.
Co ty uboze triviální hudební postupy, co padají ve strižně pod stůl opravdovým progrockerům jako nepoužitelný odpad a BP je s apetitem zrecyklovali na své album? To je panečku pokulháníčko, na všechny čtyři. Laciná amatérská pentatonika bez špetky invence, hudební dno, zmar a prázdnota. Hlavně, že alienshore má v každé recenzi potřebu se vůči skutečným progrockovým velikánům výsměšně vymezovat, ale sám předkládá páchnoucí selanku, která skutečnému progrocku sahá akorát po podrážky bot.
Co ta až děsivá absence hudebních vrstev? Všechno se odehrává tupě v popředí, hezky očividně, žádný prostor pro hudební hloubku neexistuje. Posluchači, chceš něčím nakrmit své náročnější požadavky? Smůla, tady chcipnes hlady. Prostinké jako produkce TV Šlágr.
A co kurňa má znamenat ten příšerný zpěv? Sedí si recenzent na uších, ze to neslyší? Na albu neexistuje vteřina vokálů bez zkreslení, které zní jako PC speakr z rozladěného robůtka. Možná je to in jaxwiňa, ale poslouchat se to nedá. Bleee...
Co ty hudebni nástroje, které kdyby mixoval ožralý Lojza v kultůráku Dolní Lhoty, tak by spolehlivě zněly líp? Jakýkoli zvuk zní jako zpotvořená parodie sebe sama, nemá tělo, tvar, nástup, doznívání, je to jen plastově elektronická náhražka o tónovém rozsahu krabičky od sirek. Shitty trendy poppy. Vynalezli jste nový styl, chlapci. Akorat smůla, hrají ho skoro všichni lůzrové. Chudák posluchač.
Ano, souhlasím, BP stoprocentně vypálili rybník. Ten svůj. Muselo to pekně blafnout, páč koncentrace bahenniho plynu byla extrémně explozivní. Jak jinak, na každé skládce odpadu, kam se dostatečně dlouho vyváží biohazard, neni radno manipulovat s otevřeným ohněm. Touto znalostí však trendy pop rockové boybandy nedisponují. BENG!