alienshore - @ 26.03.2017 | #

Barock Project bola už od albumu Coffee In Neukölln pozoruhodná prog-rocková kapela. Teda kapela, ktorá má sľubnú budúcnosť a aj konkrétnu víziu, čo sa týka hudby. Máme tu pred nosom dielo Detachment, ktoré je ich piatym štúdiovým počinom a vyzerá to tak, že aj zásadným pre ich tvorbu a aj prínos do moderného progresívneho rocku.

Luca Zabbini ako hlavný skladateľ sa sústredil viac na písanie kvalitných melódií a skladieb o kratšej časovej dĺžke, než na dlhometrážne progové maratóny, ktoré tak či tak väčšinu publika len nudia a privádzajú do apatie. Detachment je dielo zamerané viac na estetiku a vyjadrovanie emócií. Oplýva krehkou atmosférou, no zároveň v pravom čase na pravom mieste ukáže energickú stránku hudby Barock Project.

V podstate sú stále verní svojmu zameraniu, čo je progresívny rock. Avšak implementovanie vážnej hudby, jazz/fusion, folku a popu ich robí výnimočnými a zároveň otvorenými v emočnej oblasti. Spájajú sa tu témy, prvky a motívy, tak aby vždy vynikla nádherná myšlienka, ktorá je zosobnená v každej jednej skladbe. Hudba nepôsobí vôbec zložito. Naopak, je veľmi prístupná, no po hráčskej stránke si vyžaduje absolútnych profíkov. Práve tá sofistikovaná povaha albumu, ktorá jednak ponúka zrozumiteľné hudobné fresky a zároveň dostatočne uspokojuje aj ego samotných muzikantov ma nesmierne baví.

Klavírna predohra Driving Rain je krásna, niet čo dodať. Dvojka s názvom Promises je klasický progový kúsok, ktorý ma nejako až tak neprekvapuje, ale zato vynikajúci bubenícky vklad Erica Ombelliho povýšil skladbu o jednu triedu vyššie. Luxusné hody a švédske stoly nastupujú pri Happy To See You a končia až pri poslednej Spies. Rôznorodé vsuvky, či už sa jedná o elektroniku, akustické alebo perkusívne nástroje nadmieru obohacujú túto hudbu. Nad tým všetkým znejú priam božské verzie a refrény, z ktorých mi behá mráz po tele. Neskutočná porcia skladateľského rukopisu Lucu Zabbiniho, ktorý evidentne zo seba vyšťavil maximum. Sú tu postrehnuteľné vplyvy aj z minulosti, ale rozhodne sa jedná o kusisko poctivej a úprimnej muziky. A keď už, tak občasné zálety smerom k Jethro Tull alebo Stevenovi Wilsonovi nemôžu hádam nikoho uraziť. Moje obrovské sympatie si získali najmä skladby Secret Therapy, prepracovaná Broken, rytmicky úderná Rescue Me, "jethro-tullovka" A New Tomorrow a nostalgiou ochutená Spies.

Barock Project vypálili rybník mnohým podobne zameraným kapelám. Oddelili sa od konkurencie a prinášajú skutočné umenie, ktoré sa neskrýva za falošné pózy či fikcie. Takto má vyzerať progresívny rock, ktorý má byť výživnou a kaloricky hodnotnou potravou pre dušu. Vedel som, že na to majú, ale urobili to ešte lepšie než som čakal. Detachment si moje srdce definitívne získal. Privítajte teda kapelu, ktorá prinavrátila tomuto štýlu podstatu a tým pádom ich radím medzi skutočných klasikov žánru.

Antony @ 29.03.2017 18:10:14 | #
Vážení hudební přátelé,

na Progboardu se vyskytuji zhruba 13 let, prakticky od jeho vzniku. Mám pořadové číslo 134 (číslování začíná 101, nynější poslední příchozí člen má 6616), což je nižší, než všech moderátorů, administrátora Pokiho, i kohokoli v současnosti aktivních členů. Považuji se tedy za jednoho ze zakladatelů fóra, kdy nás tehdy pár desítek přešlo z Lopuchu sem, abychom se pokusili rozjet hudební stránky zaměřené na progresivně/artově zaměřenou hudbu. Píšu to jen pro dokreslení okolností, abyste si uvědomili, že těžko budu chtít bořit něco, co jsem kdysi s nadšením stavěl. Takový trouba fakt nejsem.

Za ta léta jsme tu zažil různá období, někdy aktivně psal, jindy jen aktivně četl, v mezidobí rozjel firmu, a stal se dostatečně nezávislý, abych mohl poslouchat svoji milovanou hudbu kdykoli budu chtít, v co nejlepší možné kvalitě. Je pro mne vším, a opět bez vytahování si dovoluji tvrdit, že mám naposloucháno víc než většina ostatních dohromady (Jarda a Miro se nepočítají :)). Současně tvrdím, že osobní hudební názor líbí/nelíbí je rovnocenný u každého člena fóra, bez ohledu na kvantum znalostí. Na toto neexistuje měřítko, je to pouze záležitost osobního vkusu. Snad mi ty znalosti dovolují nepovažovat něco za výjimku, protože znám souvislosti, umím lépe věci zařadit do kontextu, ale to stejně u poslechu hraje marginální roli. Nemálo lidí odsud znám osobně, virtuální kontakty jsou taky nesmírné cenné, existence každého, kdo poslouchá mně milou muziku, je pozitivní skutečnost, neboť doba hlubšímu umění jaksi nepřeje. Naše muzika většinou spojuje, alespoň doufám.

Mimo jiné se zabývám literaturou, manželka je univerzitní lektor češtiny, filologie je mým koníčkem, dbám na kvalitu jazyka, psaní recenzí je mi potěšením. Recenzi vnímám jako sdělení - líbí, nelíbí, a proč. Sdělení vržené do prostoru, kde si z ní každý vybere, co je mu libo. Kde každý může souhlasit i nesouhlasit. Kde třeba někomu bude přínosem, a jinému blábolem. Tak to prostě je.

Období Honánků a dalších konfliktních jedinců mám v živé paměti, bylo to dost otravné a rušivé pročítat jejich výlevy, a byl jsem dost rád, když postupem času dobrovolně, či nedobrovolně byli odejiti. Tím spíše jsem se divil, proč moderátory nechává chladnými poslední z nich, který má opakovaně neurvalé projevy vůči komukoli zde, bez elementární slušnosti se v reakcích naváží do členů fóra z libovolné malicherné příčiny. Patologická útočnost téměř denně otravovala čtení příspěvků a recenzí normálních lidí, navíc od člověka, který preferuje syth-pop a příbuzné styly (Tears For Fears na Progboardu? To nám říct někdo v době, kdy jsme ho zakládali, uřehtáme s k smrti), a evidentně nesnáší klasický prog/art rock, neboť se vůči němu v téměř každé recenzi negativisticky vymezuje. Tím překračuje hranice toho líbí/nelíbí a proč, tím opakovaně uráží posluchače klasických těchto skupin. Jelikož neregulace těchto negativních jevů ze strany moderátorů vedla k nespokojenosti výrazné části místních přispěvatelů, a někteří mu raději uhýbali, což ho viditelně patologicky bavilo, neměl jsem problém do zmíněného chlapce pustit, a trošku ho srovnat. Podobný typ lidí bývá nepoučitelný, ale myslím, že došlo k jistému zmírnění, zaplaťpánbu za to.

Moje inkriminovaná reakce na recenzi Barock byla slohová práce na téma: "teď zkusím pro jednou psát jako alienshore", viz můj výše zmíněný zájem o literární tvorbu. Výsledek, jak vidno, má výživné reakce, jsem tomu rád. Nastavil jsem trollovi zrcadlo, nic víc, nic míň. A zajímavé, moderátor hned konal. Safra, čím to bude. Co léta jednomu prochází, druhý nesmí ani náhodou....

Toliko na vysvětlenou. Nebaví mě psát slaboduše arogantně útočně, je to nějaká divná úchylka a stačilo mi to na zkoušku jednou. Nejsem alienshore.

Děkuji za pozornost. Pokud jsem se někoho dotknul (PaloM & další), pokusím se to v následujících dnech napravit psaním, tak, jak mi zobák narost. Váš Antony, pro kamarády Milan.