stargazer - @ 24.09.2023 | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.

Judith @ 28.09.2023 20:11:26 | #
Antony, to rozporuješ tu Donnu Summer? (Napůl dedukuju a napůl telepatím, kde tu padlo slovo první.) Nezmínila jsem ji jako první disco skladbu, ale jako první a ve své době ojedinělé protnutí disco hudby a elektronického samplu. Protože to, co si běžný rocker vybaví, když se řekne disco, a z čeho mu slézají nehty, je právě onen uměle znějící tuc tuc rytmus. Mám podezření (blíž jsem nezkoumala), že v našem prostředí došlo k terminologickému zkratu, kdy se začala jako "disko" označovat jakákoli nekytarová taneční hudba a zábava. Disco jako hudební žánr je mnohem specifičtější označení, zvukově připomíná spíš taneční orchestry (které ale šly víc do swingu) a rytmicky je mnohem vynalézavější.
stargazer: Zapomněla jsem ještě zmínit, že se mi v tvojí recenzi líbí vzpomínka na dětské roky a první hudební vjemy. Mouzon byl objev i pro mě, pamatuju si, jak jsi z něj byl nadšený. Cosi mi říká, že strůjce tohoto objevu - hejkala - přítomnou debatou úplně nepotěšíme :) Nacházet nové hudební obzory je každopádně skvělý pocit!