Mouzon, Alphonse - The Man Incognito (1976)

24.09.2023 stargazer | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.
reagovat

Judith @ 28.09.2023 18:29:51
Taky sedmdesátkové disco můžu. V původní podobě s živou rytmikou, v níž tady Mouzon skutečně exceluje, je to hudba spjatá se žánry jako funk, soul, rhythm and blues. Žádné jednotvárné tuc tuc. Psala jsem o tom před časem v diskusi, shrnu i sem, co si pamatuju. Šlo původně o zábavu afroamerické minority, živé setkávání za doprovodu reprodukované hudby, často ve stísněných a nijak reprezentativních prostorech. DJ-ové si všimli, že potřebují pracovat s atmosférou a energií v sále, budováním gradace, opakováním některých pasáží... to vše zpětně ovlivnilo kompozici skladeb. 

Prvním protnutím taneční a elektronické hudby (která byla do té doby spíš spojená s experimentujícím undergroundem) byla skladba Donny Summer I Feel Love, na nápad producenta tu má výraznou roli moog synthetizer. Ale bylo to jen letmé setkání dvou světů. Automatický bubeník se v discu začal prosazovat po jeho importu do Evropy, o který se postarala jistá ABBA. Mouzon nad tím v jednom rozhovoru těžce kroutil hlavou. 

V USA se disco začalo dostávat do hledáčku hudebníků, kteří vždycky rádi sáhnou po něčem novém. Událostí se stala narozeninová oslava manželky Micka Jaggera v disco klubu s názvem Studio 54 roku 1977; svět obletěla fotografie, kde Bianca Jagger sedí na bílém koni, který se do klubu nějak dostal. Tady už šlo o naleštěný svět velkých peněz (a také drog), nicméně do zmíněného klubu se - při jiné příležitosti - podíval třeba i Salvador Dali.

Toto přirozené vzájemné ochutnávání a prolínání uměleckých světů ukončila akce označovaná později jako Disco demolition night: v červenci 1979 na závěr baseballového utkání vtrhl na plochu dav a začal ničit disco nahrávky. Řádění podnítil svými projevy moderátor rockového rádia, kterému se nelíbilo, že rostoucí popularita disca ohrožuje jeho práci. Akce měla též silné rasistické a homofobní rysy. Žánr byl stižen silným útlumem (který na čas zmrazil třeba i slibně rozjetou kariéru britských Bee Gees) a uvolněné pole taneční zábavy pro masy v USA následně zaplnilo techno a rap. Za mě: zlaté původní disco!

stargazer @ 28.09.2023 19:04:28
Jak všichni víme o Clubu 54 byl natočen film, který jsem bohůžel nikdy neviděl, ale znám ho z vyprávění. Jako největší  ikonu tohoto hudebního směru považuji film Horečka sobotní noci a rovněž soundtrack k tomuto filmu. Jeden z nejprodávanějších soundtracků v dějinách populární hudby.

Antony @ 28.09.2023 19:40:46
Sedmdesátkové disko je bomba, o tom žádná pochyba. Nejenom obligátní BONEY M a ABBA, ale žeru třeba germány SUPERMAX.
Ovšem s tou první disko skladbou si dovoluji býti v rozporu. V roce 1972 vydala italská skupina The TRIP desku Atlantide. Skladba Leader je disko jako prase:
Leader - YTB

Judith @ 28.09.2023 20:11:26
Antony, to rozporuješ tu Donnu Summer? (Napůl dedukuju a napůl telepatím, kde tu padlo slovo první.) Nezmínila jsem ji jako první disco skladbu, ale jako první a ve své době ojedinělé protnutí disco hudby a elektronického samplu. Protože to, co si běžný rocker vybaví, když se řekne disco, a z čeho mu slézají nehty, je právě onen uměle znějící tuc tuc rytmus. Mám podezření (blíž jsem nezkoumala), že v našem prostředí došlo k terminologickému zkratu, kdy se začala jako "disko" označovat jakákoli nekytarová taneční hudba a zábava. Disco jako hudební žánr je mnohem specifičtější označení, zvukově připomíná spíš taneční orchestry (které ale šly víc do swingu) a rytmicky je mnohem vynalézavější.
stargazer: Zapomněla jsem ještě zmínit, že se mi v tvojí recenzi líbí vzpomínka na dětské roky a první hudební vjemy. Mouzon byl objev i pro mě, pamatuju si, jak jsi z něj byl nadšený. Cosi mi říká, že strůjce tohoto objevu - hejkala - přítomnou debatou úplně nepotěšíme :) Nacházet nové hudební obzory je každopádně skvělý pocit!

Antony @ 28.09.2023 20:46:13
Judith:
Tak jo.. :) Disko definuješ správně, byl to normální živej trsací bigbít. Kdysi.
Vytelelopatilas dobře. Dona Summer je určitě správný příklad, takový až acidický. Já chtěl hlavně naznačit, že spojování rytmů a elektroniky nespadlo z nebe samo od sebe a mělo svůj vývoj a dílčí předchůdce o mnoho let dříve. V kapele The TRIP nebyli jen tak žádní amatéři. Bubeník Furio Chirico je legenda a klávesák Joe Vescovi inovátor a experimentátor. Ve zmíněné skladbě se pokusili právě o takové propojení. To bylo v roce 1972 hodně odvážné. Vždycky mne ta skladba rozjaří. I na podzim..

Judith @ 28.09.2023 21:48:41
Už rozumím. Máš s The Trip pravdu, je to tam, docela odvážně. Já jsem tehdy zkoumala dvě věci, vedle disca ještě zvlášť vývoj elektronické hudby a tam byly jmenovány jen výrazné mezníky. I Feel Love se z této linie dost vymykala. Bigbít je tedy pojem k rozpletení sám o sobě...
Myslím, že se zde všichni tři přítomní shodneme, že při objevování nových hudebních zážitků se vyplácí na škatulky moc nehledět, nenechat se omezovat - na druhou stranu někdy je zajímavé podívat se pojmům na zoubek.

Antony @ 28.09.2023 21:58:29
Absolutní souhlas!
Slovo "bigbít" používám rád. Je takové všeobjímající..

stargazer @ 29.09.2023 12:53:57
Slovo bigbít je údajně typický český tvar zápedního slova, co nemá v zahraničí obdoby, ať už se jedná o hudbu nebo třeba o sex, nemající jinde žádný ekvivalent, i khyž by se ze samotného výrazu bigbít každému na zeměkouli asi dovtípilo o co se jedná. 
Andy Gibb - Shadow Dancing /1978/ a After Dark /1980/ budou asi přesně ta desky, co si prošly situací Disco Demolition. Důkaz dekadence a netolerance něčeho, co jiní milují. 

Antony @ 29.09.2023 17:22:02
V lednu 1957 nahrál Don LANG AND HIS FRANTIC FIVE singl The Big Beat. Dále 5.6. roku 1957 nahrál singl Fats DOMINO - I Want You To Know / The Big Beat (je to odlišná píseň se stejným názvem).
U nás pojem "bigbít" vzniknul po datu 17.10.1957 jako krycí termín pro rock and roll. Vymyslel ho Pavel Sedláček právě podle Langovy písně, kterou interpretoval. Bolševik perzekuoval i za pouhé uvedení slov rock and roll (americký způsob života¨- těžký zločin), proto si muzikanti vymysleli bigbít a začali styl takto pojmenovávat. 
Zdroj
Až později začalo být slovní spojení "big beat" užíváno pro hudební styl i v USA, ale příliš se nerozšířilo. V roce První stopu jsem objevil v roce 1961, kdy vzniklo hudební vydavatelství Big Beat v Milwaukee.

I pro ten český kořen mám slovo bigbít rád.

jiří schwarz @ 30.09.2023 02:30:12
Ad bigbít: No Antony, skvěles to vygúglil. Já nemám v hlavě názvy RNR oldies, ale mám tam Doors: WASP Texas Radio and the Big Beat. Takže asi nebude spor o tom, že etymologicky by měl bigbít český kořen, ale i významově nebyl zcela specifický pro ČSSR. Jo, znali ho v Texasu, dění kolem Beatles aj. kolem Liverpoolu byl Merseybeat. Ale je fakt, že když člověk použije to slovo před Angloameričanem, méně znalý neví, která bije, zatímco u nás hráli bigbíťáci či bigbíti. A měli jsme beatové festivaly, a i komanči pojem beatové hudby byli schopni (neradi) zkousnout. A na Slovensku hráli Beatmeni. Ale český beatový kořen, to se mi zdá trochu moc. 
Ad disco: žasnu nad mírou adorace toho úpadku kumštu mezi příznivci Rockboardu. Já to půl života fakt neměl rád. Vyhnalo mě to, v půli 70ek, z diskoték. Jo, pro jednotlivé hitíky mám už dnes jakési pochopení, ale celé LP byl vždycky shit, nuda (např. Donna Summer, co mám doma). 

jiří schwarz @ 30.09.2023 02:30:26
Ad bigbít: No Antony, skvěles to vygúglil. Já nemám v hlavě názvy RNR oldies, ale mám tam Doors: WASP Texas Radio and the Big Beat. Takže asi nebude spor o tom, že etymologicky by měl bigbít český kořen, ale i významově nebyl zcela specifický pro ČSSR. Jo, znali ho v Texasu, dění kolem Beatles aj. kolem Liverpoolu byl Merseybeat. Ale je fakt, že když člověk použije to slovo před Angloameričanem, méně znalý neví, která bije, zatímco u nás hráli bigbíťáci či bigbíti. A měli jsme beatové festivaly, a i komanči pojem beatové hudby byli schopni (neradi) zkousnout. A na Slovensku hráli Beatmeni. Ale český beatový kořen, to se mi zdá trochu moc. 
Ad disco: žasnu nad mírou adorace toho úpadku kumštu mezi příznivci Rockboardu. Já to půl života fakt neměl rád. Vyhnalo mě to, v půli 70ek, z diskoték. Jo, pro jednotlivé hitíky mám už dnes jakési pochopení, ale celé LP byl vždycky shit, nuda (např. Donna Summer, co mám doma). 

Judith @ 30.09.2023 07:35:37
Úpadek kumštu v taneční hudbě postupně skutečně přišel, je to hodně příběh o byznysu, producentech... desky jako ta přítomná Mouzonova za poslech stojí, když je nálada. Jiří, ty diskotéky by mě zajímaly, od pamětníka - jak se v nich ukázala proměna hudby? Vím, že jsi podobné akce i vedl. Pro mě je tanec jako forma prožívání s hudbou spojený, koncerty k sezení jsou za trest. Chtěla jsem ale ve svém příspěvku zmínit i to, že také rockeři umějí být nesnášenliví. A může se to škaredě zvrhnout. I když zmíněná akce byla v jádru spíš protestem proti komercionalizaci rádií, což jako člověk, který zažil skupování a ničení soukromých stanic v 90. letech, svým způsobem chápu.Provedení bylo ale zlé - mluvím o zmíněné Disco demolotion night. Cesty libosti jsou pochopitelně různé, nevyzpytatelnost erotu jsem se naučila ctít i sama v sobě a bytostně ji respektuji u druhých. Donnu Summer nesnáším.

chimp.charlie @ 30.09.2023 07:53:12
Tak já to mám s diskem podobné jako Jiří - a bodejť by ne, když jsme skoro stejný ročník! Disco se rozmáchlo v době, kdy jsem byl na VŠ, a tehdy jsme poslouchali kromě rocku hlavně jazz a diskem jsme těžce opovrhovali (co jsme si jen nadělali legrace z kamaráda, který si liboval v tupém střihu a špičatých botkách), stejně jako někdy v té době přišedším punkem. Holt to byl pořád ještě věk, kdy je člověk nakloněn vyhraněným názorům :) A zatímco punku jsem o mnoho let později (jeho klasiky jsem si pořádněji poslechl až po padesátce) přiznal, že tu a tam má něco do sebe, u diska (kromě jednotlivostí - třeba Donna Summer a její Hot Stuff, a to ještě hlavně kvůli kytarovému sólu) se mi to nestalo. Ostatně bych řekl, že zatímco v rocku, jazzu a vším mezi tím jde pořád hlavně o hudbu, disco a punk jsou víc otázkou životního stylu.  

Antony @ 30.09.2023 10:35:31
chimp.charlie & jiří schwarz

Jsem o cca 10 let mladší, než oba ctění předředčníci. Ve svém hudebně posluchačské vývoji jsem tudíž nebyl primárně ovlivněn 70. léty, začalo to až v osmedesátkách. Tehdy, narozdíl ode dneška, byly dva dominantní proudy. Metal a disko. Mohl jsem být metalista, nebo diskouš (pro zjednodušení pomíjím alternativy). Oba tábory sebou vzájemně opovrhovaly.

V průběhu desetiletí jsem velice rychle nasál i skvělá 60. a 70. léta, stejně tak kontinuálně i další neméně skvělé  dekády hudebního vývoje, až do současné doby. Vyvíjela se nejenom hudba, vyvíjel se i můj názor a postoj.

Dneska se neofrňuji nad žádným stylem. Samotný žánr neřekne o kvalitě hudby vůbec nic. S chutí poslouchám svá oblíbená alba z libovolného druhu muziky a jen se usmívám nad svými nezralými léty a názory, kdy jsem si myslel - je to metal, je to dobrý, je to disko, je to špatný. Přeji každému, aby si dokázal sundat klapky z uší a otevřel se veškeré muzice..

Antony @ 03.01.2024 14:56:52
jiří schwarz
Ještě ke slovu bigbít. Měl jsem na mysli kořen jedině z hlediska filologicko lexikálního, kdy vzniklo nové slovo jako východisko. Byl to vynucený nástroj, jak vzdorovat tlaku totalitního režimu. Z hudebního hlediska jsme vývoj beatu nezasáhli vůbec, natož abychom vytvářeli jeho kořeny.

Judith @ 01.10.2023 08:12:08
chimp.charlie: Tohle mi nikdy nedošlo a ani teď si nejsem jistá, jestli jde o objev, nebo pitomost - generační rozdíl vlastně znamená, že ti starší zažili dobu, kdy něco neexistovalo. Nejde jen o věk prvního kontaktu, posloupnost setkání, ale o přirozenou zkušenost světa před. Něco jako rodina z pohledu prvorozeného, bez těch protivných mrňat. Takhle se to lámalo při nástupu rokenrolu, prý. Dospívající brali za své, starší se ošívali, odmítali, nechápali, co na tom kraválu kdo má, vždyť to není vůbec hudba! Já jsem přišla do světa, kde už tohle všechno bylo, existovalo vedle sebe. Ostré dělení mě přitom minulo, ve školce jsme na metalisty a depešáky nehráli. V devadesátkách se vyvalily archivy a mě můj vnitřní kompas spolehlivě dovedl k artrocku. Dneska jsem si svou hudební orientací mnohem míň jistá, svět je prostě pestrý a zajímavý. Mantinely mám, na bariéry ale kašlu. Nikdo by se neměl cítit špatně kvůli tomu, co má rád.

Antony @ 01.10.2023 08:24:34
Judith: 
Ačkoli to nebylo na mne, zareaguji.
Generační rozdíl je v procesech a důsledcích právě o tom, co popisuješ. S tím, že se v průběhu života nevyhýbá nikomu. Každý objevovatel a nadšený obdivovatel něčeho nového, co vzbuzuje nelibost u generačně starších, se jednou dostane do pozice, kdy je vystaven něčemu novému, co se mu třeba i příčí. A pak se ukáže, co je kdo zač. Jestli zopakuje onu generační nevraživost starších, která ho jako mladíka sr*la (to se jinak říct nedá, sorry), nebo dokáže být nad věcí, tedy projeví skutečnou dospělost.
Jsem si jistý svou hudební dezorientací, a jsem za to rád..

chimp.charlie @ 01.10.2023 09:14:02
Antony to napsal za mě a já můžu jen podepsat. Jen doplním, že zráním člověk dospěje i k toleranci hudby svých rodičů. Ona i dobře odvedená dechovka má něco do sebe.

stargazer @ 01.10.2023 14:41:02
Docela by mě zajímalo, jestli si tohle album někdo z diskuzujících poslechl.

Judith @ 01.10.2023 14:59:29
Já prosím dvakrát :-) Mouzon je výborný všude, i když některé věci dělal na zakázku.

chimp.charlie @ 01.10.2023 15:57:18
Já ne a asi (nikdy neříkej nikdy) ani nemám v úmyslu tak učinit, i když na tvé recenze docela dám. Zapojil jsem se anžto se diskuse zvrtla na téma disco obecně a já jsem marod a nemám co dělat :)

Antony @ 01.10.2023 18:49:11
Ve sbírce mám Mouzonovo album The Essence Of Mystery z roku 1973. Vyšlo na Blue Note Records, což je noblesní značka, kde vydávali svá legendární alba nejpřednější jazzmani napříč desetiletími. Na desce je mistrně provedená směs jazzu a funky, ale pár skladeb inklinuje i ke komplexnějším bebop formám. Fantastická věc!

Zde recenzovanou nahrávku jsem si poslechnul také, mimochodem, vyšla taktéž na Blue Note. Je vidět, že za ty tři roky se Alphonse posunul, integroval do kompozic vokální soul, zdůraznil rytmičnost funky, a jazzový prvek šel smerem k easy listening genre. Zcela se shoduji s charakteristikou "krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba". Styl je nazývaný obligátně jako jazz fusion a prakticky žádné disko v něm neslyším. Nezpochybňuji však, že některé esence z něj do své hudební matérie průkopníci disco soundu přimíchali. Asi tak, jako má v sobě heavy metal zbytky blues. Tedy téměř neznatelně. 

V tomhle ranku mám hodně rád Američany SPYRO GYRA. Ti provedli od roku 1974 ne méně než 30 studiových alb a většina stojí za poslech. Uhlazený, pohodový a pozitivní poslech, zdůrazňuji.

jiří schwarz @ 01.10.2023 23:04:12
Ad Stargazer: z úcty k pisateli recenze 1 poslech. Příjemná hudba, ničím neurazí, ničím nenadchne (jistě nejlepší asi 2 poslední stopy, ty za 4*). Dobré jako zvuková kulisa, dnes bych použil, kdybych chtěl s někým probrat výsledky slovenských voleb a nechtěl být v toku myšlenek rušen muzikou. Stylově nevyhraněná, jistě dost funky, placama ozvy Genesis i Yes v malých dávkách. Ano, i trochu jazzíku. Jistě ne disco ani bigbít, o nichž se tu, vzhledem k obsahu alba, rozvinula vlastně trochu mimomísná diskuse. Když dám v RB hodnocení 3*, tak jsme drobet v nadprůměru v prapodivné škále 0-5.
Ad Antony: bigbít je z Tebou zmíněného „filologicko lexikálního“, tak i z mnou užitého pojmu „etymologicky“, prostě cizí slovo (tím víc z hlediska toho kořene, Tebou zmiňovaného), ať to Sedláček první nebo n-tý použil u nás namísto slova rock. Sám to svými citacemi RNR písniček z padesátek vlastně říkáš sám. Myslím, že Sedláček cítí, že je trochu nedoceněná veličina naší bigbítové historie (viz ten Tebou uvedený odkaz na článek na webu). Nejsem si jist, že je to opravdu tak (oceňován je :-).
Ad Judith: Stran dizin: jo, ty se změnily v letech 1974/75 markantně. Jak repertoárově, tak celkovým ovzduším. Do té doby převládal rock, namátkou, nesměli chybět komerční Sweet a Slade, Glitter, Nazareth, k tomu klasiky v podobě Led Zep, Sabbath, Stones, Purple, Bowie. A taky Grand Funk, Shocking Blue, James Brown. A pak vtrhlo to „disco“, bump, a různý pitominy, s rockem, potažmo s kumštem, ani zbla nic společného. Dost se změnilo osazenstvo, z post-hippies holek, co s náma dřív chodily, měly zvonáče, džínový bundy, korálky, a pily s náma pivo, najednou (tehdy to slovo nebylo) vystajlovaný holky, se sexy žvýkačkovou bublinou u úst a tupým, lehce znuděným pohledem koukající na možné protějšky, nejlíp s tuzexovým kontem, co je pozvou na drink. Tolik jen zcela individuální dojmy z jednoho klubu. V době spartakiády 1975 jsem byl v F klubu na dizině naposled.

Antony @ 02.10.2023 07:51:27
jiří schwarz:

Právě že jen tak prostě se o převzaté cizí slovo nejedná. Pokud se máme bavit o etymologii, je nutno upřesnit. 
Výraz "bigbít" není slovo plně přejaté z cizího jazyka, jde o v českém prostředí vytvořený neologizmus z anglických slov. V tomhle smyslu jsem zmiňoval český kořen. Narozdíl třeba od slova skener, které jsme jenom počeštili, ale lexikální význam nezměnili. Bigbít představuje pseudoanglicizmus, a nelze jej striktně vzato považovat za přejímku nebo výpůjčku. Jedná se o nový výraz z hlediska sémaziologického. Ještě podrobněji lze konstatovat, že jde o sekundární neologismus (produktivně utvořený lexém), tzn. novotvar druhotně vzniklý až v cílovém jazyce.
Další takový pěkný český příklad je např. autostop.

Co se týče diskoték, chodil jsem v letech 82-83 na diskotéky, kde se naprosto běžně hrály metalové hity. Jen člověk musel vědět, kam jít. Dodnes si pamatuji, že z alba Highway To Hell pouštěli s velkým úspěchem dvě skladby, přičemž Touch Too Much překládali jako "Příliš mnoho doteků"..

Judith @ 02.10.2023 11:54:39
Jiří, díky za pamětnické okénko ohledně tanečních zábav. Změna, jak ji popisuješ, musela být opravdu markantní a nemilá. Ono to s těmi pojmy souvisí. Máme něco, čemu je potřeba dát název, máme (někde vezmeme) slovo, nějak je případně upravíme a v užití mu dáme význam. Slovo diskotéka znamená vlastně sbírku nosičů. Začalo se používat pro označení akce, kde se pouštějí nahrávky (na rozdíl od živé produkce). Tak se stalo, že na diskotékách - aspoň tak mi to z tvého příspěvku vyplývá - se vlastně vůbec nemuselo hrát disko.

A že zde přítomný Mouzon "není disko"? Kapka ho tam je. Neumím to na konkrétním příkladu rozkrýt muzikologicky, ale disco mělo v jednu chvíli opravdu hodně blízko třeba k funky a soulu. Vývoj byl urychlený zásahy nahrávacího průmyslu, který vycítil příležitost (což jistě vedlo i k unifikaci, zploštění, zmíněnému vytrácení kumštu), a v USA pak násilně přervaný.

Sedmdesátkové disco, které je zmíněno v recenzi, je opravdu něco trochu jiného, než co si pod tím pojmem představí běžný rocker. Tvoje reakce to dokládá. Já jsem před časem zkoumala, proč mi tohle sedmdesátkové disko nevadí, když jiné ano. Psala jsem o tom tehdy v poslouchacím vlákně a teď mi přišlo fajn tyto poznatky dát i sem. Můj vstup byl trochu neústrojný a odstartoval částečný off topic. Ten je pro mě zajímavý, takže se nebudu kát.

Pokud jde o tanenční zábavy, přidám generační a krajový pohled (jihovýchodní Morava). U nás se v 90. letech a určitě i v letech 80. (tehdy ještě beze mě) chodilo na zábavy. Říkalo se tomu prostě "zábava" - jdu v pátek na zábavu. Hrály tam živé skupiny s rockovým rozložením nástrojů. Někdy měli klávesy, ale žánrově šlo o rock. Zpětně mám dojem, že většina z nich se zhlédla v albu Perfect Strangers od Deep Purple, což bylo ve své době opravdu zjevení, jak to dnes i zde pamětníci potvrzují (maně si vybavuju, že Jarda P psal, jak ho tato nahrávka vyvedla z pro něj slepé metalové uličky). Tyhle kapely hrály částečně vlastní tvorbu, ale většinou šlo o cover verze s českým textem.

Což je zase zajímavé jazykově, protože cover verze byly v české hudbě velký fenomén, jen se tomu tak neříkalo a mnohdy se ani nepřiznávalo nebo minimálně nezdůrazňovalo, že hudba je převzatá, leckdy prakticky ukradená. Vztahy mezi skutečnostmi a pojmy jsou někdy klikaté. Když už tu byla zmíněná dechovka (chimp.charlie: Doufám, že tvé marodění je přechodného rázu a brzy budeš zase fit!), je zajímavé, že ony zábavové kapely se kolikrát pojmenovávaly dost podobně jako kapely dechové, podle podobné slovotovorné formy.

Dovedu off topic ad absurdum, mám potřebu do toho vtáhnout i též zmíněný metal a sklenout plný oblouk: pamatuju si, jak jsem psala bráchovi dopisy na vojnu a zdobila jsem obálky názvy zábavových i dechovkových kapel v úpravě log metalových skupin, takže třeba Moravanka bylo vyvedeno po vzoru Metallica. V tvořivém odvětví se zkrátka styly, vlivy a nápady přirozeně promíchávají, nebo na sebe i nevraží, to je takový pubertální projev zájmu o cizí a divné.

jiří schwarz @ 04.10.2023 01:03:05
Ad Judith: jo, tak to bylo. Odpoledne čaje, večer zábavy (ty spíš na vesnici - dnes je tam obbykle mrtvo, přišly o hospody, o možnost pro omladinu se setkávat)

Ad Antony: přisuzuješ slovu bugbít unikátně český význam, ale nemyslím si, že je to 100% tak. Diskuse je o tom, jestli i jinde to slavo znají, mají. Vygúglil jsem teď např. cizácké rádio TheBigbeat.fm, hrají tam Animals, Supertramp, U2..., tj. věci dávno před vznikem takto zvané elektronické hudby 90. let. Ne, není to neologismus. Ale připouštím, že na našem dvorečku měl ten pojem možná o něco širší význam a byl a je třeba mnohem používanější, než jinde.

Antony @ 03.01.2024 14:56:52
jiří schwarz:

Ad "bigbít". V případě názorového sporu je nutno předložit argumenty. V krátkosti alepoň tyto.
Prvním argumentem byl odkaz na sdělení pana Sedláčka, kde popsal, jak a proč zmíněné slovní spojení vzniklo. Druhým argumentem je samotná definice pojmu neologizmus, která odpovídajícím způsobem přiléhá ke vzniku termínu bigbít. Třetím argumentem je slovníkové zařazení v Akademickém slovníku současné češtiny, kde je přidána poznámka "(v Československu)", tedy je zdůrazněn regionální význam. Čtvrtým argumentem je publikace "Pseudoanglicismy: české neologismy z anglických slov - IVANA BOZDĚCHOVÁ – ALEŠ KLÉGR", vydaná při Ústavu pro jazyk český zřízeného Akademií věd České republiky, kde je bigbít za neologizmus důsledně označován. Vzhledem k tomu, že zmíněná instituce (AV ČR) je arbitrem ve vědeckém výzkumu v oblasti českého jazyka a jazykového vzdělávání, nepovažují za smysluplné jakékoli další zpochybňování jejích závěrů a považuji svůj názor za dostatečně prokázaný.
Ještě upřesním, že mluvím o vzniku slovního novotvaru bigbít (slovník připouští i méně časté podoby bigbeat a big beat)  v československém prostředí s novým lexikálním významem, ostatně jak vyplývá z definice termínu neologizmus. Nikoli o jeho následném použití, které se různými cestami rozšířilo. Proto existence rádia TheBigbeat.fm nijak nenarušuje integritu mých úvah.
Tím téma v tomto Mouzonově vlákně ze své strany uzavírám. Nebráním se však pokračování disputace v samostatném vlákně, které případně mohu založit, neboť samotná tematika je úzce svázaná s historií prostředí i na Rockboardu probíranou hudbou.