stargazer - @ 24.09.2023 | #

Je to jen pár měsícú od data téhle recenze, kdy jsem se seznámil s hudbou bubeníka jménem Alphonze Mouzon. Pravdou je, že nevlastním jediný fyzický nosič, ale to mi nevadí. Stejně už nemám místo pro další přírustky nových interpretů. 
Al se v roce 1976 pouští do světa zábavy a vydává album, na kterém se krom jazzu a funky pouští dobývat i hudební styl disco. Osobně a jakkoliv to bude znít hloupě, já disco sedmdesátých let mám moc rád. Ne že bych vlastnil tuto hudbu a aktivně jí poslouchal, tak to ne. Ale když se namane příležitost - jako je třeba tenhle titul, nemám problém si to poslechnout. Jako disco songy, na kterých by se eventuelní tanečníci ze sedmdesátek mohli odvázat, tak to by byla nejspíš úvodní Take Your Torubles Away. Písně jako You Are My Dream a New York City by se jako taneční disco daly taky použít. Všechny tři skladby jsou zpívané trojicí zpěvaček. I zbytek alba je v duchu disco oparu i když v těch instrumentálních skladbách je přece jen o něco více funky a jazzu. Na melodičnosti však neztrácejí ani chlup. Krom bicích Ala se mi moc líbí i syntezátory. Mají přesně ten zvuk, co jsem jako dítě slýchával, když jsem si v obyváku hrál z hračkama a můj otec si tyhle a jim podobné věci pouštěl. 

The Man Incognito je krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba. I když nemám Mouzonovu diskografii dokonale naposlouchanou, jsem přesvédčen, že ****z***** jsou akorát.

Antony @ 01.10.2023 18:49:11 | #
Ve sbírce mám Mouzonovo album The Essence Of Mystery z roku 1973. Vyšlo na Blue Note Records, což je noblesní značka, kde vydávali svá legendární alba nejpřednější jazzmani napříč desetiletími. Na desce je mistrně provedená směs jazzu a funky, ale pár skladeb inklinuje i ke komplexnějším bebop formám. Fantastická věc!

Zde recenzovanou nahrávku jsem si poslechnul také, mimochodem, vyšla taktéž na Blue Note. Je vidět, že za ty tři roky se Alphonse posunul, integroval do kompozic vokální soul, zdůraznil rytmičnost funky, a jazzový prvek šel smerem k easy listening genre. Zcela se shoduji s charakteristikou "krásně uhlazený jazzík, pohodová a pozitivní hudba". Styl je nazývaný obligátně jako jazz fusion a prakticky žádné disko v něm neslyším. Nezpochybňuji však, že některé esence z něj do své hudební matérie průkopníci disco soundu přimíchali. Asi tak, jako má v sobě heavy metal zbytky blues. Tedy téměř neznatelně. 

V tomhle ranku mám hodně rád Američany SPYRO GYRA. Ti provedli od roku 1974 ne méně než 30 studiových alb a většina stojí za poslech. Uhlazený, pohodový a pozitivní poslech, zdůrazňuji.