Reakce na recenzi:

Voytus - @ 17.03.2011

Třetí a poslední řadové album Nicka Drakea vyšlo v únoru 1972. Tentokrát měl možnost si nahrát desku podle svých představ. Což tento v té době už velice uzavřený hudebník přesně naplnil. V duchu své málomluvné osobnosti se domluvil jen se studiovým technikem Johnem Woodem, snad jediným člověkem, ke kterému měl v hudební branži důvěru, a během dvou dvouhodinových sessions nahrál v říjnu 1971 jedenáct písní, které vyšly pod názvem Pink Moon. Pouhých 29 minut trvající nahrávka je ve znamení akustické kytary a zpěvu. Jen v titulní písni zbyla jedna stopa i pro klavír. Nickova hra je velmi úsporná, přitom ale dost technická, zpěv přirozený, písně melancholické, texty osobní, ale často s nejasným poselstvím, jehož význam nechal autor na posluchači samotném. Popisovat ani není možné, lepší se zaposlouchat.