Mohyla - @ 22.04.2012 | #

V podstate súhlasím s predrecenzentovým hodnotením albumu. V niektorých častiach recenzie už naznačil to, čo ja cítim intenzívnejšie. Asi najväčším nedostatkom je akýsi hierarchický neporiadok v skupine, nie je určené jednoznačne, kto je šéf a ako čo bude vyzerať. V skupine boli všetko ambiciózni muzikanti a mali okrem bubeníka aj skladateľské chúťky, čo viedlo k určitej roztrieštenosti a Petr ako hlavný protagonista si nevedel "dupnúť". A mal si, potom by neprišlo k tomu, že bol zatlačený do úzadia aj ako autor, veď na tomto albume sú od neho len tri skladby. Ako šťastné nevidím tiež použitie štúdiového orchestra, ktorý miestami potláča zvuk skupiny. Tento "chaos" sa naplno ukázal v záverečnej piesni Kde ticho umírá. Sólo na bicie, nič nehovoriace sólo na gitare a orchestrálna psychedelia odrovnali ináč celkom príjemnú Čížkovu skladbu. Zhrnuté, vcelku príjemné piesne, rozpačité aranžmány spolu s Petrovým štandartným spevom dávajú výsledné tri hviezdy.

Petr Gratias @ 22.04.2012 19:54:49 | #
Zdravím, Mohylo....
Petra Nováka a George And Beatovens si na Progboardu nikdo moc nevšímá... Hlediska a měřítka se za více než čtyřicet let asi hodně posunula a pro někoho je tahle hudba bigbítový pop...
Já si to úplně nemyslím. Viděl jsem George And Beatovens naživo a byla to hodně strhující umělecká výpověď jak po pěvecké stránce, tak i muzikantské.
Kapelu ( a zjevně nejenom ji) handicapovaly aparaturové mantinely. Nebyly odposlechy, neexistoval PA system, nebylo MIDI, bicí se nenazvučovaly a elektrické kytary měly jenom boostery, wah wah pedály a nějaké flangery, shiftery, reverby, sequencery a jánevímcoještě tenkrát nikdo neznal.
Navíc v nahrávacích studiích personál hodně mluvil hudebníkům do jejich pojetí a žádná kapela nemohla ovlivnit práci producenta. To byl většinou studiový profesionál, který předevšírem točil folklor, dneska bigít a zítra vojenské pochody a podle toho ta "produkce" také vypadala.
Proto v těch kritikách kapel šedesátých let bychom měli být kapánek tolerantnější, i když to není pro recenzenta vždycky úplně "jednoduché".
Je to prostě krásná nostalgie, alespoň pro mě...
Díky!