tykeww - @ 01.02.2013 | #

Tohle album (respektive dvojalbum) mám od této bratislavské špičkové skupiny snad nejradši. Myslím, že za to může i přítomnost kytaristy Františka Grigláka, který mi zde upřímně řečeno sedl ještě o něco více než ve Fermátě. Nic proti Vachovi nebo Vánětovi, ovšem na Grigláka nemá ani jeden. Ve většině ze zbývající tvorby Collegia platí, že hlavní postavou je Marián Varga (ne že tady by tomu bylo výrazně jinak) a tím pádem jsou často nejvíce v popředí právě klávesy doprovázeny skvělou rytmikou Frešo-Hájek. Tady se ovšem na mnoha místech klávesy skvěle prolínají s kytarovými sóly i doprovodnými party, což je rozhodně ku prospěchu věci.

P.F. 2012 je nádherná skladba, ve které je velice vkusně zaranžován dětský sbor. Má v sobě krásnou vánoční atmosféru a u nás zní na Štědrý den zcela pravidelně :-)

Suita po tisíc a jednej noci naproti tomu uchopuje vážnější téma přejmuté od Rimského-Korsakova. Po bloudivých klávesových tónech se skladba rozbíhá vpřed se všemi nástroji přesnými jako hodinky. Griglák do skladby dosadil nádherné kytarové sólo.

Piesne z kolovrátku začíná skvělým prolnutím kláves a kytary. Po předehře, zvukovém efektu padajícího deště (nebo čeho vlastně) nastupuje hostující Pavol Hammel a zpívá svůj melodický part. Griglák dosazuje sólo stejně nádherné jako v předcházející kompozici. Rytmika stále pestrá a přesná. Následující pasáž „Tvoj sneh“ je o něco tvrdší a to hlavně díky Griglákově zpěvu. Ovšem „na okne tvoj sneh mám“ vám bude znít v hlavě ještě dlouho poté. Nastupují varhany a téměř kostelní atmosféra.

Eufónia může být pro někoho poněkud hůře stravitelná, ačkoliv začátek tomu nijak nenasvědčuje (začíná celkem pěkně), nadejde však něco jen těžko pochopitelného: jakési skřípání a místy téměř kakofonie; to by po třech vydařených a pozitivních kompozicích čekal jen málokdo. Jsou použity i různé zvukové efekty. Skladba je rozhodně zajímavá a hodná zamyšlení, o to víc se stala rozporuplnější. Nejeden posluchač má díky ní po poslechu smíšené pocity. To ovšem nic nemění na faktu, že celé dvojalbum je výsledkem skvělé práce špičkových muzikantů. Na čistých pět hvězdiček to není, hlavně kvůli oné Eufónii, nicméně na čtyři to nevidím. Takovému výbornému albu, kterých jsme neměli mnoho (z dalších dvojalb si vzpomínám jen na Planetárium, Třetí knihu džunglí a Stromboli) a málokteré se stalo tak zaslouženě téměř klasickým. Proto pět hvězdiček.

P.S. Reedici na CD nevlastním, nicméně jsem poměrně rád, protože jak vidím, byla utvořena celkem chaoticky.

PaloM @ 02.02.2013 13:38:00 | #
citujem z diskusie a súhlasím (ide o remaster debutu Collegium Musicum):
... o kvalite zvuku radsej pomlcim, pretoze tato reedicia je zvukovo maximalne odflaknuta, najviac si to zlizla skladba Ulica plna plastov do dazda, kde “skuseny” zvukovy majster to prehnal s redukciou sumu tak, ze tiche pasaze nadobudli tzv. plechovy sound. a cely album je zabaleny do diletantskeho “brickwall” masteringu, ktory je, ako je odvodene v nazve, vyhuleny tak, ze v zvukovom editore vyzera skladba ako tehlova stena. celej remastrovanej nahravke chyba dynamika a prerazaju najma stredy a stredovysky, asi nechtiac pri remasteringu drgli do ekvalizeru ovela silnejsie, nez obvykle. skoda, ze to stare dvojcd uz nie je v predaji, zvukovo bolo neporovnatelne lepsie na tom, nez tieto nove “remastery”. a ten, kto vlastni originalne LP a EP, tak tomu gratulujem."
zdroj: >> odkaz
Mal som ten "zlatý debut", rýchlo som sa ho zbavil.