Reakce na recenzi:

pepanovacek - @ 17.10.2005

DREAM THEATER - AWAKE

6:00

Vynikající „otvírák“ tohoto skvělého alba, kupodivu na čtyři doby (s malými „vsuvkami“ na šest), i když člověku se zdá, že je to opět další rytmická šílenost.
Úvodní takty patří strojově a technicky dokonalým bicím, skvělá basová linka, po dvou slokách refrén na již zmíněných šest dob s klávesovými plochami a kratším sólem a mezihrou, následuje poslední sloka a dvakrát refrén. Z první skladby mám dva zásadní pocity – za prvé, že Dream Theater lehce přitvrdili, což mi vůbec nevadí, za druhé, že jsou zase o stupínek výš.

CAUGHT IN A WEB

První čtyři takty mě vždycky dostanou, to je úžasný začátek (který se pak ještě opakuje), šestidobý rytmus s jakoby falešnými klávesami.
Velice silný motiv v refrénu, který se mi doslova zaryl do mozku, v čase 1:58 cítím něco podobného, jako ve skladbě When The Levee Breaks od Led Zeppelin, v čase 2:38. Po dvou a půl minutách začíná zajímavé sólo, spíš takové střídání kytara – klávesy, aby se v čase 4:13 opakoval „rockový orgasmus“.

INNOCENCE FADED

Na první poslech taková „normální“, lehce baladická, pomalá skladba. Byla by, ale to by jí nesměli složit a nahrát Dream Theater, když už si totiž myslíte, že se opravdu nic nestane, přichází závěr, který (mě) bere dech, od času 4:16, neskutečný „přídavek“, „ocásek“ v podobě kytarového sóla se stoptimy, lehce Van Halenovské, nemyslíte ?

EROTOMANIA

A přichází vrchol alba (s následující Voices), jedna z nejlepších instrumentálních skladeb, které jsem v životě slyšel. Od prvního poslechu se mi něco nezdálo, věděl jsem hned, že hrají na pět dob, ale nějak „jinak“, tak jsem si dal tu práci a spočítal to. Když si totiž rozdělíte takty na šestnáctiny (není to tak těžké, zkuste to), zjistíte, že první tři jsou opravdu na deset (tedy na pět „pomalejších“, abych dovysvětlil), ale ve čtvrtém taktu je jedna šestnáctina vynechaná, takže je na devět. Pak hrají „normálně“ tři takty na pět a jeden na osm. Následuje model na jedenáct a deset dob, jeden z pro mě nepochopitelných breaků Mika Portnoye a kytarové sólo, tak trochu netypické, možná lehounce Frippovské. A to za sebou máme teprve dvě minuty !!
Skladba se poté zklidní, po třech minutách se ocitneme opět v kytarovém sóle, klávesové plochy jakoby předznamenávají blížící se Voices, ovšem po mezihře a sóle se ještě se vrátí motivy ze začátku skladby. Pánové, klobouk dolů.

VOICES

Řekl bych možná „stěžejní“ skladba na albu, strhující jízda, jak jinak na devět dob a ještě strhující refrén, výborný LaBrie. Nevím, čím to, ale mám pocit, že kdyby Genesis skládali The Cinema Show o dvacet let později, vypadala by nějak takhle.

THE SILENT MAN

Další (kolikátá už ?) podobnost s Genesis – „oddechovka“, typu For Absent Friends nebo More Fool Me.

THE MIRROR

Velice tvrdý nástup, zejména kytara je hodně metalová, přiznávám, že tahle skladba nepatří mezi mé šálky kávy.

LIE

Tahle skladba mi přijde jako mnohem povedenější bratříček THE MIRROR.
Ale mám pocit, že po VOICES jakoby trochu“spadl řemen“.

LIFTING SHADOWS OFF A DREAM

Tahle skladba mi dost připomíná U 2 z doby The Joshua Tree, zejména LaBrieův projev mi přijde velice podobný.

SCARRED

Nejdelší skladba na albu a jedna z nejlepších. Pozvolný rozjezd se skvělou kytarou, mám pocit, že předešlých zhruba dvacet minut šla úroveň skutečně dolů a až tady se album vrací tam, kde bylo na VOICES. Pozoruhodný závěr s motivem na 21 (slovy DVACET JEDNA) dob !!!!

SPACE – DYE VEST

„Smutný“ klavírní motiv na šest dob, „Darksidemoonovský“ prostředek (fakt bych rád slyšel, jak Dream Theater hrají Pink Floyd – věřím, že výtečně) a rozloučení s tímto vyjímečným, krásným albem motivem ze začátku skladby.

ZÁVĚREM

Pokud by mi kdokoliv z Vás chtěl napsat něco ve stylu : „Jdi už s těmi Dream Theater do prd*le“, vůbec se neurazím, někdy si to říkám sám sobě :-)
Nemůžu si pomoct, musím o nich psát, protože si fakt uvědomuju ten obrovský rozdíl, když píšu o Genesis, které znám pomalu třicet let. Sám jsem zvědav, jak budu hodnotit své názory na DT za rok, dva, pět, Genesis nemám s čím srovnávat, nikdy jsem o nich nepsal.
Awake je výtečné, nadprůměrné album, ze kterého jsem byl v létě úplně PAF !
Pravdou je, že mohlo být o půl hodiny kratší, druhá půlka se mi dnes, s odstupem pár měsíců zdá přece jenom slabší, ale od začátku po VOICES je to neskutečná, sthující záležitost, bez jediné chybičky.