stargazer - @ 09.04.2023 | #

Akustická kytara a sinfonický orchestr. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Ale platí zde i vyjímky, které popíííírají tohle pravidlo. Ano je to tak, John McLaughlin si to v roce 2003 přihasí ke svým fans s dílem jménem Thieves and Poets a tímto přímo-nepřímo navazuje na sinfonickou kompozici "Mediterranean" Concerto z roku 1990. Ta šablona je jak přes kopírák. Stejně jako v roce 1990, i zde, album otvírá 27mi minutová suita pro kytaru o orchestr, složená ze tří vět, které nemají oproti MC konkrétní názvy. Jsou pojmenovány jako Part 1, 2, 3. Rozdíl je jen v časové stopáži. První věta je odkazem "starého světa" , autor tím myslí starou Evropu v tom nejlepším rozkvětu. Druhá věta přechází do "nového světa" a třetí věta má v úmyslu tyto oba světy sjednotit. Album se nahrávalo v Monacu, John si pozval skvělý italský orchestr Pomeriggi Musicali Di Milano, doplnil ho čtyřmi sólisty : Viktoria Mullova - housle, Paul Meyer - klarinet, Matt Heimowitz - čelo a Philippe Loli - akustická kytara.

Stejně jako na Mediterranean, i tohle cd se dělí na dvě části. Za sinfonickou suitou jsou čtyřii skladby, opět v akustickém duchu. JMcL se opět sešel s Aighetta Quartet - skupinou čtyř akustických kytaristů /McLaughlin s touto sestavou nahrál album Time Remember /1993// a zahráli klasické standardy.
Pro album Thieves and Poets se opět zdržuji hodnocení hvězdama. Specifické dílo.

stargazer @ 09.03.2025 11:41:01 | #
Klasická část této nahrávky /Part 1, 2, 3/ je prostě perfektní. Johnova akustická kytara naprosto famozně zapadla do tak složitého soukolí, jako je synfonický orchestr a ještě k tomu převzala úlohu hlavniho lidra. Navíc bombastické finále /Part 3/ je tou zapeklitě nádhernou tečkou. Ideální je i stopáž klasického díla. Slabší půlhodinka kompozice je přesně ten čas i pro takové posluchače jako jsem já, aby toto dílo přijali a bavili se poslechem. 
Druhá část nahrávky je spíše výplní kapacity cd. Nic nového pod sluncem - JMcL se opakuje, jak už je psáno v recenzi.