stargazer - @ 19.04.2023 | #

Heart of the Immigrants je druhé studio album uskupení World Sinfonia. Stejné jako první album World Sinfonia je akustické, ale v případě této desky je kladen větší důraz na hudební odkaz po Astoru Piazzollovi, argentickému hráči na bandoneon. Autorsky je tento mistr zastoupen v 5ti skladbách ze třinácti. Struktura skladeb na albu je poměrně rozmanitá. Oproti desce World Sinfonia /1991/, Al připojil smyčcovou sekci /Nightclub 1960, Bordel 1900, Indigo, Café 1930/ nebo v Under a Dark Moon promítl do písně synclavier a jiné zvukové vychytávky. Heart of the Immigrants je pokračováním v projektu WS, je to jemná komorní hudba, která umí občas vystrčit drápek, Tato hudba je spíš pro fanklub a kompletisty, než pro širší posluchačstvo. U mě si projekty World Sinfonia získaly oblibu a respekt až po letech. Dnes na ně nedám dopustit. Ovšem k tomu, abych si to vychutnal, musím mít na tento styl hudby určité prostředí a momentální apetit. Hodnocení **z*****

Judith @ 22.04.2023 00:25:40 | #
První album World Sinfonia mě celkem zaujalo, tady je to půl napůl a ta část, co mě oslovuje, je DiMeolova autorská, jak jsem zjistila při bližším zkoumání. (Piazzollovy skladby mi připadají až příliš spojené s určitým místem a stylově vzdálené.) Líbí se mi mnohoslibná atmosféra potemnělé Indigo, hladce splývající nařasené vrstvy Under a Dark Moon, Carousel Requiem mi evokuje kouzelnické představení, které přivolává ztracené vzpomínky, ale je to jen iluze... Nejpůsobivější jsou ovšem dvě zpívané skladby, pod nimiž je podepsaný z Arménie pocházející Arto Tuncboyaciyan, Heru Mertar je nevýslovně smutná a They Love Me From Fifteen Feet Away jen o kousek míň. Předešlá WS (1991) se mi zdála inspirovaná obecně světovými zeměmi a jejich kulturou, tady jsou skladby častěji věnované konkrétním místům, většinou takovým, kde se setkávají lidé, je v tom představa nějaké slavnosti, která ale už skončila a teď už jen průvan honí po podlaze zbytky ozdob.