Dream Theater - Six Degrees of Inner Turbulence (2002)
Reakce na recenzi:
miguel7 - @ 08.09.2010
Dvojalba jsou vždy pod přísnějším hledáčkem kritiky. Nejdříve se díváme na to, jestli to muselo být vydáno jako 2cd, jestli tam není zbytečná vata a jestli by nestačilo jen jedno cd. Takovým příkladem jsou Gunsn Roses. To dle mého, kdyby se to scvrklo na jedno cd, tak jsou teď moje oblíbená kapela, jenže vaty je tam až moc...Six Degrees of Inner Turbulence je pravým opkaem. kolikrát jsem přemýšlel, jestli by se to nedalo dát na jedno cd, ale popravdě, nevím kterou skladbu bych osobně vypustil a kdybych měl zkrátit určité pasáže, zkrátil bych to maximálně o 5 minut a pořád zbývá víc jak 90minut hudby.
Hned první Glass Prison je jednou z mých favoritů DT. Tvrdá, nekompromisní, hutné riffy a ve druhé půlce "štěkavý" duet Portnoye a Labrieho a neumím si představit ji ani o vteřinu zkrátit. I to machrování na nástroje, mne baví. Včera jsem psal kritiku na Symphony X. Jsou to kapely, které užívají postupy, triky, které se hrají už dobrých 30 let a jejich melodie kolikrát zavánějí přímo až vykradačstvím, ale hudba DT má spád, zvuk všech nástrojů vychytaný a není nic jiného, co bych jim vytknul, kromě nepříliš velké originality a pocit již desetkrát slyšeného. Jenže to umí podat po svém a baví. V dalších písních slyším hodně King Crimson, Yes, Metallicu, ale pořád to jede a ani jsem si ještě nezívnul a to nejlepší teprve čeká na druhé placce.
Po poněkud zdlouhavé předehře (asi jediná výtka, tak o 2-3minuty kratší, bylo by to super) se začínají střídat chytlavé melodie, s nářezem a výbušností. Vrchol celé suity je ve skladbách Goodnight Kiss a Solitary Shell. Nádherné, táhlé a melancholické sólo a hned akustická kytara a je veselo:) Pokud jsem se zmiňoval o vykradačství, Tak veselý klávesový úvod k Solitary Shell je skoro přímo okopírovaný od skupiny Yes ze skladby And You And I. Hanba, hanba, hanba ale baví mě to a i tak mi u toho vyskakuje husí kůže. Závěr majestátní a grandiózní a důstojná tečka za ne bezchybným dvojalbem, ale i tak za perfektním zážitkem. Možná jedna z mých nej desek od DT