Dream Theater - Six Degrees of Inner Turbulence (2002)

Tak, 90. Roky sa skončili a s nimi aj jedna kapitola Dream Theater. Six Degrees Of Inner Turbulence otvára novú, temnejšiu éru skupiny. Tento album definitívne rozdelil fanúšikov DT na dva tábory. Jeden tábor ostáva v 90-tých rokoch a narieka nad tým, akým smerom sa kapela ubiera. Druhý tábor je rád že sa udiala zmena. Ja sa hlásim k prvému táboru, avšak pôsobenie kapely v novom tisícročí nevidím až tak kriticky ako poniektorí.

Album otvára skladba The Glass Prison, ktorá pozostáva z prvých troch častí Portnoyovho 12 stupňového liečenia alkoholizmu. Je z toho cítiť trash metal to je pravda, ale našťastie progresivita nezmizla. Je to vlastne typický DT, len v tvrdom prevedení. Páni sú stále technicky veľmi zruční a ukazujú svoju kopu nápadov. Labrie...hmmm... Labrie pre mňa, bohužiaľ od tohto albumu, začal spievať akoby bez zápalu. Proste si odrobil svoju robotu a hotovo. Možno za to mohlo aj to, že Portnoy začal viac v skladbách spievať s Labriem a ostalo mu menej priestoru. Neviem. Nespieva zle to nehovorím a dokazuje to v druhej Blind Faith ale spieva slabšie ako na predošlom albume. Keď už sme pri Blind Faith tak pre mňa je to jeden z vrcholov albumu spolu s treťou Misunderstood.
Blind Faith začína ako pekná balada ale v strede sa skladba zvrtne, a páni nám začnú vyhrávať typickým dreamtheaterovským spôsobom. Misunderstood je zase príjemná deväťminútovka ktorá až tak netlačí na pílu. Dobre, to je dobre. The Great Debate mi bohužiaľ nič nehovorí. Začiatok je zaujímavý ale na tých 13 minút sa v nej toho veľa nedeje, škoda. Dissapear je pekná, smutná bodka za prvým albumom.

Druhý album je jedna dlhá 42-minútová skladba, rozdelená na 8 častí. Dream Theater vytvorili aj lepšie opusy (Change Of Seasons, Octavarium), ale SDOIT nie je zlá.
V podstate jediná pasáž ktorá mi trochu prekáža (a všimol som si že, nie len mne) je hneď prvá Overture. Inak ostatné časti, na čele s Goodnight kiss, sú veľmi slušné.

Časy Images And Words, Awake a Scenes From A Memory sa skončili, a tým aj najlepšie roky DT, ale Six Degrees... nie je zlý album. Tak za 4.

reagovat

EasyRocker @ 22.11.2016 13:44:33
Asi poslední album DT, které mě výrazně oslovilo... předchozí megalit Scenes... bylo asi nemožné překonat, DT k tomu zase přistoupili jinak. Ta kritizovaná sladba na druhém disku mi kupodivu vůbec nevadí, spíš vidím určitá hluchá místa na první části (úplný souhlas s The Great Debate, pokus o ultratvrdé DT za každou cenu se moc nevyvedl). 4/5

horyna @ 22.11.2016 14:05:26
Když deska vyšla, hodně mě svou tvrdostí a razancí překvapila a třeba první skladbu jsem dlouho rozdýchával. Chápu že se D. T. chtěli posunout zase jinam a to se jim myslím podařilo. Dnes hltám desku komplet, zvláště tři pomalejší věci z 1cd, ale i Great D. mi imponuje, stejně jako většina míst na 2cd. U mě spokojenost. Cítím tu velice slušný progres směrem dál.

Voytus @ 23.11.2016 15:33:34
Jak se pohled na tohle album může po letech změnit: V době vydání se mi zamlouval víc druhý disk, ovšem jak jsem postupně pronikal víc a víc do minulosti, tak jsem našel různé, až příliš okaté inspirace (např. Solsbury Hill od Petera Gabriela v Solitary Shell) a album na dlouho odložil. Po letech si víc cením disku prvního, který je poměrně experimentální, viz. nu-metalem ovlivněná Great Debate, kterou za slabší rozhodně nepovažuji. Ona i Misunderstood si nejspíš bere inspiraci právě tam. No co, na tvorbě této skupiny jsme se tady většinu času převážně neshodli, ovšem pestrost názorů odpovídá pestrosti jejich tvorby, takže ani není divu. Pokud jde o nějaká ta bodová hodnocení, asi bych váhal mezi třemi a čtyřmi hvězdami.

Dvojalba jsou vždy pod přísnějším hledáčkem kritiky. Nejdříve se díváme na to, jestli to muselo být vydáno jako 2cd, jestli tam není zbytečná vata a jestli by nestačilo jen jedno cd. Takovým příkladem jsou Gunsn Roses. To dle mého, kdyby se to scvrklo na jedno cd, tak jsou teď moje oblíbená kapela, jenže vaty je tam až moc...Six Degrees of Inner Turbulence je pravým opkaem. kolikrát jsem přemýšlel, jestli by se to nedalo dát na jedno cd, ale popravdě, nevím kterou skladbu bych osobně vypustil a kdybych měl zkrátit určité pasáže, zkrátil bych to maximálně o 5 minut a pořád zbývá víc jak 90minut hudby.
Hned první Glass Prison je jednou z mých favoritů DT. Tvrdá, nekompromisní, hutné riffy a ve druhé půlce "štěkavý" duet Portnoye a Labrieho a neumím si představit ji ani o vteřinu zkrátit. I to machrování na nástroje, mne baví. Včera jsem psal kritiku na Symphony X. Jsou to kapely, které užívají postupy, triky, které se hrají už dobrých 30 let a jejich melodie kolikrát zavánějí přímo až vykradačstvím, ale hudba DT má spád, zvuk všech nástrojů vychytaný a není nic jiného, co bych jim vytknul, kromě nepříliš velké originality a pocit již desetkrát slyšeného. Jenže to umí podat po svém a baví. V dalších písních slyším hodně King Crimson, Yes, Metallicu, ale pořád to jede a ani jsem si ještě nezívnul a to nejlepší teprve čeká na druhé placce.
Po poněkud zdlouhavé předehře (asi jediná výtka, tak o 2-3minuty kratší, bylo by to super) se začínají střídat chytlavé melodie, s nářezem a výbušností. Vrchol celé suity je ve skladbách Goodnight Kiss a Solitary Shell. Nádherné, táhlé a melancholické sólo a hned akustická kytara a je veselo:) Pokud jsem se zmiňoval o vykradačství, Tak veselý klávesový úvod k Solitary Shell je skoro přímo okopírovaný od skupiny Yes ze skladby And You And I. Hanba, hanba, hanba ale baví mě to a i tak mi u toho vyskakuje husí kůže. Závěr majestátní a grandiózní a důstojná tečka za ne bezchybným dvojalbem, ale i tak za perfektním zážitkem. Možná jedna z mých nej desek od DT
reagovat

Mohyla @ 20.02.2011 15:40:25
Tento album si vždy s chuťou a rád vypočujem, hodnotím podobne ako Miguel7.

Šesť stupňov vnútorného nepokoja je posledný album od DT, ktorý sa dá podľa mojej mienky počúvať a dokonca mi z neho miestami aj naskakujú zimomriavky. Glass prison je úvodná časť ságy o Portnoyovom boji so závislosťou na alkohole. Trash veľmi nemusím, ale v tomto prípade mi akosi neprekáža a dodáva deju na dramatickosti. Blind faith síce neoslní, ale ani nesklame. Taký priemer. Zato tretia skladba Misunderstood, to je už iné kafe. Tu už mrazenie funguje naplno. V tej dobe, v roku 2002 jedna mne veľmi blízka osoba bojovala so zákernou chorobou. Celé som to dosť prežíval a považoval som to za nespravodlivé od najvyššieho. A práve v tej dobe, keď som bol naviac zmätený, som dookola počúval práve túto skladbu. Pomáhalo mi to. Našťastie sa to skončilo happyendom a napriek zhubnej diagnóze sa operácia podarila a moja príbuzná sa teší zdraviu a vitalite. To je dôkaz o tom, že sa dá aj hrobárovi z lopaty ujsť. Ale späť k téme. Nasledujúca skladba The great debate je reakciou na 11.september 2001. Za zmienku stoja Portnoyove bicie na úvod. A posledná Dissapear je už len smutná bodka za diskom číslo 1.

Na druhom disku je jedna 42-minútová maxikompozícia. Intro obstaral klávesista Jordan Rudess. Pôsobí na mňa ako hudba z filmu práve vtedy keď prebieha nejaká dramatická scéna. Snaha je o majestátnosť a mohutnosť, ja však z toho cítim povrchnosť a prázdnu nabubrelosť. Intro je príliš dlhé a rozvláčne až začne nudiť a otravovať. Nasledujúca časť About to crash to celé rozbehne správnym smerom a pri War inside my head už chrochtám blahom. Tak takýto Dream mám rád! Ďaľšia vlna mrazenia prichádza s piatou časťou - Goodnight kiss. Toto je LaBrieho parketa. V takýchto polohách naplno vynikne jeho zamatový hlas. Vždy sa teším na túto časť, je to emocionálne najsilnejší moment tohto albumu. Solitary shell je tiež fajn a pomaly sa blížime k záveru. Ten je skutočne v pompézne strhujúcom štýle. SDOIT je posledný album od DT, pri ktorom som ani po opakovanom viacnásobnom vypočutí neľutoval, že som si ho kúpil. Bohužiaľ po roku 2002 sa tvorba skupiny začala uberať smerom, ktorý je nezlučiteľný s mojím hudobným a estetickým vkusom.
reagovat

Tomas PN @ 29.09.2009 10:15:11
No neviem, neviem... moj nazor na druhe CD uvedeneho albumu je taky, ze je to snad jedna z najzbytocnejsich skladieb, aku kedy DT vytvorili. Je to piesen nesuroda, vyrazne rozharana. Uvodny instrumentalny vstup je vcelku nevkusny, pripomina mi akysi nepodarny pokus o patos, ako v americkych megafilmoch... za zmienku stoji prijemna Goodnight Kiss a Solitary Shell, ale inac...hmmm... a este k tomu 42 minut????!!!.........
Prve CD u mna 4*, druhe 1,5*.

Brano @ 29.09.2009 21:35:18
Tomas, to je vec názoru. Ako som napísal, ten úvod ma nenadchol, ale dovolím si tvrdiť, že v tejto 42 minútovke je hneď niekoľko veľmi silných momentov.

Tomas PN @ 01.10.2009 10:39:42
Brano, ok, ale dovolim si tvrdit, ze uvedena produkcia z druheho CD, na to aku kvalitu predvadzal v 90-tych rokoch DT a vzhladom na uroven prveho CD (napr. velmi rad mam Blind Faith), je velmi slaba. Napriek par svetlym momentom druhej casti, ktore som v recenzii uviedol, je to pre mna podpriemer ich tvorby. Ako som uz pisal, ak by DT vydali len prve CD + 2 songy z druheho CD, cely album by vyznel ovela lepsie. Ale je to moj osobny nazor..:-)

Ach jo. Co napsat o albu které pokládám za jedno z nejlepších. Recenze by měla být nezaujatá a pokud možno fundovaná. Pokusím se.
Toto album je velmi inovativní pro Dream Theater typické, přesto se nepatrně liší. Liší se nejen tím že je to dvojalbum ale hlavně tím jak velkoryse je pojato instrumentálně. První CD je výborné ale dvojka je vynikající. Koncepce druhého CD je více koncepční. Jednotlivé skladby jsou spojeny velice citlivě jakoby tak již vznikly v hlavách autorů. Le Brieho hlas je vynikající snad ještě o kousíček lepší než v minulých počinech. Pohrává si s lyrikou, hlas zní opravdu pevně metalově i citlivě zároveň. Bravůra s jakou celá skupina šlape celým albem se jen tak nevidí (neslyší). Toto album jde ruku v ruce s takovým počinem jako je THE WALL. Ano domnívám se že Dream Theater dosahuje tímto albem této úrovně.
Ještě se trochu zmíním o kytaře. Petrucci hraje typicky výborně jenže tentokrát hraje v duchu tohoto alba více citlivě.
Takže. Toto album se vyplatí poslechnout více krát. Trpělivost věnovaná soustředěnému poslechu se vrátí v plném pochopení a zapamatování všech na první poslech skrytých nuancí. Konec alba předznamenává začátek toho dalšího. Album končí motivem kterým to příští začíná. Jako život který pokračuje.
Album SIX DEGREES OF INNER TURBULENCE je podle mého názoru nejlepším albem Dream Theater a jedním z nejlepších alb "Hard & Prog" hudby. Možná že toto album bude nedoceněno, i tak bude jedno ze zásadních ve tvorbě skupiny. Mohu toto album jen doporučit. Byla by škoda si jej nechat ujít.
reagovat

Druhy najlepsi album v historii DT. Scenes jednoducho uz prekonat nejde. Ocakavania boli obrovske a potvrdili sa. DT nahrali dalsi skvost, ktory sa vecnymi pismenami zapise do dejin rockovej hudby! Za vsetko spomeniem prekrasnu textovo i hudobne kompoziciu Great debate! Dream Theater pokracuju v koncepcnej tvorbe. Nadherny album!
reagovat

Dalsi album od Dream Theater ktore skoro vobec nepocuvam. Prve cd trpi velkou roztahanostou pri ktorej sa obcas nudim, a ako fanusik progresivnej muziky cakam nejaky krok vpred od predchadzajucich albumov nic sa bohuzial nekona. Druhe cd je volam " cd do radia fm ", su to pekne skladby, no ale fanusika progresivnej hudby to nepotesi, ziaden napad, ziadna stava.
reagovat

Čítal som niektoré komentáre k tomuto albumu a zisitl som že niektorý ho považujú za to najhoršie čo DT urobili. Alebo aj ze niečo veľmi dobré. Môj názor je možno divný alebo podľa mňa tento album je asi rozhodne najlepší čo Dream Theater urobili. A to už je čo povedať pretože podľa mňa sú všetky albumu čo urobili úžasné. Úplne super je hlavne záverečná pesnička. Ktorú vydržím počúvať do smrti a nezačne ma to nudiť. Každá z ôsmych častí je úžasná. Takisto skvelá je úvodná pesnčka Glass Prison a potom aj Misunderstood možno okrem toho záveru. Ďaľej je tu aj Disappear ktorá je úplne super. Jediná pesnička ktorá je možno nie až taká úžasná je The Great Debate. Ešte som nevspomenul Blind Faith. No takisto výborná pesnička. No jednoducho je to úplne výnimočno skvelý album. A nikto ma nepresvedčí o opaku.
reagovat

v case vydania tohto albumu som sa nemohol zbavit dojmu,ze toto bude tazky oriesok pre fanusikov. je vidiet,ze je to tak.nastastie hudba je v tom carovna,ze ju mozme kedykolvek vypnut. ja sa netajim,ze nikdy som velmi 'nemusel' Awake. ale tento album mi ohromne sadol.ja nenachadzam slabe miesto.vecne kritizovana Dissapear je mojou najoblubenejsou. ak niekto nema rad instrumentalnu ekvilibristiku,tak tazko moze prist DT na chut.samotna kapela takto tvori roky a nemyslim,ze sa toho vzdaju.
osobne si myslim,ze ak niekto kritizuje kapelu(uz akukolvek),tak moze(resp.musi)ocakavat aj zapornu kritiku na svoju adresu. takze ak chceme v hudbe viac napr.symfonie(lebo ta 'nasa'kapela to nehra),tak to urobme sami. zlozme hudbu ktora sa nam paci a hrajme si to pre seba. urcite budeme spokojny...ale neplacme nad tym,ze kapela nehra to co chceme,lebo oni budu stale ini. a vobec nejde len o pripad DT.
album je taky,aky je. kapela to takto chcela. je na nas ci to budeme pocuvat,alebo nie. ja urcite ano. a pre tych druhych...poznate take tlacitko na svojom prehravaci, ktore sa vola "Stop"?
reagovat

deadly death @ 22.11.2009 19:49:23
naprosto s tebou souhlasím. já taky přistupuju k hudbě tak jak je. autoři nám něco dali a je na nás jestli se nám to líbí nebo ne. DT možná nejsou průkopníci, ale podle mně je to co do techniky interpretace možná "nejnamakanější" banda. v preciznosti hraní určitě na špičce.

Podobne ako aj pri inych skupinach aj tu sa moj nazor nezhoduje s vacsinou..
Pre mna je Six Degrees Of Inner Turbulence majstrovske dielo a jednoznacne najlepsi album od Dream Theater.. prekonava u mna aj Scenes From A Memory, ktore radim na druhe miesto.. Je tu vela spickovej hudby, vela roznych nalad a rozhodne sirsie spektrum zaujimavych motivov.. 6hviezdiciek/5
reagovat

glass prison je naprostá bobma a předpovídala tvrdší ráz kapely. vidím jen jediné smítko na kráse a to je jazzová vložka (tenhle přeslazený jazz prostě nemusím). album se mohlo vejít na jedno CD. ale budiž. Ale je to vinikající deska se super obalem. Na rozdíl myslím od train of thought které se mi zdá není úplně na 1000 procetn dotažené.
reagovat

100 ludi - 100 chuti. Myslim, ze sa zhodneme, ze DT sa uz asi tazko bude prekonavat taky opus, akym bol Metropolis pt. 2, dokonca si myslim, ze jednoznacne mantinely si DT vytycili paradoxne uz na albumoch Liquid Tension Experiment - a v ziadnom pripade sa uz neposuvaju v takom rozsahu, ako to bolo v minulosti (staci si len zobrat albumy I&W, Awake a Falling into Infinity - kazdy mal uplne iny vyraz), ale hodnotit 6DoIT ako krok spat, alebo slepu ulicku - to je pre mna silna kava.
DT tu ukazali dve tvare - tvrdsie prve CD ide trochu do kontrastu so symfonickejsou druhou castou, ale jedna aj druha poloha (tu prvu rozvili na poslednom ToT albume) kapele podla mna svedci - ak si mal moznost vidiet turne k tomuto albumu, a videl si nazivo celu skladbu 6DoIT - to podla mna nie je o instrumentalnych bezprizornych onaniach, ale prave o invencii.
Osobne z tohoto albumu preferujem The Glass Prison, Blind Faith, The Great Debate a celu 6DoIT.
reagovat

Mayak @ 19.11.2004 00:00:00
Za svojím názorom na 6DOIT si NEKOMPROMISNE stojím (je nás mimo iné viacero s obdobným názorom...) a silnú kávu mám osobne hodne rád :-)))

StYkO @ 22.11.2004 00:00:00
jasne, Mayak - netvrdim, z emusime mat rovnaky vkus - skor naopak, som rad, ze sa da s niekym o tom diskutovat :-)

Nechválim sa, ale bol som iste jeden z prvých, kto v "našich končinách" zaregistroval nástup nesmierme talentovanej skupiny, ktorá bola od počiatku pasovaná za (modernejších) nástupcov kanadských RUSH...
Najprv som tomu aj veril, bral som to. Na každé ďalšie album som sa však pozeral stále skeptickejšie (no, česť výnimkám...), ale po vydaní tohoto vyše 96 minútového monštra po viacnásobnom počutí (album poznám od momentu jeho vydania, kapelu som videl dva krát na živo...) som dospel vo vzťahu k nemu k diagnóze: jalové naťahovanie použitej žuvačky / žvýkačky, alebo jednoducho ONANIA pod pláštikom ?špičkového prog metalu?... Aj pri písaní týchto riadkov mám pocit, že to chce kus pevnej vôle, počúvať to celé, naraz v jednom kuse (zvlášť titulný, 42 minútový "epos" na druhom disku)...
Pätica nepochybne inštrumentálne a vokálne (samozrejme James LaBrie) skvelých muzikantov sa vôbec neriadila starým ? známym "menej je viac". Od kapely takéhoto formátu má prog rockový fajnšmeker PRÁVO očakávať hodne, aj po stránke invenčnej...
Album má nepochybne dobré momenty, ale po výbornom produkte, ako je CD "Scenes From A Memory: Metropolis Part II" som čakal posun kapely iným smerom? Príliš mnoho inštrumenálnych pasáží na tomto dvojalbume je prejavom samoľúbeho predvádzania sa (John Petrucci samozrejme v tomto dominuje) s mottom "Bože, do akých hudobných horizontov sme vystúpili"... mne to však oveľa skôr evokuje názov staršieho erotického filmu s Laurou Antonelliovou s názvom "Bože, ako hlboko som klesla"...
Každý má svoj názor, ten môj na toto 2CD pri takejto kapele je jednoznačný: krok späť, slepá ulička a spôsob, ako zo skalných fanúšikov vytiahnuť ďalšie prachy...

reagovat

fantic @ 24.12.2004 00:00:00
No dost kriticka recenzia, myslim ze toto album je vazne trosku "divne", ale nie pozitivne divne? Kazde album DT je ine, vazne ine, a mozno aj preto 6doit nemuselo kazdemu sadnut. uz to muselo prijst nie? ÷). mne sa skor zda ze toto album trosku predbehlo dobu, a mozno potrebuje cas ako dobre vino..ja osobne proti nemu nic nemam, len bi som mu vytkol niektore zdlhavejsie momenty.. ale DT dokazali, ze su multiinstrumentalisiti a pani muzikanti !

Snake @ 26.01.2005 00:00:00
Tou poslednou vetou si to trochu prehnal nemyslíš. Podľa mňa je Six niečo ako príprava na velké finále a finále malo byť ToT. Do Sixu nedali toľko námetov lebo všetky chceli dať do ToT preto je tento album trochu horší. Všimnisi predchádzajúce pesničky(Staršie pesničky) pomaly sa rozbiehajú až prído do veľkého finále. A nezabúdajte ešte stále je to MEtropolis part 2. takže sa nemáte na čo stažovať aj Train tam patrí veď sa pozrite ako končí Finnaly Free a začína Six a ako končí six a ako začína Train ale neviem neviem či sa dá na ITNOG nieako nadviazať takže asi pesničkou ITNOG končí Metropolis. Ten článok bol dosť blbý aby si vedel nehovorím že Six je najlepší album ale ani najhorší neni. Six je proste taký aký musí byť

Mayak @ 26.01.2005 00:00:00
Ad Snake: Fanatických, až nekritických fanúšikov DT pribúda, ako húb po daždi. Ty si, pravdepodobne jeden z nich. Dobre, je to Tvoja vec. Ja som obdobím progmetalu - včetne preceňovaných DT skončil. Pre mňa, žial táto hudba už nie je zaujímavá, stále viac ma NUDÍ. Môžeš niečo také pochopiť a rešpektovať názor, ktorý som napísal a jednoznačne si za ním dosial pevne stojím? Aj Tebe by sa asi nepáčila spústa muziky, ktorú ja počúvam, ale rešpektoval by som Tvoju nechuť k nej alebo neznalosť, resp. jej neprepočúvanosť z Tvojej strany. DT nie sú žiadní bohovia. Pre mňa je niekoľko desiatok zaujímavejších a invenčnejších kapiel vo svete, ako sú DT. HOWGH!

Ignor @ 23.05.2005 00:00:00
Proč by Mayak nekritizoval DT? Sám jistě umí skládat a hrát na hudební nástroje daleko lépe než Myung, Petrucci atd.

mct @ 23.05.2005 00:00:00
Ohó, zajímavé!!! Kdepak jsem tyhle argumenty slyšela?!

Neumím skládat a už dávno na nic nehraju (mnoho jiných to umí lépe než já), zpívám si, jen když jsem si jistá, že mě nikdo neslyší… Nenapadlo mě, že tento fakt mě diskvalifikuje a že bych nemohla nic kritizovat v tomto klubu výjimečně nadaných. A už jsem to při tom udělala. Tak co teď se mnou Ignor provede? Mám čekat na „Madame Guillotine“?

P.S. Podle této logiky by byli námi „nenadanými“ nekritizovatelní i tací jako František Janeček, Michal David a mnoho dalších…

Mirzek @ 12.07.2006 00:00:00
hmm... Nikomu nazory neberem. Ani negativne ani pozitivne. Len by som chcel dodat ze nech si hocikto hovori co chce aj tak su Dream Theater najlepsi a najuzasnejsi a neprekonatelny co sa tyka hudby. To je moj slobodny nazor ktory do smrti nezmenim...

mct @ 12.07.2006 00:00:00
Ale, ale, Mirzeku, proč myslíte, že se do vaší smrti nenajde nic, co by mohlo být aspoň stejně dobré, nebo dokonce lepší?
(Předpokládám, že nejste na smrtelné posteli).

Petrucci @ 26.06.2007 00:00:00
Moc by mě zajímalo aspon pár z těch několika desítek kapel, které jsou mnohem zajímavější než DT.

Mayak @ 27.06.2007 00:00:00
add Petrucci: ...to by chcelo niekolko hodín na vymenovanie kapiel, ktoré ja dávam nad DT - čo sa týka invencie a hudobného prínosu celkom nepochybne. Každý deň mi prináša v hudbe niečo zaujímavejšie, ako prog metal alla DT.
Spomeniem len US kapely, ktoré mám o niekolko tried radšej, ako DT: Echolyn, IZZ, Happy the Man, Spocks Beard,Dicipline, Salem Hill, Iluvatar, Cairo, Glass Hammer, Metaphor...
Mohol by som pokračovať švédskou scénou, kde by som našiel hneď aj dvadsať kapiel, ktoré sú pre mňa ďaleko vzrušivejšie, ako DT.
Mne sa nekritický DT fanatizmus zdá stále viacej smiešnejší a zúfalejší...

Petrucci @ 29.06.2007 00:00:00
No, některé z těch kapel znám, ale proti DT, teda aspon u mne, slabší. Ta švédská scéna mi přijde zajímavější.

Mayak @ 29.06.2007 00:00:00
ad. Petrucci: ...aby som to s tými US kapelami úplne dorazil, u mňa sú ďaleko nad DT v posledných 2-3 rokoch ešte kapely Frogg Cafe (inšpirácia F.Zappa, ale ksicht majú echtovne svoj vlastný) a The Underground Railroad. Takto si ja predstavujem rockový (nemetalový) progres! DT sú pre mňa v podstate novodobými RUSH, ale kedže sú koreňmi v progmetale a progmetal ma oslovuje stále menej a menej, už ich proste nemusím.
DT sú ako žena, ktorú si kedysi ľúbil, ale zovšednela Ti, necítiš k nej to, čo spočiatku a zistil si ,že pekných, inteligentných a vzrušujúcich žien je na svete ešte hodne a hodne...

Petrucci @ 30.06.2007 00:00:00
Tak tohle je fakt pěkné zdůvodnění, to naprosto beru:). Já si poslechnu všechno, i DT i Tebou jmenované kapely, já sem takový všehochut:). Ale takové lidi, jako Ty, beru, vysvětlí svůj názor a ne jako někteří, kteří řeknou - DT je sračka, kopírka, ubožáci a nevím, co ještě. To, že se mi něco nelíbí, respektive přestalo líbit, jde vysvětlit i bez vulgarismů. Jde vidět, že si normální, slušný, inteligentní člověk:)

Mayak @ 30.06.2007 00:00:00
ad.Petrucci: Vďaka, aj ja som rád, že sme to vyriešili slušne, teda že si slušný človek :-).
Inak, behom roku 2000 som videl 2x live Dream Theater a zvlášť prvý koncert - v Zlíne, kompletný "Scenes from A Memory" bol super, druhý koncert v Krakowe mali DT u mňa smolu - "predkapela" boli Porcupine Tree a pre mňa bola predkapela vrchol večera...

Petrucci @ 30.06.2007 00:00:00
Takhle by se mělo řešit všechno, o všem pokecat a hotovson:). Porcupine Tree taky můžu, zajímavá skupina.